SPOILED | bts ✔

23

"Takže teď se taháš s ním?"

Sage litovala toho, že vůbec vstala. Kdyby zůstala dál ležet a pospávat, nemusela by Jungkooka vůbec vidět, natož s ním mluvit. Ale měla zatraceně velkou žízeň a tu sklenici vody opravdu potřebovala, a jít do kuchyně tak bylo bohužel nevyhnutelné.

Ano, ta cesta domů byla cesta k Jungkookovi domů. A Sage nebyla ve stavu, kdy by mohla něco namítat, nebo si cokoli určovat. Taky se na ni Taehyung mohl úplně vykašlat, ale neudělal to. Postaral se o ni přesně tak, jak mu říkala, že by se o ni postarat měl.

"Netahám se vůbec s nikým a i kdyby ano, tvá věc to určitě není."

"Nesouhlasím."

Sage mu věnovala nechápavý pohled. "O co ti jde? Vždyť víš, že já a Taehyung jsme jen kamarádi. A vždycky jsme byli. Je nutné ti to vysvětlovat?"

"Někdy jsi hrozně naivní, Sage."

"Jo, to mi povídej."

Kdysi mu věřila a ano, to tedy bylo sakra dost naivní.

Jungkook protočil očima. "Už se přes to jednou provždy přenes. Všem tím akorát usnadníš život."

"To jako myslíš vážně?"

Sage moc dobře věděla, že nebude trvat dlouho a skončí to hádkou. Nebylo by to ostatně nic neobvyklého, oni dva měli hádky prakticky na denním pořádku, mohli se k sobě mít sebevíc, říkat si, jak se mají rádi, ale většinou to tak končilo, dohadovali se jak malé děti. Navíc, Sage teď nebyla zrovna v té nejlepší kondici a rozhodně si netroufala tvrdit, že zvládne zachovat chladnou hlavu.

"Naprosto. Děláš z toho zbytečné drama, trvá to už dost dlouho. Nebo si snad myslíš něco jiného?"

"Aha. A jak by jsi si to jako představoval?" Založila si ruce na hrudi. "Mám ti padnout kolem krku a říct, že jsme v pohodě? Tak na to zapomeň."

"Nestěžoval bych si a věřím, že ty taky ne. Nemůžeš popřít, že nám to fungovalo."

"Jestli potřebuješ holku do postele, hledej jinde."

"Chci tebe."

"Škoda, že nemůžu říct to samé."

"Škoda," zamumlal. "Ale říkáš vůbec pravdu? Ať se ti to líbí, nebo ne, my dva jsme si prostě souzeni."

"Přestaň. Oba dva moc dobře víme, že to nemyslíš vážně. Nikdy jsi nás takhle ani nevnímal."

"Z čeho usuzuješ?"

Sage nevěřícně kroutila hlavou. "Máš ještě tu drzost se mě ptát? Jsi fakt idiot, Jungkooku. Neskutečnej. Nesnaž se mi zase plést hlavu, já už ti znovu nenaletím."

"Naletět? Používáš trochu moc silná slova."

"Chceš mi snad tvrdit, že ti na mě někdy doopravdy záleželo? To by jsi mě akorát rozesmál."

"Jasný, chápu. Myslíš si o mně úplně to nejhorší, ale asi tě překvapím. Mám tě rád, Sage."

"Ano, myslím si o tobě jen to nejhorší. A ne, nevěřím, že by jsi ke mně mohl něco cítit. A jestli to tak přece jen je, pak mě to nezajímá. Nechci tě a chtít tě ani nebudu. V jakémkoli slova smyslu."

Sage nemusela mít dokonalé pozorovací schopnosti na to, aby poznala, že zuří.

Ale i to jí bylo jedno.

"Copak? Já vím, nejsi zvyklý na to, aby tě někdo odmítal a říkal ti ne, ale... Zkus se přes to jednoduše přenést."

Trefa do černého.