James Norrington se smrti nebojí. A když dorazí, dovolí jí, aby si ho bez boje vzala. Ale vesmír má jiné plány. Právě v té chvíli, kdy se vzdaluje a jeho poslední myšlenky se obracejí k ženě, která nikdy neopětovala jeho lásku, se James probouzí a z...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jamesovi se podaří odplížit se z Elizabethiny kajuty, aniž by byl spatřen, a s povděkem se dostane zpátky do rohu, do kterého předtím uložil své věci. Poté, co si vyměnil lněnou košili za jedinou náhradní, kterou si přinesl, a znovu se navlékl do nyní suchého žaketu, cítí se poněkud méně obnažený a považuje se za vhodného pro službu, nebo co to vlastně na této lodi znamená.
V kuchyňce se nabízí skrovná snídaně se soleným vepřovým masem a lodními sušenkami a James nasává uklidňující nádech, zatímco poslouchá, jak uvnitř konverzuje posádka. Je úzkostlivý a ta hloupost ho štve. Ale když vklouzne do místnosti a posadí se sám, aby se v tichosti najedl, zdá se, že se ozve slabý záchvěv smíchu. Obviňuje je všechny, ale nikdo se na něj ani nepodívá.
Možná se mu to jen zdálo.
S postupujícím ránem si James myslí, že je to stále méně pravděpodobné. Na palubě je posádka nepopiratelně přátelštější než obvykle, šklebí se nebo sklání klobouky na pozdrav, a když je míjí, Ragetti se chichotá a Pintel se šklebí. Vždycky se šklebí, ale dnes mu to připadá... naschvál. Když na něj bělovlasý němý muž skutečně mrkne, James si je jistý, že je terčem nějakého celolodního vtipu. Rozhodne se spoustu z nich ignorovat.
Pokud si jen na okamžik myslí, že mu mohou ublížit tím, že se konečně vyspal s jeho životní láskou, pak je vtip zcela jistě na nich. Jen doufá, že se to Elizabeth nedozví. Má sklon reagovat na jejich škádlení méně pasivně.
Když se Elizabeth konečně vynoří z podpalubí a připojí se k Sparrowovi na palubě, snaží se James ze všech sil nenechat se jí úplně rozhodit a neuspěje stejně okázale jako předtím. Dnes je viditelně v lepší náladě, samý jiskřivý úsměv a upřímný smích, který slyší i z dálky. Změna ho okouzlila, ale ostatní si jí očividně všimli také a James cítí jejich pohledy, i když je nevidí.
Nemohou najít tu krvavou hruď dostatečně rychle.
---
Někdy kolem poledne se James významně nedívá na Elizabeth, když sedí v lanoví a cvičí uzly. Zdá se, že velmi vážně zvažuje délku provazu v rukou, než se podívá nahoru a upře na něj oči. S úšklebkem napne šňůru a pak si ji začne omotávat kolem ruky. James zrudne a ztěžka polkne, když vidí ďábelský záblesk v jejím pohledu.
Ve svém panickém vzrušení ho přeruší pohyb na periferii, otočí se a spatří vedle sebe stát Fitze, pro jednou požehnaně, i když netypicky potichu. Je to tak nepříjemné, že to Jamese skoro vyděsilo. Skoro.
Chlapec tak ale nezůstane dlouho, šoupe nohama, než vysloví: „Díky za minulou noc.“
James mrkne. Ze všech věcí, které si z předchozího večera pamatuje, v nich Fitze neregistruje. ,,Minulá noc," opakuje a čeká na vysvětlení.
