James Norrington se smrti nebojí. A když dorazí, dovolí jí, aby si ho bez boje vzala. Ale vesmír má jiné plány. Právě v té chvíli, kdy se vzdaluje a jeho poslední myšlenky se obracejí k ženě, která nikdy neopětovala jeho lásku, se James probouzí a z...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Co bys po mně chtěla?"
Chvíli o tom přemýšlí a bere v úvahu prosbu v jeho tónu. Předává jí moc mu ublížit, kontrolu nad tím, co udělá dál. Je to opojný elixír. ,,Chtěla bych tě požádat, abys zůstal. Tady. Se mnou. Dnes večer."
Když vůbec nereaguje, dodává: ,,Prosím?"
James se zamračí. ,,Myslím, že oba víme, že není nic, na co by ses mě musela ptát dvakrát."
,,Vážně?" škádlí ho. ,,Vzpomínám si, jak ses vyhnul mému prvnímu pokusu políbit tě."
,,To bylo něco jiného. Bylo ti šestnáct, byla jsi holka. A já... moc jsem to chtěl." Zarazí se v rozpacích. ,,Bál jsem se, že nebudu schopen přestat."
Baví ji to. ,,Na muže tak proslulého svou železnou zdrženlivostí jsi na sebe velmi tvrdý."
,,To proto, že znám svou vlastní mysl. Bojím se muže, kterým bych se mohl stát, kdybych ztratil kontrolu."
Elizabeth zvedne obočí. ,,Já ne. Vlastně, jestli je aspoň trochu podobný tomu, kterého jsem potkala na chodbě, moc ráda bych se s ním seznámila."
Jeho zamračení zmizelo a zanechalo za sebou něco jako údiv.
,,Nebo o to taky musím žádat dvakrát?"
Ona ne.
Znovu ponoří svá ústa do jejích, i když tentokrát už zdaleka ne tak zběsile, místo toho se rozvážně dotýká jejích rtů a pevnými prsty objímá její šíji. V jeho činech je příslib, cílevědomá předehra, a Elizabeth se z toho podlamují kolena.
Začne ho svlékat ještě víc, rozepne mu košili a on přeruší kontakt jen na tak dlouho, aby ji stáhl a upustil na podlahu. Elizabeth zneklidní, když zjistí, že má na řetízku kolem krku prsten své matky. Hrozí, že ji pocit viny zdrží, ale James sebere ten urážlivý šperk a hodí si jej přes rameno, čímž jej v podstatě schová za zády, aniž by projevil sebemenší náznak lítosti.
Elizabeth ho za to zbožňuje a nechává své chamtivé ruce bloudit.
James před ní ještě nikdy nebyl bez košile a ona toho plně využívá, zkoumá rozlohu jeho nově obnaženého trupu, zatímco on stojí zcela nehybně, a umožňuje jí to bez přerušení. Jeho tělo je samý sval, pevný pod jejími odvážnými konečky prstů tím nejpříjemnějším způsobem. Je zjizvený, důkazy o jeho nebezpečném životě na moři jsou mu roztroušené po kůži jako stopy na mapě. Elizabeth se odmlčí, aby ocenila každou, s kterou se setká, a tuto jeho stránku si schovává, i když se nad ní vznáší tíživý smutek. Neví, odkud se kterákoliv z nich vzala, jak blízko byla k tomu, aby jí ho navždy ukradla. Jsou svědectvím poloviny jeho života, který před ní tajil. Až na jeden.
