James Norrington se smrti nebojí. A když dorazí, dovolí jí, aby si ho bez boje vzala. Ale vesmír má jiné plány. Právě v té chvíli, kdy se vzdaluje a jeho poslední myšlenky se obracejí k ženě, která nikdy neopětovala jeho lásku, se James probouzí a z...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
James nakonec Swannovy krátce navštíví a přivede s sebou tři ozbrojené stráže, které se postaví před panství. Obyvatelé guvernérova domu jsou viditelně zneklidněni jeho náhlou opatrností, ale Elizabeth musí vycítit jeho odhodlání, protože nechává věc být bez jakéhokoliv odporu.
Pak se pustí do svého vzrušeného vyprávění události dne. Popisuje svou úzkost z uvěznění v šatech, přirovnává ji k železné panně. James se tomu tiše zasměje a ona položí své chladné prsty pod jeho bradu, aby přitáhla jeho pohled k sobě.
,,A je to. Bála jsem se, že se už nikdy neusmějete."
Uchopí její ruku do své a stiskne ji, ale neodpoví, a její čelo se v odpověď svraští. Ona ale nestrká nos do cizích věcí, za což je James rád. Není si jistý, co by odpověděl, kdyby se ho někdo zeptal na jeho chování. Stále se drží naděje, že to všechno bude k něčemu.
Elizabeth změní téma, podrobně popíše svůj pád a záchranu a věnuje zvláštní pozornost svému zachránci, což se Jamesovi vůbec nelíbí.
,,Škoda, že mě nenapadlo zeptat se ho na jméno," přemítá.
James si povzdechne, ani v nejmenším se mu do této diskuse nechce. „Smith.“
Elizabeth ho pozoruje. ,,Prosím?"
,,Říkal, že se jmenuje Smith."
,,No, to není ani v nejmenším romantické." Směje se jeho zamračenému výrazu. ,,Ach, nedívejte se tak na mě. Přemýšlím jen o tom, jak ten příběh přikrášlím, až ho povyprávím Becce. Nemusíte tak vyvádět." Ve snaze uchlácholit ho jej políbí na tvář. ,,Nestává se často, abych zažila nějaké dobrodružství, víte."
James doufá, že to tak i zůstane.
Krátce nato se chystá k odchodu, odolávaje obvyklým Elizabethiným pokusům o odrazení a případnému špulení rtů. Doprovodí ho ke dveřím a opře se bokem o stůl, zatímco on si obléká sako.
,,Nemohli jsme oznámit naše zasnoubení."
Zarazí se, jednu ruku prostrčí rukávem. Překvapí ho její zklamaný tón, stejně jako fakt, že na to úplně zapomněl. Na mahagonové desce stolu opisuje líné kruhy, svraštila obočí, spodní ret se jí zachytil mezi zuby. Zlaté vlasy má rozpuštěné, padají jí po ramenou ve vlnách. Je ozářena světlem lampy. Madonna bez dítěte.
Jamesovi se bolestně sevře srdce v hrudi. Zaloví v náprsní kapse.
,,Snad to bude stačit místo veřejného prohlášení." Vytáhne drobný zlatý prsten se skromně řezaným smaragdem třpytícím se uprostřed. Elizabeth zalapá po dechu a on se usměje, když mu dovolí, aby jí ho navlékl na prst. ,,Patřil mé matce. Poslala mi ho, když jsem jí to oznámil."
Na okamžik oněmí, jen obdivně naklání ruku sem a tam. Její studování prstenu jej uchvátilo.
„Tohle je…“ podívá se na něj a oči jí září neprolitými slzami. ,,Musím jí poděkovat." Pak sevře prsty kolem klop jeho kabátu a její rty se zlomyslně zkřiví. ,,Ale mezitím se spokojím s poděkováním pro vás."
