While they're on the ground we'll be looking down, 'cause we found the truth...
And the fire in our hearts, we'll be glowing up the stars,
now we're coming through!
***
Vyrostla v zemi, kde je používání magie pod trestem smrti, kde lidé žijí ve v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Achjo, mě to dítě už taaak leze na nervy! xD
Ale dost vtipů.
Možná právě přemítáte, proč jsem smazala předchozí kapitolu a proč tu teď píšu info. Jednoduše proto, že na mě dolehl spisovatelský blok.
Ano, je to tak.
Tu předchozí kapitolu jsem psala ve spěchu a nelíbila se mi. Ale řekla jsem si, že ji musím vydat neboť jsou tu moji čtenáři, kteří na ni každý týden čekají celí natešení (za což vám nehorázně moc děkuju) a bylo by hnusné text nevydat, když už ho mám napsaný.
Jenže teď, když jsem si ho po sobě četla, jsem si uvědomila, jaká je to s prominutím srač*a. (Předchozí kapitoly - hlavně ty první - taky, ale to sem teď tahat nechci.) A nesnažte se mi to vymluvit, sami víte, že je to pravda :D
Řeknu vám jedno:
Jednou bych tenhle příběh chtěla vydat. A i když ho zatím publikuji jenom sem, tak chci, aby za tím byla vidět nějaká práce.
Teď i kdybych napsala tisíce slov, tak se mi to líbit nebude a nebudu s tím spokojená.
A to právě nechci.
Když něco dělám, tak pořádně a s láskou.
Nechci sem psát jenom s tím, že musím vydávat kapitoly. Že psát musím.
Chci sem psát s tím, že mě to baví a naplňuje. Že je to něco, díky čemu je mi líp, něco co mě odtrhne od reality, která není občas moc fajn.
Tenhle příběh pro mne hodně znamená a já neříkám, že s psaním končím. Jen bych si od toho chtěla chvilku odpočinout neboť věřte nebo ne, já kvůli tomu nedokážu večer usnout, jak stále přemýšlím o ději knihy.
Teď se dostáváme právě k tomu, že nevím úplně jasně, jak to zakončit. To je tak, začít psát knihu a nevědět, jak skončí! Bravo, Maru!
*tleská sama sobě za úžasnou inteligenci* -.-
Jednoduše si tak potřebuju vše ujasnit, vymyslet, domyslet a opravit.
Doufám, že mě alespoň trochu chápete a nebude vám ta pauza moc vadit.
Navíc:
12. září odjíždím na rok do Německa, kde budu studovat na gymplu a šprechtit o sto šest, takže jistojistě nadejde čas, kdy mě psaní zase začne bavit a kdy se budu chtít ponořit do krásného a barvitého českého jazyka :)
Třeba to bude za týden, třeba za měsíc, ale i kdyby to mělo být za rok, tak se vrátím.
