SPOILED | bts ✔

46

Sage neměla absolutně žádné ponětí, jak dlouho její emoční zhroucení trvalo. Bylo jí ale tak špatně... zatraceně moc ji to celé unavilo a pláčem si tedy nijak neulevila, spíš naopak. Hlava jí třeštila a na hrudníku se usadilo cosi, co jej dost nepříjemně svíralo, až ji to chvilkami děsilo.

Proč mu věřila, když stejně tušila, že se akorát zklame? Zase. Lhal jí snad o tom všem? Co za tím bylo? Proč ji znovu opustil, jako kdyby pro něj nic neznamenala? Vážně mu nestála ani za pár slov? Odejít jen tak. Jako kdyby se včerejšek vůbec nestal. Jako kdyby ji včera nedonutil šílet a chtít ho, jako kdyby jí do očí neříkal, jak ji miluje.

K čemu to všechno?

K čemu to všechno, co mu dovolila, bylo?

Jen aby se kvůli němu opět trápila.

Prý, že o ni bude bojovat. Že jí ukáže, jak ji má rád, jak moc mu na ní záleží...

Tak se mu to tedy zatraceně povedlo.

Ublížil jí.

A bolelo to celé úplně jinak, než když ji zradil poprvé. Uvědomovala si tu zatracenou pravdu, že si podle všeho dělala nějaké skutečné naděje. Nikdy si totiž nepřipouštěla, že by ji Taehyung mohl vidět jako něco víc, než jen kamarádku. Ale fakt, že tomu bylo celou tu dobu jinak... Prostě to s ní pohnulo. A to pouto je prostě strašně silný, s tím nemůže bojovat, i kdyby sebevíc chtěla, i kdyby se o to sebevíc snažila.

Vybral si ale sám, musíš se s tím smířit.

Zapomeň na něj. Nic jiného ti nezbyde.

Měla ho nechat jít. Prostě ho měla nechat jít a ušetřit sebe samotnou před tímhle trápením. Moc dobře totiž věděla, že tohle jen tak nepřekousne, že mu to neodpustí, protože to až moc bolí. Neměla si ho znovu vpustit do života a nechat ho nadělat v něm takový zmatek.

Vždyť co jí to přineslo?

Bylo jí dobře, dokud se jejich cesty znovu nestřetly. V podstatě všechno bylo tak, jak být mělo. Jak si to plánovala. Neměla se do ničeho zaplést, jednoduše jen pracovat a zvládnout školu. A vypadnout. Daleko. A nechat všechny vzpomínky za sebou. Taehyung v tom prostě nijak nefiguroval. Nepočítala s ním. Ale ne, on ji jen chytil za ruku a nechala se zatáhnout do jeho světa, se kterým si zařekla, že už nikdy nebude chtít nic společného. No a co se stalo? Všechno se rozpadlo a ona má asi tak trochu nalomený srdce, ne-li úplně.

Vůbec netuší, co teď bude nebo má dělat. Musí se dát ale nějak dohromady. Začala tak horkou sprchou a menší snídaní společně s práškem na bolest hlavy. V duchu si opakovala, že musí fungovat a že nesmí zase začít brečet, hlavně když se párkrát přistihla při tom, že začíná natahovat. Pokoušela se soustředit na práci do školy, kterou v posledních dnech velmi úspěšně zanedbávala a všechno se jí akorát hromadilo a doufala, že alespoň na chvilku tak ukočíruje myšlenky, no bohužel se tak nestalo. Hrozně v tom lítala.

A pořád to nebylo všechno.

Poplašeně sebou trhla, když zaslechla klepání na její dveře.

"Sage, jsi doma? Otevři mi, prosím."

Yoongi...

Polilo ji horko a hruď se jí zase stáhla úzkostí.

Nemohl si vybrat lepší chvilku, opravdu ne.

Je pitomá, totálně pitomá. Kdyby mu aspoň netvrdila, že mezi ní a Taehyungem není nic jiného než přátelství. Lhala jemu i sobě. A i za to se pochopitelně cítí naprosto příšerně.

