SPOILED | bts ✔

44

Sage rozhodně nečekala, že to zajde až sem. Že by se jí Taehyung takhle vyznal. Tedy že by se vůbec vyznal.

Miluje ji?

Hezký, Sage, moc hezký.

Bylo tak na čase si přiznat, že skutečně lítá v pěkném maléru a že si za to může jedině sama.

"Proč teď nic neříkáš?"

Čekal na to jako na smilování. Jeho výraz mluvil za vše. Jenže Sage nebyla schopna sebemenšího pohybu, natož pak nějakých slov.

Přišla si jako zahnaná do kouta a o to hůř, protože si velmi dobře uvědomovala, co se uvnitř ní odehrává.

"T-taky mi na tobě moc záleží," zamumlala. "To přece víš..."

"Ale? Nejspíš to nestačí, že?"

Sage pokroutila hlavou. "Všechno se teď strašně zkomplikovalo. Já...promiň, já prostě nevím. Nikdy mě nenapadlo, že bychom se reálně mohli ocitnout v téhle nebo v podobné situaci. Trochu mě to děsí. I to, jak rychle se to všechno semlelo, oba dva jsme tohle celé hrozně vyhrotili. Nechci proto teď dělat žádné unáhlené závěry, nic dobrého by to nepřineslo."

"Hádám, že je to i kvůli němu. Jsi zmatená?"

Přikývla, načež si znaveně povzdechla.

Kdyby jen věděl...

Kdyby sakra jen věděl...

"Sage, jestli ty a on mezi sebou něco máte a jestli chceš, aby při tom i zůstalo, stačí říct a já to budu respektovat. Nebo jestli jen potřebuješ čas... Pokud jsi ale rozhodnutá, pověz mi to a pověz mi to teď. Nechci totiž falešné naděje a nechci ani tvou lítost. Já k tobě byl upřímný a bylo to pro mě těžký, buď tedy i ty ke mně, prosím tě o to."

"Čas," řekla proto. "Potřebuju čas."

"Dobře."

Cítila se naprosto příšerně, ale pro teď nemělo cenu se mu snažit cokoli vysvětlovat. Nejdřív si to musí srovnat ona sama a že těch podnětů k přemýšlení má opravdu dost. Nemluvě o tom, jak strašně ji tohle celé emočně vyčerpalo. 

Co když je za tím vším vážně jen lítost? A rovněž to, že ho zná tak dlouho, že si spolu toho tolik prožili, dobré i špatné a že vlastně vždycky dělala vše, co mu na očích viděla a že mu prostě nikdy nedokázala a ani nejspíš nikdy nedokáže říct ne? To pouto, které k němu má, je jednoduše hrozně silný a dost ji to ovlivňuje při rozhodování.

Že by to ale vážně nebylo reálné?

Co když to není láska, ale jen jistota, kterou v ní má?

Ona je pro něj všechno, co zná. A fakt, že i když se Sage zařekne, snaží se a už to vlastně skoro vychází a zdá se, že si nakonec každý půjde svou vlastní cestou, tak stejně nemá šanci, mluví vlastně naprosto za vše. Nedokáže se od něj oprostit a nejspíš ani on od ní. A to není dobrý.

A proto možná, jak sám řekl, se na ni nezdravě upnul. Hrozí to však i jí? Nebo se už tak stalo, jen si to plně neuvědomuje?

Proč ho totiž nedokáže poslat pryč?

Proč ho nedokáže nechat odejít? Proč ho do háje na poslední chvíli zastavila a prosila jej o to, aby zůstal?

Proč se bude radši dobrovolně trápit, než aby byla bez něj? Proč radši bude znovu zklamaná?

Najednou měla tak moc rozporuplné pocity a on ji u sebe pořád držel a jeho blízkost jí nijak nepomáhala. Vážně na tohle od něj nebyla zvyklá a za nynější situace to ještě vnímala úplně jinak. Na jednu stranu ho chtěla pustit, zvednout se a vzdálit se od něj co to jen půjde, na druhou chtěla být u něj a dál se nechat objímat a pevně držet.

