SPOILED | bts ✔

8

"Sage, potřebuju tvou pomoc!"

Byla v absolutním šoku.

Ještě neměli otevřeno, sakra, vždyť vchody byly zamčené! Tak jak je možné, že se Taehyung společně s Jungkookem dostal dovnitř? I když na druhou stranu... ani raději nechce přemýšlet nad tím, jak moc dobře se můžou znát se Seokjinem a jaké výhody jim to může přinášet.

"Hned," zdůraznil Taehyung, jakmile zpozoroval její zaražený výraz. 

Jungkook nebyl zrovna v té nejlepší kondici. Na Taehyungovi prakticky visel a kdyby jej nepodpíral, nejspíš by se na vlastních nohou sotva udržel. 

"Co se stalo?" ptala se, zatímco Taehyung Jungkookovi pomáhal se posadit na jednu ze sedaček v boxech pro hosty.

"To je jedno," řekl však Taehyung. "Potřebuje ošetřit. Máš tu něco?"

"Počkej-."

"Žádný počkej!" skočil jí do řeči. "Nebo jsi slepá a nevidíš, že krvácí?" 

Bez dalších slov tak raději přinesla lékárničku a podle toho to měla být ona, kdo se o Jungkooka bude muset postarat. Jakmile totiž Taehyung spatřil onu krvácející ránu na jeho břiše, jen rychle odvrátil oči a pohled plný prosby věnoval Sage.

"Tobě je špatně z krve?" zeptala se a začala si připravovat dezinfekci. 

"Trochu," zamumlal Taehyung.

Nevypadalo to zrovna nejlépe, ale taky to nebylo nic, co by Sage nezvládla. Ne, že by něčí rány ošetřovala každý den, ale kupodivu ji to z nějakého důvodu nechávalo v podstatě chladnou. 

"Co se teda stalo?" zeptala se a tentokrát svou odpověď směřovala na Jungkooka. "Komu ruply nervy a už to s tebou nevydržel?"

"Vidím, že se dobře bavíš, ale zklamu tě, nemůžu ti odpovědět."

"To je trochu nefér, nemyslíš? Taky bych se na tebe mohla vykašlat a udělala bych to velmi ráda, ale to by tady dřív zkolaboval Taehyung než ty."

Jungkook se uchechtl. "A to nechceš riskovat. Jasně. Chápu. Taehyung byl vždycky tvůj oblíbenější."

"Nepochybně."

Dál už mlčela a soustředila se na svou práci, přičemž se snažila ignorovat rozhovor, který spolu Taehyung a Jungkook vedli. Dávali si pozor, aby před Sage nic neprozradili, ale i tak jí bylo jasné, že se baví o tom, co se přihodilo. 

"Bude potřeba to zašít."

"Proč to říkáš s takovým nadšením?" 

"Protože k tobě chovám velmi vřelé city a vůbec z mé strany nejde o žádnou škodolibou radost."

"Tak si to užij." Protočil Jungkook očima. 

"Neboj."

"Víš vůbec, co děláš?" zeptal se Taehyung.

"Ne," odpověděla Sage upřímně. "Ale tohle fakt nemůže zůstat jen taky otevřený, copak to nevidíš?"

"Ne, nevidím," odpověděl Taehyung a ona na něj letmo pohlédla. Pořád se díval všude jinde než na Jungkooka a jeho zranění. 

"Do hajzlu." Sykl Jungkook bolestí, když se jehla setkala s jeho kůží a Sage provedla první steh. 

"Vydrž," zamumlala a se soustředěným výrazem pokračovala. 

"To se ti kurva lehko řekne."

"Buď zticha."

Sama chtěla, aby to bylo hotové co nejdřív, ale odfláknout to taky nemohla.

"Proč jsi ho nevzal do nemocnice?" optala se pro změnu Taehyunga.

"Vážně, Sage? Měl jsem zato, že jsi chytrá. Nemůžu ho přece s něčím takovým vzít do nemocnice. Co bychom jim tam asi tak řekli?" 

Na to si jenom povzdechla. "Hotovo," řekla. "Můžeš přestat brečet."

Jungkook si sešitou ránu zvědavě prohlížel, načež jen uznale pokýval hlavou. "Kdy mám přijít na kontrolu?"

"Mh, co třeba nikdy? Bude lepší, když se teď seberete a vypadnete."

"Se Seokjinem si nedělej starosti. Radši nám něco nalej, fakt potřebuju panáka."

"Jsi blázen?" Pozdvihla Sage obočí. "Teď bys neměl pít." 

"Sage," usmál se, přičemž ji zlehka pohladil po tváři. "Tvoje péče mi lichotí, ale budu si trvat na svém."

"Mohl bys vědět, že já taky. Navíc je zavřeno, oba dva máte smůlu."

"Nedělej drahoty a dones to, co vždycky."

Povzdechla si. "Jestli kvůli vám budu mít problémy... Tak vám to stejně asi bude jedno."

"Sage, už se přes to konečně přenes. Máme tě rádi. Tak dělej."

"Na to, že jsi tu ještě před chvílí skoro brečel a nebýt mě, pořád by z tebe tekla krev, jsi docela drzej. Což mi připomíná, obleč se. Navíc, je to spíš Taehyung, kdo by potřeboval něco na kuráž, tak radši přestaň s těmi řečmi a poděkuj mu, že tě sem vůbec dotáhl."

S určitým znechucením si pak umývala ruce, protože mít na rukou cizí krev rozhodně není něco, na co by byla zvyklá. Nechala pak ty dva být i s jejich flaškou alkoholu, zatímco pokračovala v přípravě na otevíračku. Dnes měla dlouhou směnu, sama a doopravdy z toho nebyla nijak nadšená a to, že ti dva podle všeho plánují zůstat, jí taky na náladě nijak nepřidávalo. 

Měla za to, že večer už ani nemůže být horší, ale ano, detektiv Min se rozhodl, že ji poctí svou návštěvou. 

"Říkala jsem, že vám nemám co povědět."

"A jsem vám zase říkal, že se nevidíme naposledy."

"Myslím to vážně. Nemám čas se tu s vámi vybavovat. Dnes jsem tu sama a jak můžete vidět, je narváno, tak mě prosím nezdržujte od práce."

Sage byla na nervy z toho, že tam zůstal a že sledoval každý její krok. Věděla naprosto přesně, o co mu jde, ale mluvit s ním nepřipadalo v úvahu. Byla si taky vědoma toho, že ji Seokjin požádal o to, aby když se znovu objeví, mu dala vědět, ale jak to teď sakra měla udělat? Nemůže přece jen tak odejít z placu. I když... vážně nemůže? Z tohohle přece nebude mít průšvih, snad ne.

Rychlým krokem proto zamířila do soukromé části klubu a po schodech se vydala nahoru do patra, kde Seokjin trávil většinu času. 

"Sage!" 

Důraz v jeho hlase ji donutil zastavit.

"Nemá cenu předstírat, že o ničem nemáte ani ponětí. Víte toho právě až moc. Z jakého důvodu chráníte lidi, co vám můžou zničit život a bude jim to naprosto jedno?"

Jo, život jí můžou zničit jediným lusknutím prstů, Seokjin rozhodně ano. Ale ne, stejně chrání jen sama sebe.

"Jsou tu kamery," upozornila ho.

"Snad si nemyslíte, že bych vám něco udělal." Pousmál se.

"Jen chci, abyste odešel."

"Abyste mohla dál dělat svou práci?"

Přikývla.

"V tom případě mi tedy alespoň povíte, jestli je u vás běžné mít krev, zaschlou krev kolem nehtů."