SPOILED | bts ✔

40

"Jak se cítíš?"

"O něco líp," řekl Taehyung k její velké úlevě. Opravdu si o něj dělala obavy a neměla už žádné nápady, jak by mu alespoň trochu mohla pozvednout náladu.. "Ale pořád... Je mi tak nějak divně. Nevím, jak to vysvětlit. Všechno je špatně."

"Bude to dobré," ujišťovala ho. "Je toho na tebe akorát moc. Je pochopitelné, že ti je úplně na nic."

Taehyung slabě přikývl. "Těšil jsem se, až přijdeš. Už jsi mi chyběla."

"Taky jsem se těšila domů. Ale zítra máš dvě přednášky, pokud vím. Aspoň na chvíli bys mohl přijít na jiné myšlenky. A pak můžeme něco společně podniknout."

"Nikam nepůjdu," namítl však. "Škola je to poslední, na co bych se teď zvládl soustředit."

"To chápu. Ale jak si to tedy představuješ? Takhle to nepůjde do nekonečna."

"Sage, já nemám absolutně žádné ponětí, co budu dělat a ty po mně chceš, abych šel do školy."

"A tak se tedy hodláš každý den válet v mé posteli a utápět v tom všem špatným? Tak se nic ale nevyřeší. Budeš muset začít nějak fungovat, Tae. Dříve či později ano."

Dobrou chvíli se na ni díval a na malý moment měla pocit, že v jeho očích spatřila slzy, ale hned vzápětí byly pryč. Pokud tam vůbec byly.

"Budu se snažit," zamumlal. "Jen mi dej čas. Prosím. Já to takhle taky nechci, ale teď... Teď to prostě nezvládnu."

"A tohle by ti pomohlo?" nadhodila a podala mu desky, které dostala od Jungkooka.

"Co to je?" zeptal se Taehyung nechápavě.

"Pozdrav od Jungkooka."

"Ty jsi se s ním viděla?" zeptal se, ve tváři jasné znepokojení.

"Čekal na mě po práci. Radši ani nechci vědět, jak přišel na to, kde pracuju a že tam zrovna dnes budu. Ale vlastně se nestalo nic převratného. Jen jsem se zase o něco víc ujistila v tom, co za zmetka to je."

Taehyung její slova nijak neokomentoval, na místo toho si otevřel ony desky a zběžně si prohlédl jejich obsah.

"To jako vážně?" zamumlal.

"Co si o tom myslíš?"

"Nerozumím tomu. Neodešel jsem v dobrém," přiznal. "A těch pár dní předtím to taky nebylo nijak ideální."

"Kupuje si tě."

"Ne, to ne."

"Ne?" Pozdvihla obočí. "Prosím, nebuď tak naivní. Vždyť ho taky znáš. Nebo je to zase úplně jinak? Proč jsi tedy vůbec odcházel? Když podle všeho pořád věříš v dobrotu jeho srdce. Po tom všem. Tak proč?"

"Kvůli tobě. Ale ty to nejspíš pořád nechápeš. Proč vždycky zpochybňuješ všechno, co dělám? Nebo ty snad nevidíš, jak mi na tobě záleží? U Jungkooka jsem měl domov, jistotu a relativní klid a ty... Radši budu s tebou, ale ty to prostě nevidíš."

Nelíbilo se jí, že na ni pomalu zvyšoval hlas, ale v tu chvíli nestihla ani nijak zareagovat a on v tom pokračoval dál.

"Nezajímají mě jeho peníze, ale ty sama moc dobře víš, jak skvělý je, když se nemusíš o nic starat. Nikdy jsi ale nemohla pochopit, v čem jsem vyrůstal. Já nikdy nic neměl. Neměl jsem ani normální rodiče, které bych zajímal a kteří by mě měli rádi. Každý večer jsem si lehal do postele se strachem a s tím strachem jsem se i probouzel. Táta mě bil, pořád dokola a dokola si na mně ventiloval ty jeho stavy. A myslíš, že se o mě pak máma postarala? Že mi někdo řekl, že všechno bude dobrý? Byl jsem opravdu vděčný za to, když jsem mohl být u vás a že jsem mohl být s tebou, ale co nevíš je to, jak hrozně mi bylo pokaždé, co jsem od vás zase odcházel. Brala jsi mě jako návštěvu, co prostě odejde, ale já tebe bral jako můj skutečný domov. Měla jsi všechno a já se pak stejně vracel do pekla a ty jsi mi při tom ještě mávala. A tak se mi nediv, že jsem skončil tak, jak jsem skončil. U Jungkooka. Odtamtud jsem totiž odcházet nikdy nemusel. V mém světě, jak vidíš, nikdy nic nefungovalo normálně. A ani já nejsem v pohodě. Mrzí mě, že nejsem podle tvých představ, ale bohužel se nedokážu změnit ze dne na den."

"Já nechci, aby jsi se měnil. A nic ti ani nevyčítám. Jsou věci, které se mi sice nelíbí, samozřejmě, ale-."

"Ale já to přesně tak vidím," skočil jí do řeči.

Sage z toho celého byla rozhozená. Nečekala od něj takový nával emocí.

Taehyung má pocit, že mu něco vyčítá, ale co teď dělá on vůči ní? Snaží se jí naznačit, že i přese všechno, tak mu pořád dávala málo? Celou tu dobu? Že to nestačilo?

Ne. Dávala mu naprosto všechno, co mohla. Za tím si bude stát. 

Jen kdyby on podle všeho neměl nejspíš úplně jiná očekávání.

"Hádám tedy, že ani já nejsem podle tvých představ."

"Jsi přesně podle mých představ," namítl. "A navíc, i pokud by tomu tak nebylo, jsem ochotný tě brát takovou, jaká jsi. Nechci na tobě nic měnit. Jen kdybys mi o něco víc věřila... Vždyť já-ne, promiň, ne, " pokroutil hlavou. "Prostě chci říct, že pro mě jsi perfektní. A hádat se je teď opravdu to poslední, co bych si přál."

"Já taky," přisvědčila. "Ale... Je mezi námi tolik nevyřešeného a naše pohledy se na konkrétní věci dost rozcházejí, že se tomu nejspíš nevyhneme. Já totiž asi nikdy nepochopím, jak moc tě Jungkook ovlivnil a ty asi nikdy nepochopíš, že to, co se tenkrát stalo, mně strašně moc ublížilo. Každopádně si vážím toho, co jsi mi teď řekl. I jak to celé vnímáš. I mě tedy, taková slova jsem od tebe nečekala. A pokud od něj chceš ty peníze přijmout, prosím. Ale Jungkook je přesvědčený, že tě od sebe nakonec stejně odstřihnu, že my dva to společně nezvládneme a že tobě pak nezbyde nic jiného, než se vrátit za ním. A ty peníze jsou jen jedním z prostředků, co tě k tomu mají nalákat."

"Tak mu to nedopřej. Nenech mě odejít. Protože já něco takového rozhodně v plánu nemám."