Křídla moci

23. Dobrou chuť

Temné, šedé mraky se líně povalovaly po obloze a nechtěly pustit sluneční paprsky, aby ozářily krásu podzimního lesa. Vysoké stromy, jejichž listí již dávno leželo spadané na zemi a bylo rozfoukáváno slabým studeným větříkem, kývaly svými větvemi v pomalém tempu. 

Sem tam se ozývaly lesem útržky ptačího zpěvu.

Kimmara přenesla váhu z jedné nohy na druhou a upřeně sledovala každý Ïrienův pohyb.
Kroužili kolem sebe, mezi hustým křovím, svaly napjaté, meče třímající v obou rukou. Už cvičili několik hodin a na jejich zpocených tělech posetých modřinami a podlitinami bylo jasně vidět vyčerpání a únavu.

TŘESK!

Chladné čepele opět pročísly vzduch. Kov zařinčel o kov.
Ïrien uhnul před Kimmařiným výpadem a opětoval útok, mířící na její nohy. Ona vyskočila do vzduchu, ocel prolétla pár centimetrů od jejích chodidel.
Využil chvilky, kdy na vteřinu zaváhala a švihl. Špičkou čepele opsal půlkruh kolem jejího břicha a stihl zaznamenat tiché syknutí, jež uniklo z jejích úst.
Nejspíš ji sekl, ale musel dle jejich dohody nejprve ukončit boj a teprve pak zkoumat rány. Jinak řečeno, podle Anguse bylo nutné si zvyknout na boj se zraněním.
V pohybu se natočil do strany s úmyslem ji kopnout do stehna a povalit ji na zem.
Ona se chytila jednou rukou za podbřišek, kde již unikající krev tvořila tmavou skvrnu na její haleně. Z posledního dechu se vyhnula Ïrienově kopu, ale už neudržela rovnováhu a začala padat dozadu. Meč letěl z ruky vysokým obloukem.

Už už se viděla na zemi mezi studeným listím, ale ve vteřině ucítila jeho ruce, jak jí chytají v pádu kolem pasu. Ïrien ji pomalu postavil zpět na nohy a nechal ji, aby se opřela o jeho rychle se zvedající pevnou hruď. Přivinul si ji k sobě, meč zabodl do hlíny vedle jeho nohou.

,,To břicho mě moc mrzí," zašeptal jí do vlasů omluvným hlasem.
,,Ne, s tím si nedělej starosti," řekla zadýchaně zakrývajíc roztřesený hlas a poodstoupila krok od něj. Vyhrnula si látku na haleně výš, aby odhalila lehkou a mělkou sečnou ránu, jež se táhla přes polovinu jejího plochého břicha.
,,Není to moc hluboko, zahojí se to rychle," pokusila se o úsměv.
,,Nechtěl jsem tě zranit," tiše polkl a palcem utřel potůček krve, který pomalu vytékal z rány.
Kousla se do rtu, jak to bolelo. Zároveň jí ale přepadl divně vzrušující pocit.
Pohlédla na Ïrienovu ruku na jejím podbřišku poznamenanou pichlavým mrazem, jak zanechává chladný otisk na její horké kůži, a poté do hloubi těch oříškových očí, které důvěrně znala.
Její tep se začal opět zrychlovat, když si uvědomila, jak jsou blízko.
Sklonila hlavu a s prudkým vydechnutím od něj odstoupila. Lem halenky opět zakryl ránu a již ledová rudá skvrna od krve se na ní přitiskla.
Otočila se a pohledem vyhledala svůj meč. Ležel pár metrů od ní. Pomalu se dala do kroku a když k němu došla, zvedla ho z trávy orosené kapkami vody. Sykla, když se její zraněná kůže na břiše zkroutila v ohybu.

Ïrien mezitím vytáhl svou zbraň ze země a zasunul jí do pouzdra u pasu.
,,Pro dnešek toho bylo nejspíš dost," tiše konstatoval a vykročil do změti keřů směrem k Angusově chalupě, odhrnujíc trnité houští z cesty.

Kim ho s odstupem následovala se smíšenými pocity a plnou hlavou roztěkaných myšlenek.

    ***

Ïrien vešel do světnice a nechal za sebou otevřené dveře, kterými za pár sekund vešla Kimmara. Pouzdra s meči položili na malou truhlu hned u vchodu.
Ïrien si tiše sedl ke stolu, zírajíc kamsi do prázdna a dívka se jala nalévání polévky u kredence na druhé straně místnosti.
Nikdo nepromluvil, bylo slyšet jen cinkání nádobí a příborů.

,,Co se to s vámi stalo?" zeptal se tázavě Angus sedící u stolu.
,,Nic, nic," odpověděla Kim a do rukou vzala talíře s polévkou. Opatrně přešla světnici a předložila je před Ïriena s Angusem.
Došla si ještě pro svůj a poté také usedla ke stolu potlačujíc bodavou bolest, již jí z břicha vystřelovala do celého těla.
,,Dobrou chuť," řekla tiše a usrkla trochu horké polévky.