James Norrington se smrti nebojí. A když dorazí, dovolí jí, aby si ho bez boje vzala. Ale vesmír má jiné plány. Právě v té chvíli, kdy se vzdaluje a jeho poslední myšlenky se obracejí k ženě, která nikdy neopětovala jeho lásku, se James probouzí a z...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Události, které se přihodí příště, jsou stejným dílem čekání a záměrného odkládání té trochy reality a morálky, na kterou se James upíná. Barbossa žádá o laskavost. Poslali pro kolegu z jeho mládí, který je má dopravit do Singapuru. Tam získají mapu, která je dovede ke konci světa a umožní jim zachránit Jacka Sparrowa z očistce. Nebo nějaký podobný nesmysl.
James se plaví už mnoho, mnoho let a nikdy neslyšel nic o takové mapě, o okraji světa nebo o schopnosti se tam doslova vydat, ale jméno Barbossova kontaktu zná. Robert MacMurray: Skotský kapitán osmnácti ozbrojených brig zvaných Odplata, který je známý tím, že má o královském námořnictvu Jeho Veličenstva mimořádně nízké mínění, protože sám byl zběhem. Při více než jedné příležitosti James loď zahlédl v dálce, ale ona vždy unikala zajetí jeho rukou. To je trochu štěstí. MacMurray nikdy neviděl jeho tvář.
I když tomu James příliš nerozumí, nechce jejich misi ohrozit. Bylo by to přinejmenším nepohodlné.
Setkání s MacMurrayem je naprosto ojedinělý zážitek. Poté, co si s Barbossou vymění důrazné pozdravy, se Skot vydá obhlédnout dočasné posily své posádky. Zdá se, že Gibbse zná a zná alespoň ty ostatní... Tiu Dalmu, dokonce Willa. James usuzuje, že se museli potkat nějakou dobu předtím, než ho Sparrow poslal na Holanďana. Přátelské potřesení rukou a srdečný smích překypují.
MacMurray je okamžitě zaujat Elizabeth, jako všichni muži. Úmyslně ji přejede pohledem, oči mu zajiskří, když s úšklebkem pronese něco v gaelštině. Neohroženě napřáhne ruku a představí se s veškerou autoritou řádného mistra obřadů. James se nad její drzostí téměř usměje, ale impuls se zastaví, když ji kapitán vezme za ruku a políbí ji na hřbet.
,,Je mi ctí být s vámi, slečno Elizabeth. Není to zrovna příjemná plavba, ale můžu vám aspoň nabídnout vlastní kajutu."
James cítí, jak se Elizabeth nad tou povýšeností naježila, ale všechny důkazy o své rozmrzelosti si nechává pro sebe. ,,Děkuji vám, kapitáne, ale to nebude nutné. Nepožaduji žádné přednostní zacházení. A rozhodně nepředpokládám, že by se na této lodi našlo příliš mnoho potěšení. Ať už je to plavba nebo ne."
Chvíli je ticho, než MacMurray propukne v smích, mrkne na Barbossu a pak kývne na Elizabeth. ,,Ach. No, ale jestli se vám nebude líbit spaní v podpalubí plném cizích mužů, pak jste vítána. Nechám kajutu prázdnou, jestli si to nerozmyslíte."
Právě tehdy se zdá, že si MacMurray Jamese poprvé všiml. Úsměv mu mizí ze rtů, i když přetrvává v jeho nebesky modrých očích. ,,A co to tady máme?" Muž, který je téměř stejně vysoký jako James, má široká ramena a hustě zastřižený černý plnovous protkaný železnou šedí, působí příjemným dojmem, téměř odzbrojujícím. Ale James ví své. Dezertér, který neztratil lásku k okupantům Sassenachu ve své rodné zemi, MacMurray je známý svým špatným zacházením s britskými námořními důstojníky, kteří byli jednou zajati... pokud jsou vůbec zajati a nejsou rychle popraveni.
