SPOILED | bts ✔

47

Další týden se snažila zaměstnat co nejvíc. Když měla volno, byla v univerzitní knihovně a dodělávala vše, co jí ještě zbývalo odevzdat, aby vůbec byla připuštěna k závěrečným zkouškám, které se blížily až podivně závratnou rychlostí. Konec semestru uteče vždycky hrozně rychle a už teď má pocit, že nestíhá, přestože není nic, co by doslova hořelo. Jinak si nabrala co nejvíc směn mohla, a tak běhala mezi knihkupectvím a kavárnou každý den. A nestěžovala si, protože se jednoduše potřebovala rozptýlit a tohle byla její jediná šance, jak toho dosáhnout.

Trápila se. Ale brala to jako svůj trest, který si zasloužila.

Pátek byl však den, kdy měla volno a fakt, že v předchozích dnech dokončila všechny školní povinnosti, ji svým způsobem štval. Paradoxně. Nebylo nic dalšího, čemu by se mohla věnovat, a aspoň na chvíli tak zastavit tok myšlenek, proto netrvalo příliš dlouho a ještě dopoledne tomu všemu začala zase propadat. Dokonce pak uvažovala nad tím, že by si vzala prášek na spaní a šla si prostě znovu lehnout, protože několik hodin spánku navíc by jí rozhodně neuškodilo, jenže jí zprvu jaksi nedošlo, že si včera vzala poslední tabletku, kterou měla. A bez předpisu má holt smůlu.

"No výborně," zamumlala nešťastně.

Byla už připravena, že si vezme mobil a jednoduše zavolá své doktorce a nechá si poslat recept, ale nedostala si ani do seznamu kontaktů, když se její mobil rozezněl.

Na malý moment se v ní usadil nepříjemný pocit, protože to byl Yoongi, kdo jí volal a od jejich posledního rozhovoru, kdy se mu ke všemu přiznala, spolu nemluvili, takže absolutně netušila, co od něj teď může očekávat a dost ji to znervózňovalo.

"Ano?"

"Sage, neruším?"

"Ne, v pohodě, jsem doma."

"Výborně. Tak si zabal."

"Cože?" nechápala.

"Zabal si. Prostě co potřebuješ. Není nutné, aby jsi věděla cokoli jiného."

"Ale-."

"Budu u tebe do půl hodiny, takže by jsi měla hned začít, jestli chceš mít všechno připraveno."

"Dobře," zamumlala, dokonale zmatená.

"Tak fajn, uvidíme se." A s tím jí to položil.

Ještě nějakou chvíli se zaražením zírala na displej jejího mobilu, no nakonec se raději dala pohybu a začala si chystat věci, přestože neměla ani ponětí, co má Yoongi v plánu a proč je to celé vůbec tak náhlé.

Uběhlo jen dvacet minut od chvíle, co jí volal a klepal na dveře jejího bytu.

"Tak jak? Jsi připravená?" zeptal se bez jakéhokoli pozdravu.

"Skoro ano. Nechceš mi ale nejdřív vysvětlit, co se ti honí hlavou a co máš vůbec v plánu?"

"Ne, protože tím bych zkazil překvapení," odpověděl s úsměvem.

"A co když nebudu spolupracovat, dokud mi to nevysvětlíš?"

"No tak tě spolupracovat donutím. To rozhodně není nic, co bych nezvládl."

"No jistě. Hádám, že svůj odznak detektiva máš pořád u sebe a nebojíš se ho použít."

"Neprovokuj mě a radši pokračuj v tom balení. Nechci, abychom se zbytečně zdržovali."

"Dobře, dej mi ještě pět minut."

Yoongi přikývl a mezitím, co si Sage balila, si prohlížel její byt, jako kdyby v něm měl být poprvé.

"Co je tohle?" zeptal se zničehonic, čímž na sebe upoutal pozornost.

"Vůbec nic," odpověděla Sage, jakmile zpozorovala, že mezi prsty drží prázdné platíčko od jejích léků.

"Nic to určitě není. Když to má tak složitý název, obyčejné léky to nejspíš nebudou."

"Tobě opravdu nemůže nic ujít. Jsou to jen léky na spaní, občas je beru."

