James Norrington se smrti nebojí. A když dorazí, dovolí jí, aby si ho bez boje vzala. Ale vesmír má jiné plány. Právě v té chvíli, kdy se vzdaluje a jeho poslední myšlenky se obracejí k ženě, která nikdy neopětovala jeho lásku, se James probouzí a z...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Elizabeth se později během dne podaří od Jacka utéct a získat si nějaký čas, kdy může být sama se svými úvahami, zatímco její oči zkoumají obzor. Její myšlenky se přirozeně stočí k Jamesovi. Po té jejich hádce v Tortuze ji to stále pálí, stále se snaží smířit s rozhořčením nad tím, jak se k ní chová, a s poněkud záhadným chtíčem, který ji k němu přitahuje jako můra k plameni.
Naštěstí si u posádky zachovala tvář. Než se James objevil, pracovala velmi tvrdě a budovala si osobnost, kterou využije k vlastnímu přežití. Jack má něco za lubem a tančí kolem pravdy, tím si je jistá. Pokud s ním má držet krok, musí hrát jeho hru.
Ale James nemá chuť na hry. Vpochodoval dovnitř a udělal z ní pořádného hlupáka.
Před tím vším, než jejich vztah nabral tento neblahý spád, došla Elizabeth k závěru, že i když manželství bude vyžadovat, aby předala kontrolu nad svým životem někomu jinému, bude to pro Jamese přijatelná oběť. Věřila mu, že ji bude opatrovat, že ji bude respektovat. Nedržel by ji na vodítku.
Ale pak našel ten zatracený dopis, který schovávala z pikantní sentimentality, a všechno to zničilo. Dozvěděla se, že jí James nevěří, ale kromě toho byl jeho hněv nepřiměřený jejímu zločinu... a nepolevil ani poté, co se omluvila a učinila kroky k nápravě. Pořád tam byl, hučel mu pod kůží jako roj sršňů. Najednou už nebyli na stejné úrovni, vlastně nikdy nebyli. Elizabeth to prostě nevěděla. A teď jí byla představena tahle jeho stránka, která je ochotná, dokonce dychtivá, jí ublížit.
Jeho rezignace na to, že je nástrojem Beckettova zla, byla pouze třešničkou na dortu. Uvědomila si, že Jamese nezná tak dobře, jak si myslela. Nemůže mu svěřit kontrolu nad svým životem, nedokáže odhadnout, jak na ni bude reagovat. Proto si ten prsten nevzala s sebou, když odcházela. Tohle není James, do kterého se zamilovala... a stále truchlí nad ztrátou.
Pak ji následoval. Byl vzteklejší, prokazatelně rozrušenější, než kdy viděla, a první slova, která na ni vychrlil, byla, že otec chce, aby se vrátila domů. Ne on, ale její otec.
Snažila se mu to vysvětlit, vysvětlit mu své důvody, ale on ji úmyslně ignoroval. A pak, když odepsal všechny věci ve svém životě, na kterých tak pracoval, jí řekl, že nic neznamenají.
To nebyla pravda. Za celou dobu, co Jamese zná, našel ve své práci takové uspokojení, takovou radost ze svých úspěchů. Má přátele. Domov. Měl Willa. Nerada slyšela, jak tyto věci zanedbává. Chtěla mu říct, ukázat mu, jaký má plnohodnotný a úspěšný život, že nemůže břímě svého štěstí svěřit jen na její bedra. To není fér.
Změkla, snažila se na něj apelovat... a on jí to vmetl do tváře. Jako by byla nedůtklivé dítě.
Je příhodné, že právě tímto směrem se její mysl vydala, když se rozhodl se k ní konečně přiblížit.
