James Norrington se smrti nebojí. A když dorazí, dovolí jí, aby si ho bez boje vzala. Ale vesmír má jiné plány. Právě v té chvíli, kdy se vzdaluje a jeho poslední myšlenky se obracejí k ženě, která nikdy neopětovala jeho lásku, se James probouzí a z...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Během několika následujících měsíců je James pozván, aby Swannovy několikrát navštívil, a dává si velký pozor, aby s Elizabeth nebyl nikdy sám. Večeře, čaj, procházky po stezce s výhledem na přístav, dokonce je jednou doprovázel do divadla. Jamesovi se inscenace příliš nelíbila, ale ocenil guvernérovu lehkou spokojenost a Elizabethinu naprostou radost z toho, že je ve společnosti. Zjistil, že si vychutnává jejich vřelé zacházení s ním i s ostatními, a přemýšlí, jestli je to takový pocit, být součástí milující rodiny.
Potlačí tu myšlenku téměř okamžitě, jakmile si uvědomí, že ji má.
---
Při jedné příležitosti se Elizabeth rozhodne, že ho navštíví v pevnosti a přinese s sebou košík čerstvého pečiva, a velkoryse nabídne, že se s ním podělí, samozřejmě pod dohledem své vychovatelky. Rozesměje ho svým oživlým popisem svých posledních eskapád, a když to udělá, sedí na svém sedadle trochu vzpřímeněji a v tmavých očích jí září pýcha. Je docela vtipná, ta jeho Elizabeth.
I tuto myšlenku potlačuje. Pozdě do večera se kárá, že si vůbec dovolil podlézat představě, že by mohla být jeho. Je to děvče, ty pse, nadává si, zatímco zírá do prázdné láhve rumu. Co to s tebou sakra je?
Té noci sní o svém dětství, sleduje záda svých dvou starších sourozenců, jak před ním ustupují, jak klopýtá vpřed nejistýma nohama. Nezáleží na tom, jak moc jejich jména svým chlapeckým hlasem volá, nikdy se neotočí, zmizí v hluboké mlze a nechají ho úplně samotného ve tmě.
Hodlá se jí pak nějakou dobu vyhýbat, ale guvernér Swann ho o pár dní později prakticky přepadne v pevnosti a pozve ho na partičku whistu a kávy. Jeho tvář je tak otevřená a důvěřivá, že se Jamesovo odhodlání rozpadá v prach.
Upřímně, je to trapné. Je to jeden z nejuctívanějších námořních kapitánů v Karibiku, kterého si váží jeho spojenci a kterého se bojí jeho nepřátelé. Tráví dny štěkáním rozkazů na námořníky i mariňáky a dělá, co může, aby se prezentoval jako absolutně nevzrušený. Nic z toho však neznamená ani za mák, když čelí guvernérovu zdvořilému zklamání.
Takže jde a večer se ukáže jako nečekaně zábavný, Elizabeth i slečna Morrisová se zapojí do hry a oba muže tvrdě porazí. Weatherby Swann je velkorysý ve sdílení své drahé brandy a smíchu, a i když je James obvykle sentimentální opilec, překvapuje ho, jak nakažlivá je guvernérova dobrá nálada.
---
Příště, až přijede na návštěvu, Elizabeth se slečnou Morrisovou jako doprovodem předvede plody své práce na klavíru. Učí se zřejmě rychle, i když guvernér Swann dosvědčuje, že je to čiré utrpení, přimět ji, aby skutečně cvičila bez publika. Proto se nikdo z přítomných nestydí za své komplimenty. A Elizabeth září pod jejich štědrou chválou.