"Nikdy jsi se nezmínila." Mračil se.

"Nebyl důvod." Pokrčila rameny. "Navíc, tohle není nic, co bych vyprávěla jen tak na potkání."

"Ale já nejsem někdo jen tak na potkání," namítl. "Nebo snad jo?"

"Ne, to nejsi..."

Yoongi se nepatrně usmál, načež vzal její tašku, kterou chvilku před tím zapnula.

"Nezapomněla jsi na nic?"

"Snad ne. Ale není lehké si balit, když nevíš, co tě čeká."

"Tak snad mi aspoň trochu věříš, ne? Pojď."

Sage už se raději nijak víc nevyjadřovala, přestože otázek neměla málo. Jenže on by jí beztak neodpověděl, a tak jí tedy nezbývalo nic jiného, než se nechat překvapit.

"Chyběl jsi mi," přiznala, když seděli u něj v autě a byli na cestě kdo ví kam.

Samozřejmě, že se mu během toho týdne mohla ozvat, ale neudělala to. Taky mu totiž chtěla dát trochu prostoru... Bez pochyby mu po tom, co se stalo a k čemu se mu přiznala, zadala spoustu podnětů k přemýšlení.

"Taky jsi mi chyběla," řekl, přičemž jí položil ruku na levé koleno.

"Myslela jsem si, že jsi na mě naštvaný."

"Však taky jsem," přisvědčil. "Ale taky jsem měl spoustu práce. Jediným pozitivem je, že celé vyšetřování je na hodně dobré cestě."

"Vážně?"

Přikývl. "Ale nemůžu ti bohužel nic moc povědět."

"Chápu."

"Neboj, rozhodně ti nic neujde. Máš na tom přece taky svůj podíl. Každopádně ti můžu s klidem povědět, že Seokjin ti nejspíš nepoděkuje."

"A Jungkook? Co on?"

Yoongi si však povzdechl. "To je hodně komplikované. Dělám co můžu, ale on taky."

Nedivila se. Jungkook vždycky věděl, jak si zachránit krk. A to opravdu z nejrůznějších průšvihů. A ani tenhle nejspíš není výjimkou. Navíc za ním stojí rodiče a nebylo by to poprvé, co by mu zametli cestičku.

"Nějak to dopadne," dodal Yoongi vzápětí a o něco víc na malý moment stiskl její koleno, jako kdyby ji tím snad ubezpečoval o pravdivosti jeho slov. "Nekazme si tím ale výlet."

"Je vlastně zajímavé, že jsi na mě naštvaný, ale i přesto mě bereš, jak říkáš, na výlet."

"No nejsem úžasný?"

"Nevím. Jak mám totiž vědět, co máš doopravdy v úmyslu?"

"To je ta krása překvapení."

"Je hezké, že se bavíš."

"Co jiného mám dělat? Snažím se na to, co se stalo, dívat trochu jinak, než bys asi čekala. Jsem totiž rád, že jsi ke mně byla upřímná. Tedy spíš konečně. Nebo si snad myslíš, že jsem to nevěděl?"

"Jak bys mohl?"

Jak by mohl, když ona sama v sobě měla takový zmatek?

"I přesto, co jsi mi říkala, jsem tušil, že pro tebe nejsem na prvním místě. Opravdu to nebylo těžké poznat. Obzvlášť po tom, co se přihodilo s jeho mamkou. Bylo mi to hned jasné. Bohatě mi stačilo to, jak se na tebe díval. A taky jak se díval na mě... Ale v pořádku, nemůžu ti vyčítat, že tu přede mnou byl a vlastně stále ještě je někdo jiný. I když... Jo, zatraceně moc mě to štve stejně jako to, co se mezi vámi stalo."

Sage položila svou ruku na tu jeho. Stále ji měl totiž danou na jejím koleni a Yoongi po jejím gestu nezaváhal a propletl jejich prsty.

I ona si cenila jeho nynější upřímnosti a především toho, že jí nedělal žádné žárlivé scény, třebaže prostor k nim se nabízel.

"Aspoň mám větší důvod a motivaci k tomu, abych se o tebe víc snažil."