---
V The Bee and Bonnet to dnes večer žije. Will už vyslechl pět různých verzí toho, co se dnes v pevnosti stalo, a i když byl přirozeně kvůli Elizabeth rozrušený, každé vyprávění končí jejím bezpečným návratem domů. Ulevilo se mu. I když na ni nemá nárok... když ji dnes viděl... zažehlo to v něm nějaký nepojmenovaný pocit. Usmívá se, když si vzpomene, jak se jí rozzářil obličej, když ho uviděla. Jak zářila tak jasně, když mu vyprávěla o svém snu. A pořád chtěla, aby jí říkal Elizabeth. To vědomí ho hřeje.
,,Vypadáš, že máš strašně dobrou náladu, kamaráde."
Will se otočí a vidí špinavě vypadajícího muže zhrouceného u baru vedle místa, kde sedí. Vlasy má tmavé a zcuchané, s korálky, které klapou, když do sebe hází rum. Muž bouchne sklenicí a zašklebí se, pár zlatých zubů se odráží v tlumeném světle hospody.
Will stručně odpoví: ,,Ano. I když nechápu, co je ti do toho."
Muž se zasměje hrdelním smíchem, který Willovi drásá nervy, a pak ho plácne po rameni. ,,Přesně tak, kamaráde! Svět by byl mnohem lepší, kdyby si lidé hleděli svého."
Will odolává nutkání setřást mužův dotek. Přesto se nemůže ubránit úšklebku. Copak mu může uškodit, když se na chvíli oddá opilému cizinci?
,,Zdá se, že ty sám máš dobrou náladu."
Muži se zablesknou oči a dramaticky si poklepe na nos. ,,Vždy je dobré oslavit ušetřený život. Nebo dva, v tomto případě."
Will se otáčí na stoličce, v ruce skleničku, ve tváři otázku. „Myslíš slečnu Swannovou?“
,,Ach!" vykřikne. ,,Tak se jmenovala! Nestihl jsem se zeptat, než ji odvedli pryč."
,,Ty jsi tam byl?"
Muž se uchechtne. ,,To já jsem vytáhl mladou slečnu z té slané hlubiny." Hodí na něj přes rameno pokřivený úsměv. ,,Jeden z mých nejlepších kousků, opravdu."
Will zakašle, málem se udusí zbytkem piva. ,,Ty? Ty jsi ji zachránil?"
,,Ty jsi ale rychlej, jak vidím," tvrdí muž a naklání se dopředu. ,,Proč ten zájem? Znáš ji?"
Will se zamračí a s tupým žuchnutím odloží prázdný korbel. ,,Ano. No. Ne. Už ne."
,,Aha." Muž si chvíli mlčky prohlíží jeho obličej, než dodá: ,,Připadáš mi povědomý. Už jsme se někdy setkali?"
,,Jsem si jistý, že bych si na takovou příležitost vzpomněl," zarazí ho Will, když pokyne hlavou, aby si objednal další rundu.
,,To přináší smůlu, když piješ sám, kamaráde," zamumlá muž a nakloní se tak blízko do Willova prostoru, až kovář lehce couvne. Pak kmitne zpátky a prohlásí: ,,Já už vím! Připojím se k tobě."
,,To není -" povzdechne si Will, když muž přetáhne další stoličku a hned se usadí poblíž. ,,Tak dobře. Proč ne? Koupím ti další. Že jsi zachránil Elizabeth."
,,To je od tebe šlechetné." Muž zvedne svůj čerstvě nalitý rum a připije ‚Na drahou Lízu‘. Okamžitě sklenku vyprázdní. Pak se znovu pustí do své nestydaté studie. ,,Jsi si jistý, že jsme se nikdy nesetkali?"
Will si znovu povzdechne, otráven opilcovou troufalostí, a natáhne ruku. ,,Will Turner. Tak. Teď už ano."
V mužových přimhouřených očích krátce zableskne poznání, než se přátelsky usměje. ,,To je zvučné jméno. Bezpochyby se jmenuješ po svém otci." Vezme Willa za ruku.
