James Norrington se smrti nebojí. A když dorazí, dovolí jí, aby si ho bez boje vzala. Ale vesmír má jiné plány. Právě v té chvíli, kdy se vzdaluje a jeho poslední myšlenky se obracejí k ženě, která nikdy neopětovala jeho lásku, se James probouzí a z...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
To není fér. Byla tak blízko k tomu, aby vyhrála, když se Jamesovi nějak podařilo vykouzlit dostatek sebeovládání, aby ji nechal na holičkách. Je mokrá a ještě víc zničená, než kdy byla. A je si jistá, že on si to také víc než užíval. Proč musí být takový? Proč musí být tak zatraceně tvrdohlavý!?
Elizabeth je ve své kajutě, přechází po podlaze, paže zkřížené na hrudi. Sundala si boty a líbí se jí, jak ji dřevěná prkna pod prsty u nohou pálí. Je to ale malá útěcha, nijak jí to nezlepšilo náladu. Stáčení Perly naznačuje, že bouře začíná utichat, ale bouře v Elizabethině mysli zuří v plné síle. Proč ji pořád zapírá? Má to být nějaký druh trestu? Je-li tomu tak, je to špatně provedeno. Očividně ji chce taky. Co může získat z jejich vzájemného utrpení?
Povzdechne si, když při obzvlášť prudkém obratu dojde k závanu vzduchu, který způsobí, že svíčka na postranním stolku zhasne, a ona šmátrá ve tmě po sirce, aby ji znovu zapálila. Jakmile je to hotovo, padne na postel a zírá do zdi.
Takhle to dál nejde. Je to nesnesitelné. A co víc, maří to její snahu o záchranu Willa. Jackův kompas, jejich jediná naděje na nalezení truhly, se stal naprosto nepoužitelným. Ukazuje jen na Jamese. Sleduje jeho pohyby po palubě jako nevyslovené obvinění. Jediná věc, ve které byla na téhle zatracené lodi dobrá, a teď to nic neznamená. Zdá se, že i to jí James vzal. To je od něj velkorysé.
Ale to nebude vědět, dokud mu to neřekne.
Vstane tedy ze židle a rozhodne se udělat právě to. Ona ho najde. Ať ji poslouchá. I když je odhodlaný se s ní porvat pokaždé, když spolu promluví, jistě pochopí, že je třeba Willovi pomoci. Možná to mají ještě společné, když už nic jiného.
Když však Elizabeth napochoduje ke dveřím a otevře je s úmyslem vyhledat svého bývalého snoubence, zjistí, že stojí přímo před ní, hned za prahem, pěst zdviženou, jako by chtěl zaklepat. Na okamžik se na sebe překvapeně podívají, ani jeden z nich to nečekal, než se Elizabeth přinutí, aby její výraz ztvrdl do mírné rozmrzelosti. James je první, kdo prolomil mlčení.
,,Můžu na slovíčko?" Všimne si, že si nevzal kabát, je před ní jen v rukávech košile... které má vyhrnuté kolem loktů. Pravděpodobně netuší, jak ji to dostane. Pravděpodobně.
Elizabeth nakonec poleví, nesmírně zvědavá, co ho sem přivedlo.
,,Můžete." Otevře dveře o něco víc, mluví tónem tak lhostejným, jak jen dokáže. ,,I když to není kapitánská kajuta. Nemám žádné slušné místo, kde byste mohl sedět."
On se nešikovně posune, zjevně mu vadí, že mlčky odmítá uhnout z cesty. ,,Vystačím si se stáním."
,,Jak je libo," pokrčí rameny a zamíří ke svému lůžku, než se se zkříženýma nohama posadí, s vyčkávavým výrazem ve tváři. Teprve pak vstoupí a tiše za sebou zavře dveře.
