James Norrington se smrti nebojí. A když dorazí, dovolí jí, aby si ho bez boje vzala. Ale vesmír má jiné plány. Právě v té chvíli, kdy se vzdaluje a jeho poslední myšlenky se obracejí k ženě, která nikdy neopětovala jeho lásku, se James probouzí a z...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V měsících následujících po jejím návratu začínají hodiny slečny Morrisové zabírat velkou část Elizabetina času. Její Debut začíná za necelé dva roky a její vychovatelka se ji zřejmě zoufale snaží přetvořit v dokonalou mladou dámu, která ovládá všechny možné disciplíny. Elizabeth se učí francouzsky a španělsky a cvičí malbu, kaligrafii a vyšívání. S těmito snahami má různé stupně úspěchu, zjišťuje, že je beznadějná ve vyšívání a v pečení, ale vyniká v kreslení a hudbě, stává se zdatnou jak ve hře na harfu, tak na klavír.
Jak čas plyne, má čím dál méně příležitostí se vytratit za Willem. Zpočátku se o to velmi usilovně snaží, touží si ponechat něco ze svého předchozího života, ale on se k ní začíná chovat chladně tím nejzmatenějším způsobem. Jen v krátkých intervalech jí dělá společnost, stojí od ní neustále dál než na délku paže a je víc zneklidňující než všechno ostatní, a úplně opouští od používání jejího jména.
Je teď slečnou Swannovou pro všechny kromě jejího otce.
Chce ho praštit.
Místo toho se spokojí s tím, že své návštěvy úplně vypustí. Proč by měla riskovat odhalení, když jí ani nechce říkat jménem? Ta změna jí láme srdce, ale Elizabeth je příliš tvrdohlavá, než aby to dala najevo.
Truchlí, jen když ji nikdo neslyší.
---
V květnu dostává James rozkazy a nešťastně jí oznamuje, že bude nějakou dobu pryč. Přijde o její narozeniny. Elizabeth se snaží být laskavá, maskuje své zklamání, jak nejlépe umí. Navrhuje, aby jí posílal dopisy, zatímco bude pryč, aby věděla, že je v bezpečí. Souhlasí a ona je potěšena jeho vřelostí v úsměvu, který jí propůjčuje.
Den předtím, než má odejít, ji James volá do zahrady, kde čeká s dlouhým balíčkem zastrčeným pod paží. Pod bystrým zrakem slečny Morrisové jí předkládá krásný luk z třešňového dřeva a šípy, které se k sobě hodí. Do nich jsou vyřezané vinné révy, vykládané zelenou barvou. Je naprosto dojatá jeho darem a snaží se, aby nespatřil její zamlžené oči.
Jeho výraz je nevyzpytatelný. „Nemáte vůbec zač, slečno Swannová. Všechno nejlepší k předčasným narozeninám."
Chce mu skočit do náruče, chce ho chytit za žaket a prosit ho, aby zůstal, chce ho zatáhnout do domu a ukrýt ho před službou a před králem a před každým, kdo by se odvážil jí ho vzít.
Ale to neudělá.
Místo toho se hezky ukloní a rozloučí se se slibem, že v jeho nepřítomnosti zůstane v bezpečí.
