James Norrington se smrti nebojí. A když dorazí, dovolí jí, aby si ho bez boje vzala. Ale vesmír má jiné plány. Právě v té chvíli, kdy se vzdaluje a jeho poslední myšlenky se obracejí k ženě, která nikdy neopětovala jeho lásku, se James probouzí a z...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když se Elizabeth konečně vrátila do Port Royal, byla polovina září. Během návštěvy vyrostla o několik centimetrů a téměř celý její šatník musel být vyměněn, čemuž její otec s radostí vyhověl. Celý den pročesávala všechny krejčovské a textilní obchody ve městě se slečnou Morrisovou a Estrellou v závěsu, žasla nad kvalitními textiliemi a střihy a vybírala si nejnovější styly.
Přestože její cesta do Anglie byla jedním z největších dobrodružství, jaké kdy zažila, Elizabeth je ráda, že je zpátky. Chybělo jí slunce, teplo a vůně moře. Stýskalo se jí po relativní svobodě, kterou si zachovala ve svém zdejším domově, a po dostatku času, který mohla trávit, jak se jí zlíbilo. Stýskalo se jí po otci a Willovi. James jí chyběl.
Nebylo to tak, že by si společnost své rodiny neužívala. Naopak, zjistila, že touží po pozornosti svých bratranců a trávila s nimi hodiny hovorem o všem možném, od římské historie až po moderní ekonomii. Její sestřenice byly všechny o dost starší než ona, ale některé z jejich dětí jí byly věkově podobné. Jedna z nich, světlovlasá blondýna Julie se slonovinovou pletí, považovala za vhodné vzít Elizabeth pod svá křídla. Byla téměř o rok mladší, ale měla světské porozumění, které Elizabeth přitahovalo.
Elizabeth bylo ze všeho nejvíc líto, že se s ní musí rozloučit. Dohodly se, že si budou psát, zatímco jedna druhou svíraly v uslzeném objetí, než Elizabeth nastoupila na loď, která ji měla odvézt domů. Zjistila, že se nemůže dočkat, až začne s psaním dopisu, protože byla nadšená, že má v cizině přítelkyni.
Zhruba po měsíci pobytu se Elizabeth zmocnila obzvlášť živá noční můra, kdy bojovala ve velké námořní bitvě a otočila se, když ji náhle probodla pirátská šavle. Začala se probouzet a našla své ložní prádlo a prostěradlo nasáklé krví. Její výkřik probudil téměř celou domácnost, a když služebnictvo uklízelo ten příšerný nepořádek, vzala Elizabeth stranou její guvernantka a hrstka jejích starších bratranců, kteří jí vysvětlovali, že její život už nikdy nebude stejný. Po zbytek noci skoro nespala, byla rozmrzelá kvůli tupé bolesti v břiše a drtivému pocitu ztráty, který cítila.
Tohle všechno ale v dopisech vynechala.
Dopisy... za poslední měsíce jich poslala tolik. Samozřejmě, že byla v kontaktu se svým otcem, jak by nemohla? Psala mu každý druhý den, dávala si pozor, aby vynechala negativní pocity, a místo toho se soustředila na to, kolik nových věcí prožívala. Věděla, že už se o ni strachuje, a byla rozhodnuta mu nepřidělávat další starosti.
Elizabeth si s kapitánem Norringtonem ráda vyměňovala dopisy, i když o něm jako o kapitánu Norringtonovi mluvila jen na papíře nebo na veřejnosti. V její mysli je to James a ona toužila po dni, kdy ho tak bude moci otevřeně nazývat. Kdyby si nemyslela, že ho to úplně poníží, už by to zkusila. Ale on je absolutním vzorem gentlemanské cti a ona nechtěla riskovat jeho přízeň tím, že překročí hranici, kterou mezi ně společnost postavila.
