James Norrington se smrti nebojí. A když dorazí, dovolí jí, aby si ho bez boje vzala. Ale vesmír má jiné plány. Právě v té chvíli, kdy se vzdaluje a jeho poslední myšlenky se obracejí k ženě, která nikdy neopětovala jeho lásku, se James probouzí a z...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Je den Elizabethina debutového plesu a ona nemá ponětí, co se sebou. S rozbřeskem se jí hlava odlepila od polštáře, a i když se přinutila k několika hodinám neklidného spánku, od té doby se jí nedaří najít vhodné rozptýlení. Většinu dopoledne tráví tím, že se vleče za služebnictvem, které dokončuje dekorace, a dělá si starosti s umístěním tohoto hedvábného praporu nebo květinové kytice. Nakonec zavolali slečnu Morrisovou, aby ji vyhnali z tanečního sálu, a Elizabeth asi hodinu trucuje na zahradě.
Pak začne pomáhat zahradníkovi.
Sotva je k ní tolerantnější a netrvá dlouho a slečna Morrisová ji odežene do přijímacího pokoje, jen ji usadí do křesla a přikazuje jí: ,,Tady zůstaňte!" Posílají jí čaj a občerstvení, nic z toho nejí, a zaměstnává se tím, že cvičí na klavír, až už nedokáže vystát být v této místnosti. Naštěstí nebyla zamčená... i když to tak napůl čekala.
Tentokrát se snaží nepřekážet a spokojí se s tím, že odtáhne židli na odpočívadlo druhého patra, aby mohla sledovat ruch pod sebou a měla nerušený výhled na každého, kdo přijde nebo odejde. Posléze ji otec zpozoruje a stoupá po schodišti, a s úsměvem potřásá hlavou.
,,A copak, smím-li se zeptat, děláš tady nahoře?"
,,Vyhnali mě," našpulí Elizabeth rty, když se vedle ní zastaví. ,,Jestli mě slečna Morrisová ještě jednou přistihne, budu pravděpodobně připoutána ke zdi."
Weatherby Swann se zasměje a položí jí ruku na rameno. ,,V tom máš možná pravdu."
Vzhlédne k němu, rozhořčeně odsekne, ale pak vycítí, že jen žertuje, a kromě toho působí nanejvýš opuštěně. Natáhne se a položí ruku na tu jeho a stiskne mu prsty. Setká se s jejím pohledem. ,,Neboj se, otče. Ještě tě neopustím."
Ještě jednou se usměje a vtiskne jí na čelo polibek, právě když Elizabeth vidí, že orchestr dorazil. Téměř vyskočí ze sedadla a sevře zábradlí tak pevně, až jí zbělají klouby. ,,Ale vždyť jsou tu brzy! Nejsou tu brzy, otče?"
Guvernér si dobromyslně povzdechne, obrátí oči k nebi a vyrazí zpátky po schodech. ,,Možná potřebují čas na cvičení."
---
Nějak se jí to podařilo. Přežije dlouhé, namáhavé hodiny, než se konečně začne připravovat na ples. Estrella jí pomáhá do krásné róby a l'anglaise, kterou jí pro tuto příležitost nechal ušít její otec. Elizabeth je ohromena tou mladou ženou, která na ni hledí z dlouhého zrcadla: hranatý výstřih odhaluje krémový pruh už ne tolik pihovaté kůže, napěněná krajka jí vystupuje těsně pod lokty, drobný květinový motiv se táhne po jemném modrém hedvábí ve zlaté niti. Vybrala si zvlášť tyto barvy, protože věděla, že jí budou slušet, ale zároveň si uvědomovala, jak moc budou ladit s Jamesovou slavnostní uniformou.
