James Norrington se smrti nebojí. A když dorazí, dovolí jí, aby si ho bez boje vzala. Ale vesmír má jiné plány. Právě v té chvíli, kdy se vzdaluje a jeho poslední myšlenky se obracejí k ženě, která nikdy neopětovala jeho lásku, se James probouzí a z...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pět dní. Bylo to pět bolestivě dlouhých, mizerných dní a James je stále v rozpacích. Ví, že jeho frustrace přetekla do jeho práce, předstírá, že si nevšiml, jak se mu jeho zaměstnanci vyhýbají, a mají se na pozoru, aby po nich něco neštěkl. Upřímně? Vyhovuje mu to.
Jediný, kdo se nerozhodl dát mu prostor, je Theo Groves, který se zdrží za všemi ostatními, kteří spěšně opouštějí místnost a vypadají tak ztraceně, tak zoufale se snaží nabídnout mu trochu útěchy, že to Jamese ještě víc rozčiluje. Ví, že je to nespravedlivé, a navíc ve špatné náladě, ale tíže jeho rozhodnutí na něj doléhají a on ví, že na světě není živá duše, která by to mohla pochopit.
Znovu prožívá ten okamžik: žár její blízkosti, ďábelský, odhodlaný záblesk v jejím oku, to, jak na sobě přes všechny ty směšné vrstvy oblečení cítil její ruce. Jak to, že to nečekal? Proč polevil v ostražitosti? Nikdy ji neměl nechat přijít tak blízko, nikdy neměl být tak zatraceně zvědavý.
Ale byl. Ach, nejvíc ho okouzlilo její škádlení, zalichotilo mu teplo v jejím pohledu. Po všech stránkách byl stejně opilý jako ona, i když to bylo i krásou noci a opojným tonikem, že je jediným středem její pozornosti.
Pak řekla jeho jméno. Ne, vydechla ho. Jako by to byl povzdech, který tak dlouho zadržovala. Zamrzl a roztál najednou. Neuplynul ani den po jejích šestnáctých narozeninách, a už ho sváděla k nezměrnému pokušení. Byl to jen člověk. A chtěl ji. Chtěl ji tak moc, až to bylo trestuhodné.
Ženu, kterou se stane. Ženu, které se tak zoufale začíná podobat. Ale ne. Ještě ne.
Proto ji musel zastavit. Nemohla tušit, že to, co nabízí, je ta jediná věc, po které kdy skutečně toužil. Chtěl, aby to znělo mnohem pevněji, chtěl jí názorně ukázat, jak je takové chování nebezpečné, ale všechna ospravedlnění, která dokázal shromáždit, mu odumřela na rtech, když se jí oči zalily slzami. A pak utekla.
Nějak jí ublížil a to ho dohnalo k nepozornosti, ne-li přímo k láhvi. Ten první večer vysál z podnájmu všechen alkohol. Nic z toho však nedělalo svou práci dostatečně důkladně, a tak se probudil nepříjemně brzy, aby na solidní tři a půl hodiny vyprázdnil obsah žaludku.
Od té doby se nedotkl ani kapky. A nijak to nezlepšilo jeho špatnou náladu.
Vždycky jsem blázen štěstěny.
Guvernérovi se za každou cenu vyhýbá, protože ví, že je nepravděpodobné, že by mu Elizabeth řekla něco o tom, co se stalo, a chce se vyhnout pozvání do guvernérova domu. Ne že by ji nechtěl vidět. Naopak: chce se jí vrhnout k nohám, chce jí vysvětlit své hloupé chování, chce ji prosit o odpuštění. Ale je si docela jistý, že ho nebude chtít vidět.
