SPOILED | bts ✔

10

"Takže tady teď bydlíš."

"Jo, dá se to." Pokrčila rameny. Čtvrť to nebyla zrovna nejlepší. Bydlení taky ne. Ale bylo to všechno, co si mohla dovolit a co vlastně i potřebovala. "Časem si asi zvykneš na všechno."

"S tím bych úplně nesouhlasil. Nemůžeš všechno přijímat tak, že si nakonec zvykneš. Nemuselo by to dopadnout dobře."

"Každý má jiné limity snesitelnosti."

"Je zajímavé, že to říkáš. Jungkook. Myslel jsem, že s ním, s námi, nechceš mít nic společného."

Sage si povzdechla. "Nepřišla jsem za ním, abychom se spolu vyspali."

"Nevypadalo to tak."

"Vážně. Potřebovala jsem se na něco zeptat. Jak jsem mohla vědět, že v těch sušenkách něco je?"

"No, mohlo tě logicky napadnout, že to nebude jen tak. Protože Jungkook nedělá věci jenom tak. Rozhodně není ten typ, co by pekl každou sobotu, nebo co by vůbec nějak pekl. Co do toho vůbec dal?"

"Ketamin. Je to anestetikum. Antidepresivní účinky. Proto se s tím docela dost experimentuje. Halucinace, vize, otupělost, může dojít k mimotělnímu zážitku. V malém množství je to neškodný. Ale pořád je to nelegální."

"Máš přehled."

Sage pokrčila rameny.

"A jsi v pohodě?"

"Jo, řekla bych, že jo. Nic extra. Poměrně rychle to vyprchalo. Nebo tedy spíš vyprchává. Vážně toho bylo... Málo. Ne, že bych si stěžovala. Nakoplo mě to během pěti minut."

"Aspoň, že tak... No a teď se asi rozloučíme?" optal se nejistě.

"Neříkej, že bys chtěl jít ke mně."

"Třeba jo. Když jsi dala šanci jemu, proč bych ji nemohl dostat i já? Čekám dost dlouho, nemyslíš? Snažil jsem se s tebou mluvit, ale ty jsi mě jen odháněla."

"Takhle to neber-."

"Jo, možná nemám tak originální triky jako on, nesnažím se tě oblbnout drogami. Takže budu naprosto nudnej a řeknu jen prosím. Chybíš mi."

"Nekomplikuj to," řekla s pokroucením hlavy. Tohle totiž fakt nepotřebovala slyšet. Mohla si namlouvat cokoli, jen aby přesvědčila samu sebe, že pro ni Taehyung vůbec nic neznamená, ale bylo to zbytečné. 

"Já? Všechno by bylo mnohem jednodušší, kdybys nedělala, že se neznáme. Na to jsme si toho spolu prožili až moc, Sage."

"Není možné, abychom zase fungovali tak, jako jsme fungovali předtím. Zklamal jsi mě."

"Mrzí mě to."

"Mrzí? Proč jsi mě tam nechal? Jestli si nevzpomínáš, tak první, kdo začal předstírat, že toho druhého nezná, jsi byl ty. Potřebovala jsem tě. Ale ty jsi se ke mně otočil zády. A jak tedy sám říkáš, potom všem, co jsme si spolu prožili, to byla zatraceně hodně velká rána pod pás."

"Říkám, že mě to mrzí," zopakoval. "Vím, že jsem se nezachoval jako ten nejlepší kamarád. Ale taky nebylo vůbec nic, co bych pro tebe v té době mohl udělat."

"Tak vůbec nic, jo?" zopakovala hořce. "A co třeba jen být vedle mě a podpořit mě? Neměla jsem ani kam jít, chápeš?"

"Snažíš se snad naznačit, že jsem tě měl vzít k sobě? Copak ti nedochází, jak moc absurdní by to bylo?"

Měl pravdu. K němu by nikdy nemohla. Nikdy by ji k sobě domů nevzal. Ale to pořád neměnilo nic na tom, že tentokrát neudělal vůbec nic. Ona ho přijala kdykoli potřeboval, i když měla úplně jiné zázemí. No snažila se, ať už situace byla jakákoli. I přestože se u jejích dveří objevil třeba ve dvě hodiny v noci. Myslela si, že se na sebe můžou kdykoli spolehnout. Pletla se.

"Já vím," přiznala nakonec. "Jen... Se s tím nejspíš nedokážu pořád srovnat. Teda, chci říct, že jsem v pohodě, všechno je. Nenapadlo mě ale, že spolu ještě někdy budeme takhle mluvit, jestli vůbec. A najednou jste se mi zase připletli do života. Nevím si rady."

Tohle emoční rozpoložení, v němž se zničehonic ocitla, se Sage vůbec nelíbilo. Tak nějak vlastně nemohla událostem dnešního dne uvěřit. Nevěděla, co je horší. Jestli to, že nevědomky požila drogu, nechala se trochu unést s Jungkookem, anebo že se teď dohaduje na ulici s Taehyungem.

"Naivně jsem doufal, že to pochopíš."

"Co jako?"

"Táta by mě zabil, kdyby se dozvěděl, že jsem do toho byl nějak zapletený. Navíc, myslel jsem si, že budeš v pohodě, vážně. Jak jsem ale mohl vědět, že se to všechno takhle blbě sejde? Jiminovi to bylo jedno, Jungkook... Pro to nemám vysvětlení, sám tomu nerozumím, nikdy jsme o tom spolu nemluvili. Ale já se ti omlouvám. Už poněkolikáté. Přemýšlíš vůbec nad tím, že bys mi někdy odpustila? Nebo je to marný a jsem ti úplně ukradený?"

"Jak by jsi mohl?" zamumlala.

"Takže to není marný?" Pousmál se.

"Nejsem si jistá tím, že by bylo dobré, abychom..." Povzdechla si. "Prostě to není ten nejlepší nápad. Snažím se vést úplně jiný život. Být s vámi v kontaktu by mi nepřineslo nic dobrého. Vždyť se podívej na to, co se stalo dneska. A včera. Od toho dne, co skočil ten kluk a co jsme spolu utekli z kampusu, se mi spousta věcí začala pomalu vymykat z pod kontroly. Nechci žádné problémy, chápeš? Ale mám silný dojem, že vy byste mi jich způsobili až moc."

"Dobře, ale co já? Co kdyby šlo jenom o mě?"

"Tak je má odpověď stejná."

Taehyung rezignovaně pokýval hlavou. "Ale... Slíbíš mi, že o tom budeš aspoň přemýšlet? Minimálně to by jsi mohla."

"Dobře, to bych asi doopravdy mohla," souhlasila. "A teď se vážně rozloučíme. Díky, že jsi se mnou šel."

"Není zač. Dávej na sebe pozor."

Sage zhluboka vydechla, jakmile se pohodlně uvelebila ve své posteli. Najednou byla hrozně vyčerpaná. A bylo jí horko.

Zpropadený Jungkook a jeho ketaminové sušenky.

Byly teprve čtyři hodiny odpoledne, ale ona už měla perfektní půlnoc. Bez ohledu na to, že směna jí začínala během pár hodin.