SPOILED | bts ✔

EPILOG

Je to vůbec skutečnost? Mohlo být něco takového reálné? Nebo je to všechno jen obyčejný, ale zato zatraceně pěkný sen?

Sledovala ubíhající krajinu skrz okýnko auta a přemýšlela nad tím, jakým směrem se její život začal ubírat. Z dlouhodobého hlediska jí to přišlo jako pohádka a to je něco, k čemu by ještě před pár měsíci svůj život rozhodně nepřirovnala.

Uvědomovala si, že postupně směřuje k tomu, co si tak dlouho přála, co si vysnila ve chvílích, kdy jí bylo nejhůř a myšlenka, že se z toho jednou dostane, ji udržovala při zdravém rozumu.

Ono dostat pořádnou životní lekci je k užitku. Někdy. A ji to naštěstí posunulo. 

"Musíš přemýšlet nad něčím hrozně vážným, když se takhle mračíš."

Sage odtrhla pohled od okýnka a podívala se na Yoongiho.

"Tak mi pověz, co ti dělá vrásky."

"Vůbec nic," ujistila ho.

"Vážně ne? Nesvěříš se?"

"Ne. A koukej se radši na cestu, ne na mě."

Yoongi se pousmál a bez jakýchkoli slov námitek přesunul pohled zpět na silnici.

A ani Sage se neubránila úsměvu. Nemohla.

Přišlo jí šílené, že si bez Yoongiho nedovede představit asi už ani jeden jediný den. Že pro ni tolik znamená.

Věděla proč.

Miluje ho.

Všechno to bylo jen díky němu. Díky tomu, že ho má vedle sebe. Sama by jsi to nezvládla, Sage, ne takhle.

"Je nefér, že ty se na mě teď můžeš koukat a já na tebe ne," postěžoval si, stále na sobě cítící její pohled. "Asi tě naučím líp řídit, abych se taky někdy mohl kochat i já."

"To bych raději neriskovala. Kochat se můžeš jindy, nemusíš pro to obětovat své auto."

"Však jo, neboj, já si to vyberu později."

"Už se nemůžu dočkat."

***

Zdravím.

Je mi jasné, že spousta z Vás fandila Taehyungovi, spousta zase Yoongimu. Nebudu tu ale z mého úhlu pohledu obhajovat a ani nijak vysvětlovat volbu Sage, jsem si ostatně jistá, že každý máte názor svůj a to je naprosto v pořádku. A i když třeba nejste s jejím výběrem spokojeni, věřím, že mi to jako autorce odpustíte.

Samozřejmě Vám všem děkuji za hvězdičky a komentáře. Doufám, že Vás příběh bavil a jeho čtení jste si užili. ❤

Speciální dík patří CindyEl. Za všechny ty mé zoufalé večery, kdy jsi musela poslouchat ty moje otravný řeči. A za usměrnění, v mnoha ohledech. (Opravdu nemůžu za to, že se mi v příběhu objevoval někdo, kdo v něm chtěl dělat nepořádek. A možná, že nejen tam.)

Další dík je pro Peachy_melancholy, za tvé rady a za dlouhé rozbory, kterými jsi mi vždycky zpestřovala večery a kouzlila úsměvy na tváři. Yoongi a Sage si nakonec ten šalvějový čaj nedali, ale my bychom mohly. Třeba. Někdy.

Sama jinak nemůžu uvěřit, že už je konec a mrzí mě to, protože psaní tohoto příběhu mě strašně bavilo.

Na druhou stranu je na čase se přesunout zase o příběh dál.

Mějte se krásně. A možná se uvidíme zase někdy někde jinde. 

M.