Příslib vykoupení ✔ | ⁿᵒʳʳⁱᵇᵉᵗʰ

16.1

M U Č E N Í

Ztráta Willa bolí víc, než by kdy mohla říct. A co je horší, není vůbec nikdo, s kým by o tom mohla mluvit. Když se od ní v zahradě odvrátil a prsty jí v měsíčním světle vyklouzly z těch jeho, Elizabeth už truchlila a zhroutila se na zem, jakmile jeho silueta zmizela z dohledu. Věděla, že má pravdu, věděla, že bez ní bude jeho život jednodušší. Ale stejně. Chtěla, aby zůstal. Bylo to od ní sobecké.

Na Sparrowův útěk se přijde až těsně před rozbřeskem; ví to, protože hodiny po Willově odchodu tráví tím, že se tupě dívá z okna své ložnice. Pevnost Charles září, jak se vojáci hemží, prohledávají město, doky. Jejich doprovod je vyslán do guvernérova domu, aby jim nabídl ochranu, kdyby se pirát pokusil objevit. Ale Elizabeth ví, že jsou pryč. Oba dva. Pryč s přílivem a míří na nějaké nové dobrodružství. Bez ní.

---

James si je dobře vědom, že je tam nenajde, ale stejně jde do kovárny Johna Browna. Koneckonců se musí tvářit, jako by tento zvrat událostí byl zcela nepředvídatelný. Mlčky na něj zapůsobila efektivita, s jakou Turner svůj plán provedl, když si prohlížel neprostupné železné dveře a sousední zamčenou celu, kde byly uloženy bezvládné stráže. Nikoho nezabil, přesně jak James očekával. Pirát a dobrý člověk.

Pan Brown se do všeho plete, aby byl při jejich hledání nápomocný, dokonce zajde tak daleko, že osobně otevře dveře do Willova soukromého pokoje. Zamyká je zvenčí, všímá si James s odporem. Odporný parchant, pomyslí si zamračeně. Ať dostaneš, co si zasloužíš.

Willův pokoj je zařízen stroze, je tu jen postel a postranní stůl. Peřiny byly úhledně složeny a umístěny u pelesti postele, nahoře leží plechový talíř a šálek. James se proti své vůli usměje. Ah, Turner. Zdvořilý až do konce.

Pod postelí je uložený kufr, ale i ten je prázdný. Musel si buď sbalit všechny věci, nebo je prodat. To druhé je pravděpodobnější. James to ví z vlastní zkušenosti; život na moři skýtá málo místa pro hmotné statky.

Zrovna se otáčí, řekne mužům dole, že Turner odešel, když si všimne něčeho na okenním parapetu, opřeného o okenní tabulku. Při bližším zkoumání zjistí, že je to obnošená kopie Robinsona Crusoe. James ji zamyšleně obrací v rukou. Okraje jsou zohýbané a vazba je volná, ale je stále okamžitě rozpoznatelná. Je to ta, kterou před lety poslal Willovi.

James otevře knihu a na podlahu se snese proužek pergamenu. Sehnul se, aby jej zvedl, a zjistil, že je to vzkaz adresovaný jemu.

Jestli tohle čteš, tak jsem pryč.

Chci, abys věděl, že jsi byl jedním z mála jasných světýlek v mém jinak temném životě, Polárka, podle které jsem zmapoval svou dráhu. Tvoje trpělivé vedení, Tvoje neochvějná oddanost tomu, co je správné, mě vždy inspirovalo k tomu, abych se snažil být lepším člověkem. Nikdy na Tebe nezapomenu. A modlím se, abychom se nikdy nepotkali jako nepřátelé.