Křídla moci

1. Úvod

Po úzké lesní cestičce uháněl tryskem tmavě hnědý majestátní hřebec. Do hlubokých oříškových očí mu padala černá hříva a uši měl sklopené k hlavě. V sedle se držela tmavovlasá vysoká dívka a každou chvíli se ohlížela za sebe.
Zelené oči mhouřila před spalujícím sluncem a pobízela hřebce k ještě rychlejšímu tempu.

Listnáče lemující pěšinu k ní natahovaly větve s trny, jako by jí chtěly zastavit, a kdykoliv se pokusila napřímit v sedle, zanechaly jí na tváři bolestivé šrámy.

Za ní se v krátkém odstupu řítila trojice mužů na černých koních. Zřejmě ji pronásledovali již delší dobu neboť z jejich tváří čišela zatvrzelost a nenávist.
Dívka se opět ohlédla a ještě pobídla koně. Strach se jí vkrádal do mysli. Po tom všem, co si vytrpěla, se do hradní cely opravdu vrátit nechtěla.

Už slyšela dusot kopyt blízko za jejími zády, a tak trochu zpanikařila.
Mrskla rukou za sebe a z dlaně jí vyletěla modrofialová energetická koule. Ta se vmžiku proměnila v lehce namodralou průhlednou bariéru a rozprostřela se do výšky přes celou pěšinu.
Jeden z pronásledovatelů to ale postřehl a připravil si kuši ke střelbě. Vyletěla šipka, která roztříštila stěnu jako sklo.
Na zem se sesypaly bílé střepy, které pod kopyty koní vojáků jen zapraskaly.

,,Tak už se vzdej! Stejně tě chytíme," zařval druhý voják dopředu.
,,To nikdy!" křikla dívka umíněně.

Cesta se najednou stočila do ostré zatáčky a ona postřehla poslední šanci. Rychle odvázala sedlovou brašnu od hřebcova postroje a hodila si popruh přes rameno. Před zatáčkou pošeptala něco hnědákovi do ucha, poplácala ho po krku a vjela do ohbí cesty. Jakmile jí jezdci na okamžik ztratili z dohledu, postavila se v sedle a nedbajíc trnitého větvoví chytila oběma rukama tlustou větev, pod kterou právě projížděla.
Přitáhla se a obkročmo se na ní posadila. Chtěla ještě vstát a schovat se hlouběji do koruny, ale jezdci se rychle přibližovali, a tak od toho upustila.
Ještě by se prozradila.
Lehla si, přiklonila k sobě trnité větvičky, aby nebyla tolik nápadná a obejmula větev oběma rukama. Naposledy se ohlédla za hnědákem prchajícím do lesa a s bušícím srdcem čekala na příjezd svých pronásledovatelů.

Vojáci právě vjeli do zatáčky a spatřili, že dívka i její kůň někam zmizeli. Prudce přitáhli koně za uzdy až se zastavili přímo pod větví, na které dívka ležela. Ta by se teď nejraději vypařila. Stačilo by, aby jen trochu zvedli hlavu a objevili by ji.

,,Kde ta holka sakra je?!" křikl jeden.
,,Však my ji dostaneme!" Druhý voják ztišil hlas.
,,Pojďte chlapi... Rozdělíme se a každej z nás pročeše část tohohle úseku lesa kolem cesty. Nemůže bejt daleko. Mějte oči na stopkách, ale hlavně jí nevyplašte. Nechceme přece, aby nám zase upláchla, že ano?" nasupeně se otočil na třetího.
,,Já za to nemoh' pane, že utekla. Tass s Henrym měli službu přede mnou. Když jsem dorazil k cele, byla už prázdná."
,,Kecy!" odfrkl si druhý posměšně.
,,Měl jsem na starost víc věcí, než hlídat vězení. Hrad je o slavnostech jako jeden veliký úl. Bylo jasné, že se nějaký z vězňů pokusí o útěk!"
,,Tak jsi měl být o to ostražitější!" zahřímal vůdce.

,,Pánové," vložil se do toho první jezdec, ,,zatímco se tu hádáte, ta holka už může bejt bůhvíkde a my tady ztrácíme čas!"

,,Má pravdu!" křikl vůdce, ale neodpustil si nenávistný pohled na třetího vojáka.
,,Perre ty doleva, já rovně a ty hledej někde v tom hustým křoví vpravo," ukázal prstem na třetího.
,,Večer se sejdeme tady."

Jezdci se rozjeli určenými směry, dívka s hlubokým výdechem zavřela oči a uvolnila své napjaté tělo. Povedlo se!

Jakmile ztratila vojáky z doslechu, počkala ještě chvilku, pak se pomalu zvedla z větve a skočila na zem doprostřed cesty. Ladně dopadla do podřepu se skloněnou hlavou. Pomalu se rozhlédla a rozeběhla se do lesa po své pravici.
Běžela rychle a hbitě jako šelma, ani jednou nezavrávorala či spadla. Byla šťastná, že jim dokázala takto uniknout, ale to divné svírání v hrudníku ji stejně neopustilo.
Očima těkala po kmenech a hledala příhodný strom, na kterém by mohla bezpečně strávit noc. Jezdci by mohli každou chvíli změnit směr jejich hledání, nebo narazit na jejího koně a objevit dívčin chytrý úskok. A jelikož už hnědáka neměla, chytili by jí velmi lehce.

Po chvilce hledání objevila vysoký rozložitý dub, který stál na malé mýtině. Několikrát zkontrolovala, jestli jí nikdo nepozoruje a vyšplhala se do koruny, kde se uvelebila na jedné z tlustých větví a pomalu usnula.

Netušila ale, že jeden pár očí přecejen viděl, kde se schovala.