SPOILED | bts ✔

20

Sage si ho občas podezřívavě měřila, ale nijak jeho přítomnost zatím nekomentovala. 

Taehyung rozhodně nebyl ten typ, co by trávil volný čas v knihovně. Jenže přesně to dělal, už asi půl hodiny totiž seděl u jejího stolu a buďto se opravdu učil, nebo to jen velmi dobře předstíral.

"Tae?"

"Mh?" Věnoval jí nechápavý pohled.

"Co tu děláš?"

Zasmál se. "To se mě ptáš až teď? Snažím se učit."

"To je... fajn, ale upřímně, ty se nikdy neučíš. Takže?"

Taehyung pokrčil rameny. "No tak jsem konečně začal. Buď ráda."

"Dobře, když to říkáš, pokračuj."

On škole nikdy moc nedal, když byli mladší, Sage mu dokonce vypracovávala skoro všechny úkoly. Tedy alespoň ty úkoly, které od ní těsně před začátkem hodiny neopsal. Úplně proto nechápe, jak vlastně zvládá vysokou. Ale možná, že za tu dobu, co spolu nemluvili, změnil svůj přístup. Sice to z jejího úhlu pohledu bylo vcelku nepravděpodobné, ale ta možnost tu přece vždycky je.

"Dáš si kafe?" zeptala se po chvilce, protože začínala mít pocit, že bez něj v dohledné době nepřežije.

"Jo, prosím. Americano s ledem."

"Já vím," usmála se.

Malá kavárna byla součástí kampusu, hned vedle budovy knihovny, takže nemusela jít nikam daleko a kávu měla během pár minut připravenou a po chvilce se zase vracela zpátky.

"Sage?" 

S Hoseokem od jejich rande nemluvila, neměla potřebu a vlastně ani zájem a on podle všeho taky pochopil, jak se věci mají. 

Každopádně dnes měl službu v knihovně a podle toho, jak ji oslovil, tak na srdci přece jen něco měl.

"Ano?"

"Já vím, že mi do toho asi vůbec nic není, teda spíš určitě ne, ale... myslím, že by jsi si na něj měla dávat pozor."

"Na koho?" nechápala.

Hoseok nic neřekl, očima jen zabloudil směrem k Taehyugovi, který se ale i nadále věnoval učebnici. 

Sage absolutně nechápala, proč jí Hoseok něco takového říkal.

"Dávat si pozor na něj a i na své věci," dodal.

Sage se pak k Taehyungovi vracela v podivném rozpoložení, ale jak by taky nemohla? Hoseok ji svými slovy pochopitelně dokonale zmátl.

"Už jsi tu?" Odtrhl Taehyung pohled od knihy, když zaslechl její kroky.

Beze slov před něj položila kelímek s kávou a posadila se zpět na svou židli. 

"Děkuju," řekl a z kávy hned upil. 

Sage akorát přikývla a očima zběžně prohlédla stůl. Všechny věci byly na stejném místě, přesně jako když odcházela. Učebnice, sešit, několik tužek, láhev s vodou a její mobil. Nevěřila, že by Taehyung něco takového udělal. Že by se jí hrabal ve věcech. Proč by to taky dělal? Nenapadal ji pro to ani jeden jediný důvod.

Ale proč by jí pak Hoseok něco takového naznačoval? Proč by si vymýšlel?

"Děje se něco?" optal se Taehyung, přičemž si ji zkoumavě prohlížel. 

"Vůbec nic," ujistila ho. "Jen jsem se na chvilku zamyslela, nedělej si žádné starosti."

"Vážně?" Bylo jí jasné, že jí příliš nevěří. Znal ji moc dobře na to, aby věděl, kdy před ním něco zapírá. 

"Byl to on?" zeptal se vzápětí. "Řekl ti něco blbýho? Otravoval tě?" začal se v okamžiku vyptávat a Sage bylo jasné, koho má na mysli. 

Ostatně, i Hoseok se teď díval jejich směrem. 

"To neřeš. Jen jsme se pozdravili, to je celé," ujišťovala ho.

"Dobře, ale kdyby něco... kdyby tě otravoval, cokoli, tak mi řekni. Postarám se o to."

"To je mi jasné."

Nadšení odhánět od ní kohokoli, kdo se mu příliš nebo vůbec nezamlouvá, ho opravdu ještě neopustilo.

Ne vždycky mu to ale vyšlo.

"Co děláš dneska večer?" zeptal se po chvilce.

"Proč? Nemám směnu, takže bych si chtěla odpočinout."

"Aha. Tak dobře, to chápu."

"Co? Chtěl jsi se snad na noc zase nastěhovat ke mně?"

"Chtěl jsem být s tebou."

Jak by ho mohla podezřívat z toho, že by nemusel mít čistě dobré úmysly? Jak, když se na ni takhle dívá? Ano, nějaká ta pravděpodobnost tu přeci jen byla, vždycky nějaká je, ale proč by to zrovna on dělal? A ještě k tomu jí? Sice spolu dlouho nekomunikovali, opravdu hodně dlouho, ale to všechno, co spolu prožili, prostě ignorovat nejde a jestli to i on vidí stejně, potom nevěří, že by se k ní otočil zády. 

Už jednou to ale udělal, pomyslela se.

Ale taky to byla úplně jiná situace.

Byla?

Dal přednost těm dvěma. A pak se ani nijak nesnažil. To ignorování fungovalo, bylo vzájemné, jen občas proběhly nějaké náznaky, no zlomilo se teprve až tou nešťastnou událostí ve škole. A pak už se ho jaksi nemohla zbavit a upřímně, v hloubi duše, nechtěla.

"Někdy jindy," řekla nakonec. 

Taehyung se po její odpovědi zamračil, no nijak to nekomentoval. Nejspíš nečekal, že by ho mohla odmítnout.

"Promiň, můžeme se domluvit třeba na zítra. Jsem po noční fakt unavená, asi bude lepší, když už půjdu, stejně se nezvládám soustředit," snažila se to zamluvit a on to samozřejmě poznal.

"Utíkáš přede mnou?"

Měla by?

"Ne," odpověděla, zatímco si uklízela všechny své věci do tašky. "Spala jsem jen čtyři hodiny, to fakt nedávám."

"Tak jo, odpočiň si. A uvidíme se?"

Přikývla.

Může mu věřit? Po všem a přese všechno? Může?

Nemohla se tak ubránit otázce, jestli se doopravdy přišel jen učit, anebo jestli si ji přišel pohlídat. A co ji děsilo, bylo to, že si na to sama nedokázala odpovědět.