James Norrington se smrti nebojí. A když dorazí, dovolí jí, aby si ho bez boje vzala. Ale vesmír má jiné plány. Právě v té chvíli, kdy se vzdaluje a jeho poslední myšlenky se obracejí k ženě, která nikdy neopětovala jeho lásku, se James probouzí a z...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když je to jen pár hodin cesty, James nechá Turnera přivést do své kanceláře. Ví, že si s ním musí promluvit, i když se mu hnusí takový rozhovor vést. Nikdy nebyl nijak zvlášť zběhlý v přiznávání svých citů, zvláště když jsou zraněné, a rozhodně není cvičený v jejich rozebírání. A co víc, začíná si uvědomovat, že jeho snaha změnit svůj vlastní život mohla mít znepokojivý důsledek, o kterém dosud nevěděl.
James je opřený o přední část stolu, ruce zkřížené, když Willa uvedou do místnosti. Okovy jsou pryč, ale Turner se stále pohybuje, jako by byl v řetězech, šoupá nohama a má skloněnou hlavu. Velmi se podobá tomu, jak se choval, když ho James poprvé potkal. Gillette odchází s kývnutím a zavírá za sebou dveře.
Nemá nic připraveného, a tak čeká. James slyší praskání plachet Neohrožené, tikání hodin na bočním stolku, tlumené hlasy na velitelské palubě. Nehýbe se, jen se pravidelně nadechuje a beze slova si Turnera prohlíží.
Jeho trpělivost je nakonec odměněna.
,,Já vím... vím, že žádná omluva na to nikdy nebude stačit." To říká podlahovým prknům, Willův hlas je tak žalostný, že James zatne zuby. ,,Pro to, co jsem udělal, neexistuje omluva. Vám... poručíku Grovesovi... všem. Já -"
,,Přestaň."
Willovy oči vyletí vzhůru. James jej drží svým vlastním, přísným pohledem. ,,Chápu, proč jsi to udělal. A kdybys to neudělal, slečna Swannová by byla pravděpodobně mrtvá."
Kovářova tvář zůstává při přiznání záměrně prázdná a James se v odpověď naježí. Je to obranný mechanismus, už teď ví, že Turner ho nasazuje pokaždé, když čelí potenciálnímu střetu, snahu udělat se co nejméně ohrožujícím, co nejméně nápadným. Jamesovi je z toho zle, je mu zle z toho, jak chodí po špičkách kolem propasti mezi nimi. Ale než se do toho pustí, musí si být jistý.
,,Miluješ ji, viď?" Doufá, že odpověď je ne, ví, že není.
Willova bezvýrazná maska se ve zpomaleném záběru drolí a odhaluje upřímné trápení, s nímž se James může důvěrně ztotožnit.
,,Ano." To slovo se poměrně odráží od stěn, i když je to sotva víc než kňučení. ,,Ano. Vždycky jsem ji miloval." Usměje se, zkroutí rty bez veselí. ,,Ale ona mě nemiluje. Jak by mohla, když má někoho, jako jste vy?"
Jamesovo odhodlání na chvíli ochabne, ale nedovolí si odvrátit zrak, i když po tom urputně touží. Vidět, jak se v Turnerovi zrcadlí jeho dřívější zármutek, je naprosto zneklidňující. Zaráží ho nespravedlnost reality, krutá pravda, že jeden nebo druhý musí být bez ní. Najednou se jeho úsilí v posledních letech, všechny revize, které udělal, opatření, která přijal, aby si zajistil vlastní štěstí, zdají být... sobecké. Kdyby jen šel dál, poskytnul svůj čas a energii nějakému jinému místu, možná by mohli oba...
