James Norrington se smrti nebojí. A když dorazí, dovolí jí, aby si ho bez boje vzala. Ale vesmír má jiné plány. Právě v té chvíli, kdy se vzdaluje a jeho poslední myšlenky se obracejí k ženě, která nikdy neopětovala jeho lásku, se James probouzí a z...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ten den je James uvězněn pozdě do večera v pevnosti, kde proběhla nějaká malá vzpoura ve vězeňských celách spojená s brzkým návratem jedné z jejich výzvědných lodí, která náhodou narazila na skupinu pašeráků rumu. Je skoro sedm hodin, když vystoupí z kočáru a vystoupá po schodišti k hlavním dveřím Swannových.
Otevřou se dřív, než stačí zaklepat, pěst mu visí ve vzduchu.
Na druhé straně prahu stojí sama Elizabeth, zahalená do smetanově zbarveného hedvábí, se zlatými kadeřemi navršenými podle poslední módy na hlavě. Vrhne na něj vážný pohled, ale v očích se jí zračí veselí. ,,Jdete pozdě, kapitáne Norringtone."
James posune balíček pod paži a hluboce se ukloní. „Tisíckrát se omlouvám, slečno Swannová. Drželi mě v práci."
Zdá se, že je spokojená, že je přiměřeně lítostivý, a ustoupí stranou, aby mu umožnila vstup. ,,Slyšela jsem vás přicházet po chodníku," řekne na vysvětlenou, i když si o to neřekl. ,,Jsem ráda, že jste ještě přišel."
„Slíbil jsem to, slečno Swannová. A já své sliby vždycky plním." Není to tak úplně pravda, ale on se rozhodne, že v tomto novém životě to tak bude, a proto není lhář.
Pořád se cítí jako lhář.
Elizabethin zářivý pohled sklouzne k jeho balíčku. ,,Co to je?"
,,Aha," podívá se na hnědě zabalený balík. ,,Vlastně je to pro vás. Dárek k narozeninám."
Její oči tančí, když od něj bere dar. ,,Co je to?"
James se škádlivě usměje. „To musíte zjistit sama, slečno Swannová."
Chvíli se zdá, že přemýšlí, jestli by ho neměla otevřít teď a tady, ale James ji přeruší, když mu tentýž upjatý komorník z dřívějška svlékne žaket. ,,Prokázala byste mi tu čest a doprovodila mě do jídelny?"
Ona to udělá a James se přistihne, jak ho ostatní hosté vítají, shromážděni kolem stolu; prázdného, když ho viděl naposledy, ale nyní téměř plného. Je tu pan Fitzwarren, přední přístavní obchodník, a jeho manželka, Frederick Reeve, politik a přítel guvernéra Swanna, dva další muži, které James poznává, ale nepamatuje si jejich jména a ženy, co jsou zřejmě jejich manželky, a jedna z nejvýraznějších matrón ostrova, paní Dunhamová a její dvě dospívající dcery, které byly umístěny na opačném konci stolu vedle Elizabeth.
Jakmile se James posadí, podává se první chod a on se stydí pomyslet, že na něj možná čekali. Během jídla si zdvořile, i když nudně vyměňuje novinky s ostatními hosty. Jeden z těch pánů, které neznal, pan Randall, je zatraceně odhodlaný vést všechny řeči k prosperitě svých cukrových plantáží, zatímco jeho žena chce místo toho mluvit jen o tom, jak dobře se vdala každá z jejích tří dcer. James naviguje jejich řeč odpovídajícími jednoslovnými odpověďmi a důrazným pokyvováním hlavou, zatímco si přeje být kdekoliv jinde.
