SPOILED | bts ✔

55

"Proč je tu i ona?"

Taehyung se na ni sotva podíval a od momentu, co se k nim připojil, se ji snažil ignorovat a šlo mu to vcelku dost dobře. Při nejmenším tak dobře, že se Sage najednou cítila fakt dost nepatřičně.

"Vy jste si něco udělali? Nebo proč se tváříš jak trucující děcko, Tae?"

Jungkook dle jeho slov neměl o jejich situaci ani ponětí. A Sage zase neměla vůbec žádné ponětí o tom, co tímhle celým Jungkook sleduje.

Proč Taehyung přišel? Byli domluveni? Jak jinak by se tu totiž zničehonic objevil?

"To je jedno," odpověděl Taehyung. "A jestli jsi mě zavolal kvůli Sage, tak zase klidně půjdu, protože s ní nechci být ani u jednoho stolu."

"Ježiš, počkej sakra a zůstaň sedět," zarazil ho Jungkook. "Neděláš trochu moc velké drama? Vysvětlíš mi aspoň ty, Sage, co se děje, nebo co se mezi vámi stalo?"

Mohla, kdyby se však dostala ke slovu. A kdyby vůbec chtěla.

"Tak to si vlastně rád poslechnu," řekl Taehyung. "Pochlub se."

"Nemám s čím. Nebo ty si vážně myslíš, že to budu řešit před Jungkookem? Jsi normální? Tohle je pořád jen mezi námi."

"Asi těžko, když jsi do toho zatáhla někoho dalšího."

"Věděl jsi o něm od samého začátku."

"Ale jsi to ty, kdo mě v tom nechal."

Sage na to neměla co říct. A ani nechtěla. Byla si jistá tím, že by z toho zase vzešla akorát hádka a to je opravdu to poslední, co by chtěla. A dohadovat se ještě před Jungkookem? To fakt ne.

"Tohle jsi myslel tím šťastným koncem?" zeptala se ho proto. "Jak vidíš, máme k němu opravdu hodně daleko."

"Ty jsi to zkazila," obvinil ji Taehyung a Sage po jeho slovech najednou bylo do pláče.

Jasně, že na tom má svůj podíl. Řekla mu, že potřebuje čas potom, co jeden toho druhého zahnal do úzkých, potom, co jí řekl, že ji miluje. Byla z toho tak zmatená, že prostě netušila, co dělat a ano, mohla to celé zvládnout mnohem líp. Jenže on taky. Avšak bez ohledu na to, co se děje, v jak mizerném rozpoložení Taehyung pořád musí být, především potom, co se stalo s jeho mamkou a do čeho to pak celé vyústilo a bez ohledu na to, co Sage cítí k Yoongimu, na Taehyungovi jí sakra záleží a jednoduše neví, jak se s tím vším vypořádat, aby ve výsledku nikdo nedošel k žádné velké újmě.

Je to však možné?

"A ty," pokračoval Taehyung, přičemž pozornost přesunul na Jungkooka, "jsi si jako myslel co? Že když mě sem zavoláš bez toho, aniž bys mi pořádně řekl, o co jde, všechno bude přesně tak, jak jsi si naplánoval? Konečně mi snad velkoryse dáváš povolení se k ní přiblížit? Děkuju nechci, protože to podle všeho nechce ani ona."

"Tae, prosím, nech toho."

Sage tohle vážně nechtěla. Jenže se nejspíš schylovalo i k jiné hádce.

"Jestli tě pořád nechce, tak asi kurva děláš něco blbě."

"Vzal jsi mi ji," ohradil se Taehyung.

"Nechal jsi mě."

"To pořád nemění nic na tom, že jsi to udělal, přestože jsi věděl, co k ní cítím."

"Budu se opakovat, ale nechal jsi mě. Můžeš to vyčítat jenom sám sobě."

"Stejně je to jedno," zamumlal. "Vždycky totiž budu ten druhý, viď Sage?"

"Takže přece jen randíš s tím detektivem?" zeptal se Jungkook. "Pěkný, Sage."

"Perfektní," utrousil Taehyung. "Každopádně když jsme si to takhle úžasně vysvětlili, není důvod, abych tady dál zůstával. Odpoledne si ostatně zvládnete užít i beze mě."

Taehyung se v tu chvíli zvedl od stolu a bez jakýchkoli dalších slov se dal na rychlý odchod. 

"Běž za ním."

Sage ale pokroutila hlavou. Teď fakt neměla sílu na to, aby za ním běžela a dál se s ním pokoušela mluvil. On to nechce. Nemusí ani předvídat, nedopadlo by to dobře, tím si je jistá.

"Měla by jsi, tak běž," přemlouval ji však Jungkook dál. "Možná teď z naštvání dělá, že to tak není, ale... on je bez tebe fakt ztracenej. Tak dělej."

"Proč mi přijde, že ti na tom opravdu záleží?" 

"Protože to tak je?" Pokrčil rameny. "Můžeme si o tom promluvit jindy, ale teď se akorát zdržuješ."

Sage se zhluboka nadechla a přikývla. "Tak fajn. A díky za to pivo."

"V pohodě. Ozvu se?" 

Sage pokrčila rameny, jinou odpověď pro něj neměla. Nebyla si totiž jistá tím, že chce, aby se jí později ozval. Je zvláštní, že se Jungkook najednou snaží být... milý? No, možná je něco špatně s vesmírem. A možná i proto se nakonec za Taehyungem vydala. Byl už poměrně daleko, dostihla ho až na druhé straně ulice, ale třebaže za ním kvůli tomu, jak rychle šel, musela popobíhat, bylo mu to jedno a dál dělal, jako kdyby vůbec neexistovala. 

"Tak zastav už, prosím!" Chytla ho za ruku, čímž se ho pokusila.

"Sage, dej mi pokoj, nemáme spolu co řešit."

"Právě, že máme. Já vím, že to zase dopadlo hrozně, že jsi naštvaný a cítíš se ublíženě, ale takhle se k sobě přece chovat nemůžeme. Mně na tobě záleží, taky o tebe nechci přijít."

Taehyung konečně ustal v pohybu a věnoval jí nic neříkající pohled. 

"Myslíš, že se na to můžu dívat?" zeptal se. "Dala jsi mi naději a teď... žádnou nemám. Je mi hrozně. A dívat se na to, jak jsi zase s jiným, to prostě nezvládnu. Promiň mi, ale nejde to. Teď rozhodně ne. Zuřím. Ale jak jsem řekl, nebudu ti kazit štěstí, no taky nebudu popírat, že mi je z toho fakt mizerně. Nejradši bych tě měl jen pro sebe, no musím respektovat tvoje rozhodnutí. Nevěříš mi, nechceš mě, hlavně protože je tu on. Jen ty můžeš vědět, jestli bych někdy reálnou šanci vůbec měl. Ale vzhledem k tomu, co se přihodilo, pochybuju."

"Takže teď... "

"Bude lepší, když se jeden druhému nebudeme plést do cesty," dopověděl. "Nevzdám se tě, ale jednoduše potřebuju nějaký ten čas pro sebe. Musím se dát dohromady. A udělat si pořádek v hlavě. Ve všem. A jestli mi budeš dál motat hlavu jen tvou přítomností, nikdy se neposunu dál. A posunout se dál je přesně to, co udělat musím. Už jenom kvůli tobě. Jinak se ze všeho zblázním a tebe stáhnu na dno s sebou."