SPOILED | bts ✔

27

Následující dny se věnovala sama sobě. Dopřála si několik hodin spánku navíc, dokončila resty do školy a mezitím vším si hledala novou práci. Nakonec skončila u dvou, nešlo to jinak, ale spokojená i přesto byla.

Dopolední směny v kavárně a odpolední v knihkupectví.

Těšila se na oboje.

Kávu měla v oblibě a s obsluhou problém mít nebude. A ke knihám rozhodně nějaké citové pouto má a bere to jako příležitost se naučit zase něco nového. A snad beze stresu. 

Všeho všudy, byla odpočatá jako nikdy, přestože k zařizování měla spoustu věcí. Nicméně měla namířeno za Taehyungem a z jejich setkání byla poměrně nervózní.

Za celou dobu od jejich posledního rozhovoru se jí neozval. Nestála mu ani za to, aby třeba jen napsal a zeptal se, jak se má. Vůbec nic. Mrzelo ji to, protože od něj čekala víc. Ale pořád tu je taky možnost, že je na ni stále naštvaný.

Každopádně se mají sejít u Jungkooka doma, z čehož sice nebyla příliš nadšená, ale Taehyung ji ujišťoval, že kromě něj tam nikdo jiný nebude, a tak mu věřila a souhlasila.

"Už je to zahojený," řekl s úsměvem, když zpozoroval, že její tvář je konečně v pořádku.

"Nebylo to zase tak zlé," uznala. "Ale na tom nezáleží. Potřebuju si s tebou o něčem nutně promluvit."

Podle jeho výrazu z toho nebyl vůbec nadšený, ale odkýval jí to.

Usadili se v obýváku, Sage přijala nabídku kávy a Taehyung si otevřel plechovku piva.

"Proč mám pocit, že nás čeká nějaký nepříjemný rozhovor?"

Samozřejmě, že to tušil.

"Podle toho, jak k tomu přistoupíš," řekla. "Vážně mě mrzí, jak to dopadlo minule, ale tohle je opravdu důležité, Tae. Já doufám, že by jsi mi nelhal, moc si to přeju, ale taky jsem si vědoma toho, že Jungkook a Jimin ve tvém životě taky zaujímají důležité místo, možná víc než já-."

"Přeruším tě," skočil jí do řeči. "Ať už se stalo mezi námi všemi cokoli, tak ty... Vždycky budeš na prvním místě. Vždycky."

"Myslíš to vážně?"

"Rozhodně."

Hezky se to poslouchalo, to ano, ale pořád to jsou jen pouhá slova.

"Nicméně jsou věci, které se tě netýkají. A já nechci, aby jsi se do čehokoliv zapletla. A už vůbec ne kvůli mně. Nedovolím, aby jsi znovu skončila v problémech."

"Pokoušíš se mě chránit?"

Přikývl.

"Ale já se o sebe dokážu postarat," namítla. "Zvládla jsem to tehdy, zvládám to i teď. Rozdíl je pouze v tom, že si to nehodlám nechat líbit. Ty jsi věděl o tom, že mě Seokjin nechal sledovat?"

"Možná, že se Jungkook o něčem mezi řečí zmínil." Pokrčil rameny. "Nevidím do toho, co Seokjin dělá a o čem si rozhoduje."

"A nenapadlo tě, aby jsi mi něco řekl? Když jsi přece jen něco věděl."

"Jungkook to nechtěl."

"Jasně." Ušklíbla se. "Jungkook. Jak jinak."

"Sage, prosím. Ty to pořád nechápeš."

"Ne, ty to pořád nechápeš. Víš kdo to byl? Jimin. To Jimin mě sledoval a řekl Seokjinovi o tom detektivovi. Kdyby Jimin nebyl hnusnej podrazák, pořád bych měla svou práci. A taky by mě Seokjin tak hrozně neponížil. Nejhorší ale je, že jsem si nic z toho nezasloužila. Yoongi by za mnou nechodil, pokud by Seokjin neměl co skrývat. A Jungkook v tom má očividně taky prsty. A ty... Se pořád stavíš na jeho stranu, i když musíš vědět, jak v tom celém figuruje a ty vlastně možná taky, jenom to nepřiznáš. Co sakra ten kluk ve škole? Víš, že byl zfetovanej? Že to možná vůbec nebyla sebevražda? A fakt, že Jungkook byl poslední, kdo s ním byl viděn, není podstatný? Že je v tom všem nevinně? A proto jsi mě pak odvedl, co? Proto jsi vedl tak divné řeči? A proto se na mě hned po tom pověsil Jungkook a snažil se mě zastrašit těmi jeho silnými řečmi?"