Jak mu teď tedy může otevřít a podívat se mu do očí?

"Nebereš mi mobil, mám o tebe starosti. Takže jestli tam jsi, otevři, jinak za sebe neručím."

Mohla dělat něco jiného? Měla jinou možnost? Protože rozhovoru s ním se tak jako tak nevyhne.

"No ahoj," řekl, když mu přece jen otevřela. "Možná, že přeháním, ale tohle," na malý moment se zastavil, jakmile zpozoroval její uřvaný obličej a secvaklo mu to, "mi přece nemůžeš dělat," dopověděl zaraženě. "Co se tady sakra stalo? Ty jsi plakala?"

Věděla, že když se mu pokusí odpovědět, nejspíš to skončí zase jen slzami a těch už bylo dost, proto raději mlčela.

"Kde je vůbec ten tvůj kamarád?" zeptal se a přes její rameno nahlížel do útrob bytu. "Udělal ti snad něco on?" zeptal se podezřívavě.

"Pojď dovnitř, prosím tě," zamumlala a uvolnila mu cestu mezi dveřmi.

"Tak co se děje?" zeptal se, jakmile za ním zavřela. "A nemá cenu říkat, že nic, vždyť to na tobě vidím. Povídej, můžeš se mnou přece mluvit o všem."

I o tom, že jsem se líbala s někým, o kom jsem ti tvrdila, že je to jen můj kamarád? Že kdyby to včera neutnul, nejspíš bychom spolu skončili v posteli? A že jsem teď naprosto mimo z toho, že mě nechal a beze slova odešel?

Asi ne. Ale měla by. Měla by mu říct, co se stalo a být k němu upřímná, přestože jej ztratí. No na to měla myslet sakra dřív.

"Neviděl jsem tě jen jeden den," pokračoval. "A teď tě najdu v tomhle stavu," řekl poněkud vyčítavě. "Takže mi řekni, co se stalo. Protože jestli ti něco udělal ten tvůj kamarádíček, nebo kdokoli jiný z té jejich party, zakroutím jim krkem."

"Ne, je to všechno moje vina," přiznala. "Věřila jsem mu a byla to chyba. A udělala jsem něco, co už nemůžu vzít zpátky."

"O čem to mluvíš?" nechápal Yoongi.

"Sedněme si, dlužím ti vysvětlení. A omluvu."

Yoongi ji sledoval s neskrývanou panikou v očích, ale posadil se ke stolu, na kterém měla chaoticky rozložené věci do školy. Sage tak narychlo všechno sklidila a pak se posadila k němu.

"Ty a on," začal však k jejímu překvapení Yoongi, snad jako by už tušil, o čem bude řeč. "Stalo se mezi vámi něco?"

"Jo," přiznala tiše. "Stalo."

"Budeš víc konkrétní?"

Sage mu tedy řekla pravdu. Nemělo cenu lhát, nebo si cokoli vymýšlet. Byla to její chyba a měla by si za to nést následky, které bez pochyby přijdou. Nedivila by se, kdyby se Yoongi jednoduše sebral a odešel a už by ji nechtěl vidět. Jistě jej zklamala. A zklamala taky sebe samotnou. Nic si sice s Yoongim neslíbili, to ne, ale bylo to na dobré cestě a ona to takhle pokazila. A ještě úplně zbytečně.

"Sage... co ti mám na to všechno povědět?" zamumlal, když mu vše vypověděla.

"Cokoli, co se ti honí hlavou."

Čekala, že na ni bude křičet, že bude naštvaný a odejde. Jenže on zůstával a sledoval ji s naprostým klidem.

"Proč tak moc pláčeš?" zeptal se však k jejímu překvapení. "Je to kvůli němu?" pokračoval. "Kvůli tomu, co udělal a že odešel?"

"Yoongi, to není tak jednoduché," namítla.

Protože teď by ji rozbrečelo nejspíš všechno.

"Ale je. Jen si to musíš přiznat. Takže, je to kvůli němu? Anebo kvůli mně? A buď k sobě konečně upřímná."