James Norrington se smrti nebojí. A když dorazí, dovolí jí, aby si ho bez boje vzala. Ale vesmír má jiné plány. Právě v té chvíli, kdy se vzdaluje a jeho poslední myšlenky se obracejí k ženě, která nikdy neopětovala jeho lásku, se James probouzí a z...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jamese probudí tichý pláč a pohyb na matraci vedle něj. Rychle otevře oči a chvíli trvá, než si zvykne na šero, než si všimne siluety usazené na okraji postele, hledící do temné nicoty za ní, jedno koleno přitažené pod bradou.
Elizabethin hlas je tichý, plný emocí a při řeči se na něj nedívá. ,,Já vím... já vím, že to byla správná věc. A není mi to líto. I kdybych se mohla vrátit... stejně bych to udělala znovu."
Jack. Truchlí za Jacka. James se pomalu posadí a dovolí jí, aby pokračovala, zatímco on se posadí vedle ní, s rukama složenýma na dece, kterou má v klíně.
,,Je to hloupost. Polovinu času jsem ho ani neměla ráda. A chystal se nás všechny odsoudit ve své zbabělosti... ale..." odmlka. Vidí slzy, které jí stékají po tvářích, cítí v nich vinu. ,,Zabila jsem ho, Jamesi. Nechala jsem ho zemřít. A něco to se mnou udělalo."
Po jejím přiznání se mezi nimi rozhostí ticho, přerušované jen Elizabethinými vzlyky. James si přeje, aby jí tu bolest mohl vzít, přeje si, aby mohl udělat cokoliv, aby jí to usnadnil. Během své kariéry byl mnohokrát donucen uzavřít smlouvu s ďáblem, bylo pro něj dost příležitostí, aby se mu v knize života objevilo značné množství červených značek. Nemilosrdná rozhodnutí se někdy musela dělat, když byl velící důstojník, a když měl člověk štěstí, dostal se ven druhou stranou s neporušenou integritou.
,,Svého prvního muže jsem zabil ve třinácti letech."
To prohlášení jako by se rozléhalo temnou místností a on vidí, jak se mu Elizabeth dívá do očí. ,,Při potyčce přepadl přes zábradlí francouzský útočník. Podřízl jednoho z ostatních kadetů přímo přede mnou. Chudák chlapec ztuhl strachem... ani neměl zvednutou zbraň. Ale stejně ho zabili.
Pak si pro mě přišel. Byl jsem lépe připravený. Od svých osmi let jsem se učil zacházet s mečem. Došlo k zápasu... a já mu podřízl hrdlo. Díval jsem se, jak vykrvácel na palubě."
Ta vzpomínka je silná, i když její citové žihadlo už je dávno otupené. James stále cítí pach krve a soli ve vzduchu, stále cítí střelný prach a strach.
,,Na zbytek bitvy si ani nevzpomínám. Pamatuji si jen jeho pohled, když umíral. Ta politováníhodná hrůza. Samotnému mu nemohlo být o moc víc než šestnáct. Tak daleko od domova, od jeho rodiny. Byl jsem všechno, co měl v té poslední chvíli. A nevěděl jsem, jak se jmenuje. Nikdy jsem ho ani neslyšel mluvit.
Ale. Kdyby měl šanci, zabil by mě. Já vím. Tehdy jsem to věděl. Otevřel by mě od pupku k bradě, stejně jako toho druhého chlapce. Byli jsme nepřátelé. Byl to tak nekomplikovaný vztah, jaký jen dva lidé mohou sdílet. To by mělo být jednoduché."
Teď se otočí a pohlédne Elizabeth do očí. Není to dokonalá paralela, ale doufá, že dokáže rozpoznat jeho záměr.
,,Ale nebylo. Viděl jsem ty samé oči ve svých snech celé roky. Zabil jsem ho v sebeobraně a on mě přesto pronásledoval."
