James Norrington se smrti nebojí. A když dorazí, dovolí jí, aby si ho bez boje vzala. Ale vesmír má jiné plány. Právě v té chvíli, kdy se vzdaluje a jeho poslední myšlenky se obracejí k ženě, která nikdy neopětovala jeho lásku, se James probouzí a z...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Elizabeth dosáhne pevniny ještě před svým doprovodem, ale jen těsně. Když se brodí z mělčiny a mžourá do nemilosrdného karibského slunce, na ramenou jí těžce leží promočené vlasy. Její nohy konečně našly suchý písek, když se v její periferii objevuje Jack, mokrý a zbědovaný.
Otočí se a uchopí mušli velikosti dlaně. Pak ji po něm hodí.
,,Mizero!"
Jack zaječí, i když ho projektil mine o celou stopu, a klopýtne dozadu, stále po kolena v příboji.
Elizabeth pak hodí kus naplaveného dřeva, které se neškodně odrazí od jeho zmítajícího se lokte. Blíží se k němu ve své zuřivosti a zastavuje se, aby ho zasypala hrstí písku.
,,Hej!" Vyškrábe se z vody. ,,Co - Nechte toho!"
,,Ne!" křičí a beží k němu, vzdálenost mezi nimi se zmenšuje, i když se snaží couvnout. Její prsty se zkroutí v látce jeho košile, ona s ním zatřese a zasyčí mu do zmateného obličeje. ,,Skoro jsi ho zabil, ty zbabělče! Ty absolutní hade!"
Křičí, ve svém vzteku, ve svém žalu. Její oči se zuřivě vpíjely do jeho, jako by ho vyzývala, aby řekl cokoliv na svou obranu.
Pirátova tvář se pomalu mění z úžasu v téměř klidné rozhořčení. Rukama jí přejíždí prst po prstu a sklání se, až se jejich nosy téměř dotýkají. ,,Klacky a kameny, lásko. A taky kus hrnce, který říká, že konvice je černá."
Elizabeth se zamračí ještě víc, když se vymaní z jejího sevření a seskočí na zem, aby si zul boty. ,,Co -" zkříží podrážděně ruce. ,,Co tím chcete říct?"
Jack zavrčí, když se vysmekne z druhé boty, a vysmívá se jí. ,,Chci tím říct, slečinko, že milý William by nikdy neopustil domov, kdyby tě nepřišel zachránit."
Nemá nic, čím by to mohla vyvrátit, a Sparrow očividně bere její rozčilené mlčení jako vinu. Klopýtá po svých nyní bosých nohách a obrací se do vnitrozemí, obhlíží jejich nový domov... alespoň dokud nezemřou žízní.
,,Láska nutí člověka dělat hlouposti," komentuje nepřítomně a napřáhne ruku, aby si zakryl oči před sluncem. ,,Některé víc než jiné."
,,To je směšné," protestuje Elizabeth. ,,Will ne... my nejsme -"
Jack se na ni ušklíbne, čímž prakticky přeruší její koktání. ,,Možná bys mu to měla říct, lásko." Zamyšleně našpulí rty. ,,I když teď už je asi trochu pozdě, co? To je škoda." Pak vyrazí ke stromům a za sebou odhazuje vestu.
Elizabeth se rozčiluje nad jeho odvahou a jde za ním. ,,Nic si neslibujeme, pane Sparrowe. A kromě toho jsem zasnoubená."
Uštědří jí lhostejný pohled přes rameno. ,,Jste? A s kým?"
,,Do toho vám nic není," odsekne podrážděně a on pokrčí rameny, než bude pokračovat. Elizabeth však zjišťuje, že to nemůže jen tak nechat a dodává: ,,Ještě to není oficiální. Je to... složité."
Jack se skutečně zastaví a otočí se, aby si ji prohlédl, a přejede ji pohledem, který končí bystrým úsměvem. ,,Některé věci by měly být jednoduché, Lízo."
„Pro vás slečna Swannová," opraví ho pevně. ,,A co by mohl pirát vědět o lásce? Nebo o věrnosti, když už jsme u toho?"
Odvrátí se od ní a k její zlosti zaklepe na kmen nedalekého stromu. „Láska a manželství nejsou totéž, slečno Swannová." Začne od ní dělat velké, živé kroky, než se zastaví na mýtině a párkrát si poskočí. Rysy mu rozšklebí úšklebek. ,,Zjistíš, že věrnost taky ne."
