SPOILED | bts ✔

49

Vrátili se až na večer. Zpáteční cesta totiž byla náročnější, oba dva byli unavení a především uchození, a tak jim to zabralo ještě víc času, než si mysleli. Navíc, Sage si byla jistá tím, že se během celého odpoledne stráveném na sluníčku spálila a to tedy rozhodně nebylo nic příjemného.

"Máš červený celý obličej. A ramena. Něco ti na to najdu," potvrdil jí Yoongi hned vzápětí její obavy.

"To by bylo skvělý. Díky."

Yoongi nějakou dobu hledal v lékárničce, zatímco se Sage pomalu vzpamatovávala z celého jejich výletu v pohodlí gauče. V dohledné době se na žádnou další, třeba i krátkou procházku rozhodně nevydá.

"Tady," řekl Yoongi, načež jí podal kelímek podle všeho s krémem. "Mělo by ti to zklidnit. Snad to pomůže, protože nic jiného tady už není."

"Určitě to bude lepší než nic."

Namazat si pak citlivou kůži sice nebylo nic příjemného, ale přetrpět to prostě musela. 

"Doufám, že na zítra nemáš nic z toho, co jsme absolvovali dnes, v plánu. Nebo něco tomu hodně podobného, protože bych s největší pravděpodobností protestovala."

"Nebuď taková padavka," pousmál se Yoongi. "Zase tak strašné to přece nebylo. Víš, jak krásně se ti dnes bude usínat?"

"Dovedu si to představit. Snad tohle nebude moc bolet," poukázala na spálenou kůži.

"Věřím, že to bude aspoň trochu lepší. A co vlasy?"

"Suchý."

"Takže už se na mě nezlobíš?"

"A ty si myslíš, že jsem se zlobila?"

"Řekla jsi, že mě nesnášíš. To se mě dotklo."

"Ale prosím tě. To bylo řečeno v afektu, to přece nemůžeš brát vážně."

"V tom případě asi není co řešit. Dáme si něco k jídlu? Mám vcelku hlad. Naši tu byli minulý víkend, takže tu spousta věcí zbyla, dal jsem totiž vědět, že sem mám v plánu jet."

"Tak na to koukneme a něco udělám," navrhla Sage.

"Ty mi uvaříš?"

"Jo? Proč na mě tak koukáš?"

"Jsi perfektní," řekl. "Nečekal jsem, že budeš umět vařit."

"A jak si myslíš, že jsem se do teď stravovala? Jo, často si hotové jídlo zajdu koupit, nebo objednám, ale něco uvařit sama taky zvládnu."

"No říkám, že jsi perfektní."

Yoongi jí pak v kuchyni aktivně asistoval a taky trochu chvilkami překážel, ale Sage si nijak nestěžovala.

"Tak pojď s pravdou ven," vyzvala ho. "Často si sem vozíš slečny?"

"Jsi první," odpověděl.

"To ti mám jako věřit?" Smála se.

"Můžeš a nemusíš. Ale nemám důvod ti lhát. Vždyť jsem ti říkal, že jsi pro mě tak trochu speciální."

"To se sice krásně poslouchá," uznala, "ale stejně pochybuji."

"To je škoda."

"Ne, vážně. Netvrď mi, že jsi si sem žádnou nevzal."

"Může to asi působit jinak, ale fakt ne. Neříkám, že jsem nechtěl, no nedopadlo to. Mé bývalé přítelkyně... Úplně nebyly ten typ do případné nepohody. Samota u lesa totiž nebylo to pravé."

Sage jen pokývala hlavou.

Jak tedy ale mohl dojít závěru, že ona s tím bude v pohodě? Sice je, no jak na to přišel, to jí zůstane záhadou, protože ptát se takhle přímo najednou taky úplně nechce.

Yoongi si to však vyložil jinak.

"Proč tak koukáš?" zeptal se. "Byly dvě, pokud tě to zajímá. A pár chvilkových známostí, nic vážného."

"Můj seznam je kratší," přiznala, když i on vyložil karty na stůl. "Byl jen jeden."

Yoongi jí věnoval zvědavý pohled, ale Sage věděla, že při nejmenším tuší, jen když mu to potvrdí nahlas...

"Jungkook," řekla proto. "Chodila jsem s Jungkookem."

"Upřímně, myslel jsem si, že to byl buď on nebo ten Jimin. Nevím ale, který z nich je horší možnost."

"Jungkook je hrozně složitý, to ano, ale rozuměli jsme si. Teď už pochybuju, že mu na mě záleželo, ale ať to vyzní sebevíc neuvěřitelně, byla jsem s ním ráda. Jenže jsem taky byla někdo úplně jiný, žila jsem v naprosto odlišném světě a... Jednoduše mi to, co jsme mezi sebou měli a co jsme dělali, přišlo v pořádku."

Ona a Jungkook vždycky měli všechno, co chtěli. Takhle fungovali. Jejich svět byl jednoduchý. Nepřemýšleli nad tím, co bude, protože nikdy nemuseli. A on... Hádali se, hrozně, někdy to bylo na denním pořádku, ale když byli v pohodě, bylo to téměř perfektní a Sage byla šťastná. Jungkook jí do toho jednoho osudného momentu nikdy neublížil a tehdy opravdu byla přesvědčená o tom, že mu není lhostejná.

Spletla se.

Byla mu jedno stejně tak jako všichni ostatní. Pochybuje, že Jungkook vůbec dokáže cítit něco, co by s ním nějak zásadně pohnulo.

Jenže... On nebyl jedno jí, rozhodně do něj kdysi byla zamilovaná, pak naštěstí procitla a vlastně jo, díky za to.

"Ale... To už je teď všechno minulost," dodala. "Ono asi všechno zlý je vážně pro něco dobrý."

"Souhlasím. Jen nějakou dobu trvá, než na to přijdeš."

"Je vlastně zajímavý, jak osud funguje."

"Myslíš, že je to osud?"

"A co jiného by to bylo? Kdyby to všechno byl jen sled náhod, bylo by to podezřelý. Z mého úhlu pohledu rozhodně."

"Takže to, že jsme se my dva potkali, je podle tebe osud? To je hezký, Sage."

"Proč mi přijde, že si teď ze mě utahuješ?" optala se podezřívavě.

"Vůbec netuším."

"Dávej si pozor, nebo nakonec budeš o hladu."

"Ou, tak to abych už raději mlčel."

Udělat večeři nakonec zvládla vcelku obstojně a oba se v klidu najedli. Yoongi potom navrhl, že by si mohli něco pustit s tím, že asi aspoň trochu vynahradí ten jejich filmový večer, který měli v plánu před několika dny a nedopadl úplně podle představ.

"Je něco konkrétního, co by jsi chtěla vidět?" ptal se Yoongi, ale Sage to bylo jedno, filmy zrovna nebyly její parketa.

"Nechám to na tobě."

"Dobře."

Upřímně, Sage byla ráda, když už se konečně mohla uvelebit v pohodlí postele a teplé peřiny, protože toho měla za celý den opravdu dost. No ale očividně nebyla jediná.

Neuběhlo totiž ani deset minut od začátku filmu a Yoongi měl perfektní půlnoc.

Tolik k našemu filmovému večeru, pomyslela si Sage.

Samotnou by ji film nebavil a jistojistě by ho ani nedokoukala, takže ho i s notebookem vypnula a počítač odložila na noční stolek.

Chvilku se pak ještě převalovala, hledala pohodlnou polohu, nakonec se ale přitulila k Yoongimu a byla spokojená.

Po těch několika dnech stresu se jí konečně dobře usínalo.