James Norrington se smrti nebojí. A když dorazí, dovolí jí, aby si ho bez boje vzala. Ale vesmír má jiné plány. Právě v té chvíli, kdy se vzdaluje a jeho poslední myšlenky se obracejí k ženě, která nikdy neopětovala jeho lásku, se James probouzí a z...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Elizabeth Jamese miluje. Ví, že musí. To je jediný způsob, jak by ji vědomí jeho zlých pocitů vůči ní mohlo tolik rozrušit. Je jí z toho zle, leží v noci vzhůru z úplně nového důvodu, opakuje si celý svůj život a zoufale se snaží pochopit, čím mu ublížila.
V ideálním případě by se prostě zeptala. Koneckonců, Elizabeth vždy dávala přednost přímočarosti před emocionálními úskoky. Ale její domnělá urážka u něj vyvolala takovou reakci, jakou ještě nikdy neviděla, nikdy nečekala. Poprvé od chvíle, kdy se s ním setkala, ignoroval James to, co chtěla říct, a její slova jí vmetl zpět do tváře. Jeho tón byl prosycen kyselinou a v očích měl pohrdání. Křičel na ni.
Poprvé v životě se Elizabeth Jamese bála. Žalostně, vnitřně vyděšená.
Před tím okamžikem by řekla, že kromě jejího otce a Willa byl James jediným mužem, který si jí vážil jako člověka, který propůjčil svou absolutní důvěru věcem, které říkala. Jako dívka ho za to obdivovala, jako dospělá ho za to zbožňovala. To, že jí byl tento pohled vyrván z těla, bylo zničující, doslova lapala po dechu.
A to všechno jen proto, že věřil, že je pokrytecká? I když si je dobře vědoma, že utajení bylo pomýlené, obsah dopisu ji sotva usvědčil. Takže Will ji miluje? Co na tom záleží? Žije na druhém konci světa život, ve kterém pro ni není místo. A kromě toho, neprosila snad Jamese, aby si ji vzal do postele? Předpokládat, že bude laškovat s nějakým jiným mužem, zvlášť s Willem... to nedává ani smysl.
Celé dospívání byla téměř posedlá tím, aby se stala někým, koho by mohl James milovat. Prakticky uctívala zem, po které kráčel, vděčná za veškerou pozornost, kterou jí věnoval. Vážila si ho. Toužila po něm. Utíkala se za ním, aby přijala jeho návrh.
Ale i tato vzpomínka začíná být kyselá. Očekával, že řekne ne, očekával, že ho odmítne, přestože ho vždy jen povzbuzovala. Když se Elizabeth ohlédne za svými současnými vzpomínkami, vidí, že jí James nikdy doopravdy nevěřil, zatímco ona sama byla tak otevřená, tak lehkomyslná.
A začalo to dávno předtím, než Will začal posílat dopisy.
I když si nepřeje nic víc, než zapomenout na jejich hádku, předstírat, jako by se to nikdy nestalo, nemůže z mysli vypáčit obraz Jamesovy prozrazené nedůvěry. Nedokáže se smířit s mučivým žebráním, s pláčem u jejích sukní. Ona ho k tomu donutila. Nechala ho trpět. Nějak mu zlomila srdce.
A ona netuší jak. Nebo kdy. Nebo proč.
Elizabeth nikdy nepoznala, že by James byl něco jiného než stálý, čestný a věrný. Zmást ho tak důkladně, dokonce neúmyslně... to je neodpustitelné. A i když je teď s ním, pochybnosti ji sužují ze všech stran.