Bezpochyby to na ni má zapůsobit, a tak na sobě Elizabeth nedává znát šok, když vytáhne padací dveře a sestoupí do vzniklé díry. ,,Co to proboha děláte?"
,,Rumoví pašeráci používali tenhle ostrov, i když, jak to tak vypadá, už se tu nějakou dobu neukázali. Nejspíš za to můžu poděkovat tomu zatracenému Norringtonovi." Začne se přehrabovat v policích.
Elizabeth sebou při tom jménu trhne, ale Jack si toho zřejmě nevšimne a naplní si paže několika neporušenými lahvemi. ,,Už jste tu někdy byl?" Dojde jí to, když si vzpomene na několik příběhů, které slyšela kdysi dávno, ještě když se chtěla setkat s pirátem. ,,Zachránili vás."
Ztuhne pod schody a střetne se s jejím pohledem.
,,Je na těch historkách něco pravdy? Na některé z nich?"
Jack se zatváří nechápavě, ale oči mu hoří. ,,Vůbec žádná pravda."
---
Netrvá tak dlouho, než se opije, a Elizabeth nachází chmurné potěšení v tom, že ví, že se stejně jako ona rozčiluje nad jejich osudem, i když to nedá najevo. Ale ona má teď plán, který jí dal nevědomky k dispozici. Jen musí počkat, až usne.
Sama rumu moc nespotřebovala, jen ho postupně vylévala, když svou pozornost zaměřil jinam. Je to odporný nápoj, a i když si může vychutnat teplo v břiše a uvolnění svalů, chuť je víc než jen málo žádoucí. Její šaráda ale vyžaduje, aby se uvolnila, což také dělá, když poskakuje a učí Jacka oblíbenou dětskou písničku.
Někdy po setmění se zhroutí do písku, táhne ji s sebou a oba se chechtají jako rackové. Předstírá, že vytáhla lahev a přistihne ho, jak se na ni koutkem oka uculuje. „Víš, Lízo, nevypadáš jako typ na vdávání."
,,Ale? A jak jste na tohle přišel, pane Sparrowe?" nadává.
Jack se nejistě pohupuje a ukazuje prstem mezi nimi. ,,Hrášek v lusku, lásko. Není to to, co chceš."
Směje se, předstírá opilost a naklání se k němu. ,,A co chci, Jacku?"
Usmívá se, oči mu plavou. ,,Svobodu."
Jeho odpověď ji vystřízliví, ale ona si zachovává veselý výraz na tváři. Dál přirovnává manželství k ztroskotání na tomto ostrově, zastavuje se, aby poznamenal, že loď, Perla, to je ve skutečnosti svoboda.
Svoboda. Je to jediná věc, po které vždy skutečně toužila. Jediná věc, kterou nikdy nebude mít. V soukromí své mysli připouští, že možná, v tomto směru, jsou si oba podobní. Pak si všimne jeho nedbalého, pokřiveného úsměvu, špinavých nehtů a zlatých zubů, lesknoucích se ve světle ohně. Tím podobnosti končí, pomyslí si mrzutě.
Elizabeth pozvedne láhev v přípitku směrem k moři a drze se mu opře o rameno. ,,Na svobodu!"
Jack o chvíli později omdlí a ona chvíli žasne nad tím, jak moc ta slova myslela vážně.
Teď ale není čas o tom přemýšlet. Má nějakou práci. Je čas vypadnout z tohoto bohem zapomenutého písečného ostrova.
Najdi mě, Jamesi.
---
Je ve své kanceláři na palubě Neohrožené, když je signál zpozorován. Poručík Groves prostrčí hlavu dveřmi a zařve: ,,Tohle budete chtít vidět, pane!"
A James chce. Na světě vlastně nikdy nebylo nic, co by chtěl vidět víc. Přikáže svým mužům, aby nastavili kurz k valící se věži kouře na obzoru, a posádka přivádí guvernéra.
,,Co se děje, komodore?" ptá se Swann a jeho dotazem se proplétá naděje. ,,Co to může znamenat?"
,,To nemůžeme vědět, dokud se tam nedostaneme, pane."
Ale James už myslí pozitivně. To je ona. Elizabeth. Odvrátí se a rázně zamíří nahoru, aby skryl slzy úlevy, které se mu nahrnuly do očí.
