Příslib vykoupení ✔ | ⁿᵒʳʳⁱᵇᵉᵗʰ

2.2

T E P L O

První chod už byl servírován a oba muži se věnují hovoru o banalitách, když Elizabeth vklouzne do jídelny. Zastaví se hned ve dveřích, a když James náhle vstane, v široce rozevřených hnědých očích se jí objeví překvapení. V duchu se kárá. Je to ještě děvče a při příchodu dětí se obvykle nevstává, ale škoda už byla napáchána. Zvyk je železná košile.

Mladá slečna Swannová mu však věnuje nacvičené pukrle, mnohem půvabnější než to, které předvedla předchozího dne. ,,Promiňte, že jsem vás nechala čekat."

Guvernér také vstane, a když se jeho dcera blíží, odsune jí židli. ,,Vůbec ne, má drahá. Teprve jsme začali."

Elizabeth se pro sebe usmívá, když muži usedají na svá místa, očividně potěšena, že s ní jednají jako s dámou.

To trvá celou minutu.

Pak se předkloní a oči se jí náhle rozzáří. ,,Právě jsem slyšela tu nejstrašnější věc," tvrdí s výrazem, který napovídá, že si o tom myslí cokoli jiného, jen ne to, že to je něco strašného. ,,Estrella mi řekla, že dnes našli v přístavu mrtvolu dvouhlavého racka a všichni námořníci říkají, že je to zlé znamení budoucnosti!"

,,Pán má slitování, Elizabeth!" Otcovo pokárání ji neodradí, jen pokrčí rameny a on zamumlá cosi o tom, že si se služebnou "promluví".

,,Ale prosím tě, otče, ne... ona mi to vlastně neřekla. Zaslechla jsem, jak o tom mluví s jednou ze služebných."

Guvernér na ni upře káravý pohled se zdviženým obočím. ,,Takže teď odposloucháváš personál."

,,Nemůžu za to, že je v hale ozvěna," odfrkne si. Pak se podívá na Jamese. ,,Co to podle vás znamená, kapitáne?"

James se ze všech sil snaží neusmívat. ,,Obávám se, že nejsem zběhlý v tomto tématu předzvěstí. Ale znám námořníky. Je to pověrčivá cháska a mnoho věcí je považováno za znamení neštěstí." Elizabeth jeho odpověď příliš nepotěší, a tak dodává: ,,Asi bych se s tím tvorem musel setkat sám, abych si udělal vlastní závěr."

,,Ach, mohli bychom!?"

„Elizabeth! To stačí!" Guvernér ji přes zaťaté zuby napomíná. ,,Tohle není vhodný rozhovor u jídelního stolu."

Elizabeth trucuje, zatímco oba muži pokračují v předchozí konverzaci. U hlavního chodu úplně ztratila zájem a v neskrývané nudě se líně přehrabuje v talíři. James si toho je vědom a snaží se směřovat rozhovor k něčemu, co by ji mohlo zajímat. Probouzí se, když slyší, jak se zmiňuje o svém pobytu v zahraničí.

,,Vy jste byl v Indii?"

„Ano, byl, slečno Swannová. Když jsem byl poručík, strávil jsem tam na pobřeží dobrých osm měsíců."

,,Jaké to bylo? Bylo to moc krásné?"

,,Ano, tak, jak nebezpečné věci často bývají."

Elizabeth je teď v pozoru. ,,Nebezpečné?"

James střelí pohledem po guvernérovi, aby zjistil, zda se mu tento směr diskuse zamlouvá, a on přikývne, tváře zrůžovělé od pití, takže James pokračuje. ,,Ach ano. Kromě Francouzů a Španělů se vás zřejmě snaží zabít i samotná země. Tygři, sesuvy bahna... hadi delší než tři muži."

Zalapá po dechu a tvář se jí zkřiví vzrušením a odporem. ,,Vy jste nějakého viděl?"

,,Ale ano. Plazil se na palubě naší lodi, když jsme přijímali zásoby."

,,To je strašné," poznamená guvernér a znechuceně nakrčí nos. ,,Doufám, že nebyl jedovatý."

James si nevzpomíná, že by tento příběh někdy předtím někomu vyprávěl, a zjišťuje, že si to velmi užívá. ,,Obávám se, že ano, pane. Kobra královská. Ani jsme nevěděli, že se ukryla v našem podpalubí, dokud jsme nebyli týden na moři. Ale měla toho spoustu k lovu. Po vylodění z přístavu je na palubě vždycky plno havěti."

Podává se dezert, ale Elizabeth odsune krém stranou, úplně okouzlená. ,,Kousla někoho?"

James cítí účinky brandy, kterou vypil, a nepřestává se pochechtávat. ,,Ne, díky bohu, ale vyděsilo to k smrti jednoho z mariňáků, který na ni narazil při prohlídce nákladového prostoru. Byl bílý jako stěna, když to hlásil kapitánovi, a pak hned omdlel."

Guvernér si málem odfrkne. ,,Asi se mu nemůžu divit. Opravdu, dlouhý jako tři muži!"

,,Tak jste ho teda ulovil?" Elizabeth se zeptá po prvním kousku pudinku.

,,Já ne. A byl jsem moc rád, že to po mně nikdo nechtěl. Nelíbila se mi představa, že mě zabije obrovský had." James se opře v křesle, přehodí si nohu přes nohu a zadumaně se zahledí do dálky, než pokračuje. ,,Nakonec to schytal kuchař. Našel jsem ho v kuchyni a náhodou měl v ruce nůž. Uřízl mu hlavu. Nakonec ho naservíroval kapitánu Bradshawovi k večeři. Kdo by to byl řekl, že had chutná po kuřeti?"

Elizabeth i Weatherby se tomu smějí a James se nemůže ubránit tomu, aby se k nim nepřidal, když zpětně uznal, že situace byla opravdu humorná.

Když se Elizabeth uklidní, povzdechne si. ,,Je škoda, že ho musel zabít. Nakonec, ten had neudělal nic špatného. Jen se snažil žít."

Než James zareagoval, zamyslel se nad paralelou s jejími budoucími názory na piráty a pirátství obecně. „Máte pravdu, slečno Swannová. Kdybychom nebyli tak daleko od pevniny, možná bychom se pokusili ji chytit a vypustit."

Hodiny odbijí devátou a guvernér natáhne krk, aby se podíval. ,,To už je tak pozdě?"

James se zvedne od stolu. ,,Vypadá to tak. Dnešní večer jsem si užil, ale obávám se, že už využívám vaši pohostinnost moc dlouho."

Swann ujišťuje Jamese, že nic nemůže být vzdálenější pravdě. Zanedlouho se rozloučí, Elizabeth mu mává celou cestu po schodech a James se na cestě domů vyhřívá v měsíčním světle.

Teď, když se o to pokouší, si nemůže vzpomenout, jak tahle večeře dopadla, když ji prožil poprvé. Rozhodně si nevzpomíná, že by se bavil. Ale také si uvědomuje, že většina památných událostí dnešního večera byla způsobena nedostatkem jeho obvyklé zdrženlivosti.

Ta myšlenka ho vystřízliví.

O kolik toho ve svém předchozím životě přišel, jen kvůli formalitám? Kolik příležitostí už promrhal? Ale možná s trochou méně zdrženlivosti a s větší lehkomyslností by to tentokrát mohlo všechno dopadnout úplně jinak.

Nebo je možná James jen šťastně opilý.

Chvíli se tomu směje, protože ví, že ho nikdo neuslyší.

Možná to může nechat takto jednoduše. Jen pro dnešek.