James Norrington se smrti nebojí. A když dorazí, dovolí jí, aby si ho bez boje vzala. Ale vesmír má jiné plány. Právě v té chvíli, kdy se vzdaluje a jeho poslední myšlenky se obracejí k ženě, která nikdy neopětovala jeho lásku, se James probouzí a z...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Elizabeth se probudí v neznámé místnosti. Panika začíná ustupovat, až uslyší šepot povzdechu a otočí se, aby viděla Jamese, leží na zádech vedle ní. Perla. Je na Černé perle. Koutky rtů se jí roztáhnou do úsměvu, když se jí vrátí paměť.
James je ve spánku tak klidný, tak hezký. Využije vzácné příležitosti, aby bez obav z odhalení obdivovala křivku jeho silné čelisti, majestátní sklon jeho nosu. Cítí, jak jí rudnou tváře, když si vzpomene, naprosto jasně, kde byl ten samý nos pohřben ještě před několika hodinami, ale účinně potlačuje rozpaky. Bylo to krásné. Dokonce poučné. Odmítá litovat jediné vteřiny své těžce vybojované intimity s ním.
Pak si všimne prstenu, stále mu sedí na hrudi, každým jeho pravidelným dechem se zvedá a klesá. Elizabeth si s ním začne líně pohrávat a dává pozor, aby ho nevzbudila. Ví, že by byla vždycky hroznou manželkou, dokonce i Jamesovi. Možná hlavně Jamesovi. Ale i když ani tohoto rozhodnutí nemůže litovat, stále cítí, jak jí hrdlo svírá tupý smutek. Tak strašně po ní toužil...
Doufá, že to, co mu může dát, bude stačit.
---
Když se James konečně probere ze svého blaženě bezesného spánku, zjistí, že má hlavu položenou na Elizabethině stehně. Usměje se na něj a oči jí zajiskří. „Vítej zpátky, Jamesi.“
Mrkne na ni. ,,Co to děláš?"
Zvedne obočí. ,,Co asi tak asi dělám? Zaplétám ti vlasy."
To ví. Pravděpodobně by bylo užitečnější zeptat se proč.
,,Ale no tak, nebuď takový," napomene ho lehce, když udělá obličej. ,,Jen oslavuji osvobození od té příšerné paruky."
James bojuje s úsměvem. ,,Jenom... do toho nepleť žádné nesmysly."
Elizabeth se ve svém snažení zarazí, protože si uvědomila, že Sparrowovi křivdí. „Neboj se, miláčku. Dávám přednost tomu, aby mí darebáci byli mnohem... hygieničtější."
James se málem udusí smíchem, až se musí posadit, aby vůbec popadl dech.
,,Ach, to tě těší, co?" ptá se zmateně.
Prohlédne si její stále ještě obnaženou podobu, růžový ruměnec na jejích tvářích. ,,Elizabeth, není na tobě nic, co by mě netěšilo."
Teď je řada na ní, aby se zasmála. ,,No, já vím, že to je lež," odporuje dobromyslně. ,,Ale myslím, že chápu, proč máš tak shovívavou náladu." Natáhne ruku a přejede mu palcem po vousaté bradě. ,,To se mi líbí. Myslím, že ti sluší."
,,Většinou je to z nutnosti. Zapomněl jsem si přibalit břitvu a zdá se, že nikdo na téhle zatracené lodi nemá břitvu, kterou bych si mohl půjčit." Přemýšlel o tom, že by zkusil použít dýku, ale hrozba, že si náhodně podřízne krk, mu stačila, aby se o to nepokusil.
Elizabeth se uculuje. ,,Doufám, že ne! Výslovně jsem jim nařídila, aby to nedělali.“
James na ni jen chvíli zírá, zatímco ona prakticky září odhalením svého spiknutí. Pak ji popadne a přetáhne si ji do klína. ,,Možná by ses chtěla podívat blíž." Skloní se a začne jí otírat své strniště o obličej, zatímco ona se kroutí, aby mu unikla, a chichotá se jako školačka.
,,Zpátky, ty vousáčku!" vykřikne pod jeho náporem a chabými pěstmi ho udeří do hrudi. ,,Nechci být využívána tímto způsobem!"
„A jak byste tedy chtěla být využívána, slečno Swannová?“
Ztichne, krátce se zamyslí, než se nakloní tak blízko, že mají rty jen o vlásek od sebe. „Ach, Jamesi, myslela jsem, že jsem se předtím vyjádřila jasně.“ Jedna její ruka sklouzne dolů.
„Už mi nikdy neříkej slečno Swannová.“
---
O něco později, poté, co si s ním Elizabeth navzdory tomu, že má Jamese stále pod kontrolou, nepochybně užila, se James pustí do sbírání odloženého oblečení. Když zvedne lněnou košili, Elizabeth si nepříliš dámsky odfrkne. ,,Možná bys to měl nejdřív umýt."
James pozvedne obočí. ,,Kdybych ji nenosil, posádka by mohla dojít k jistým závěrům."
,,Nevadí, že by ty závěry byly pravděpodobně pravdivé," odfrkne si. ,,Nebyli jsme zrovna diskrétní."
,,Vadí ti to?"
Elizabeth zavrtí hlavou. ,,Vůbec ne. Pokud... ti to nevadí?"
James se usměje, rozehřátý jejím zájmem. ,,Jednou by mi to vadilo."
,,Ale teď už ne?" Její tón je tak nadějný, že Jamesovi poskočí srdce. Jaké má štěstí, že ji miluje.