Rozhodla se však pro jednou jednat racionálně a zvolila první možnost.

Jenže Taehyung měl jiný názor a jakmile zpozoroval, že jej hodlá pustit a zvednout se, sevřel ji u sebe o něco pevněji.

"Tae, pusť," řekla.

"Ne, nikam, prosím. Chci tě mít u sebe. Aspoň ještě chvilku."

"To nejde..."

"Naopak, jde to a jde nám to podle mě moc dobře."

No tak on byl podle všeho spokojený, ale Sage byla akorát čím dál tím víc nervóznější a v háji z toho všeho.

"Nemůžeš si mě na sebe jen tak posadit a čekat, že s tím budu v pohodě. Ne po tomhle všem. Myslím, že... Že bychom teď měl být každý chvilku sám. Nebo alespoň já potřebuju trochu prostoru, urovnat si myšlenky. A tohle mi nijak nepomáhá, pochop to, prosím."

Jen slabě pokýval hlavou a povolil svůj stisk. A Sage neváhala.

Opravdu potřebovala vypadnout.

Od něj.

Z jejího bytu.

Prostě ode všeho.

***

"Konečně jsi se ozvala, úplně se po tobě slehla zem."

"Seokjin ti nic neřekl?" nechápala.

"No potom, co mi oznámil, že tě vyhodil, jsem odešla i já. Sama bych to tam nezvládla a s někým jiným už taky ne. A najít si nějakou normální práci... Prostě není od věci, co si budeme."

Saera jí chyběla. A teď, když se sešly, si to Sage uvědomovala o to víc.

"Co se vůbec stalo?"

"Pamatuješ si toho detektiva?" zeptala se a Saera přikývla. "Myslel si, že mu donáším. Dokonce mě nechal i sledovat."

"No do hajzlu. Takže to bylo kvůli tomuhle? No ale ty by jsi to neudělala, ne? Vždyť obě víme..."

"Právě. Ale on si myslel něco jiného. Sice to asi to celé působilo z jeho úhlu pohledu dost divně, no nedal mi ani šanci mu cokoli vysvětlit."

"Jak jinak." Protočila očima. "Vždycky s ním byla těžká domluva. Ale nakonec jsem vážně ráda, že jsem odtamtud vypadla. A ty to taky ber pozitivně. Aspoň máš klid. A můžeš se soustředit na školu."

"Jo, to jo," zamumlala.

Škola teď totiž byla to poslední, na co myslela.

"Sage, co se děje?"

Může jí to povědět?

Vlastně proč ne? Objektivní názor na věc by se jí hodil. A navíc, věděla, co se tenkrát stalo, řekla jí všechno.

"Počkej počkej. Děláš si doufám srandu?" řekla však k jejímu překvapení. "Ty jsi ho po tom všem vzala zpátky k sobě? Sage, proboha, prober se. Kašli na něj, on si tě nezaslouží. On nejspíš moc dobře ví, že ho máš ráda a chce tě utáhnout na pěkný řeči."

"Myslíš?" optala se Sage nejistě.

"Samozřejmě, znáš ho mnohem líp a já se přece jen můžu plést, ale... Tohle je prostě můj názor. To se mi tedy rozhodně víc zamlouvá ten detektiv, abych byla upřímná."

"To jsem si taky myslela," přiznala.

Saera jí věnovala tázavý pohled, čímž jí naznačovala, že má pokračovat.

"Je mi s ním vážně dobře. Jako kdyby byly veškeré starosti najednou pryč. Prostě jen tak. A i když by se nějaké objevily, postaral by se o to. Asi úplně o všechno. Myslím, že by to mohlo fungovat, chtěla jsem, aby to fungovalo."

"Ale?"

"Když jsme teď spolu byli naposledy... Já nevím, bylo to fajn, jenže... "

"Co jenže? Sage, nebuď blbá."

"Kdykoli se mě dotkl, měla jsem v hlavě jen Taehyunga. Bylo mi tak hrozně, že nakonec vůbec k ničemu ani nedošlo."

"No tak to je konec, holka."