Křídla moci

27. Zásah

Kimmara dlouze vydechla a neklidně přešlápla. Sníh jí tlumeně zakřupal pod nohama. Sledovala každý Ïrienův pohyb, jak se brodil sněhem, dokud nezmizel někde v křoví za terčem.

Sklonila hlavu a pohodila lukem v ruce. Dlaní přejela ušlechtilé dřevo.
Jemně vyryté ornamenty se jí vlnily pod prsty jako živé.
Pohledem pomalu bloudila po okolí a přejížděla holé listnáče, co již dávno shodily své listy do žluté trávy. Ta byla teď pokryta bílými vločkami, které se třpytily v dopoledním slunci jako tisíce malých drahokamů.
Kimmařiny živé oči skenovaly každičký kout zasněženého hvozdu.
Někde v dálce zazpíval pták a jeho hlas se nesl k jejím uším jako líbezná píseň. Krátká melodie se opakovala vždy s krátkými odstupy několika sekund.

Kim najednou zpozorněla.
Za terčem zapraskaly větve. Slyšela, jak se Ïrien brodí sněhem zpět směrem k ní a při pohybu láme okolní větvičky. Rozhrnul posledních pár šlahounů, které ho od mýtinky oddělovaly, a vylezl z křoviny.
V ruce držel Kimmařin šíp.
S hlubokým výdechem sklonil hlavu a několikrát si prohrábl hnědé vlasy pokryté vrstvou bílého sněhu a plné malých větviček a suchých lístků.
Zvedl hlavu a podíval se na Kimmaru. Ta nasadila svatouškovský výraz.
Letmo se ušklíbl a přikročil k terči. Pomalu a opatrně z něj začal vytahovat všechny šípy.

Její pozornost v tu chvíli upoutala středně tlustá větev, která vyrůstala z kmene vysoko nad Ïrienem. Byla vrchovatě pokrytá sněhem, jež by při sebemenším zavátí větru spadl dolů na Ïrienovu rozcuchanou kštici.
Teď se však ani poslední suché listy na dubech nepohnuly.

Malý škodolibý hlásek v její hlavě prosil, aby alespoň trochu zafoukalo.
Pak si uvědomila, že má v ruce luk a u nohy dva šípy.
To ponoukání bylo tak silné, až to nevydržela.
Pomalu se sehnula pro šíp a založila ho do tětivy, potutelně se šklebíc. Napnula luk a zamířila.

Povolila stisk.

Střela jako blesk proťala vzduch a zabodla se do kraje větve.
Kim v duchu zajásala.
Síla nárazu dřevem zahýbala a sněhová čepička začala padat dolů přímo na Ïriena.

Ztuhl v pohybu, když mu na hlavu s hlasitým plesknutím dopadla zmrzlá sněhová čepice.
Pomalu se na Kim otočil a ona musela stisknout rty k sobě, aby nevyprskla smíchy. Vypadal opravdu vtipně. 

,,Tak holčička by si chtěla hrát..." jeho hlas pročísl ticho.

Provokativně se na Kim zadíval koutek úst lehce pozvedlý. Zdálo se, že si sněhu na svých vlasech a ramenou vůbec nevšiml.

Našpulila ústa a rozpustile mu pohled oplatila.
V očích jí pohrávaly ohnivé plamínky.

Vtom se Ïrien sehnul k zemi a dlaněmi nabral trochu sněhu. Umáčkl ho jedním stiskem a hodil kouli na Kimmaru. Ta to nečekala a na rameni jí přistála tvrdá střela. Zatnula čelist a odhodila luk na zem. Ïrien už se znovu shýbal.

Bleskově nabrala sníh a vytvořila z něj uplácanou kouli. Mrštila ji po jeho hlavě. 

Zásah. Škodolibě se zasmála.

On si z vlasů vytřepal všechny sněhové vločky a rozběhl se k ní. Sníh mu to však trochu ztěžoval. Kim na nic nečekala a se smíchem vyrazila mezi stromy po její pravici.

Běžela jako laň a proplétala se mezi křovinami. Rozmazaně vnímala Ïrienův pohyb, jak žene za ní.
Kolem hlavy jí proletěla další sněhová koule.
V běhu se sehnula k zemi a nabrala trochu sněhu do dlaní.
Otočila se a mrštila sníh po Ïrienovi. Rozprskl se na jeho hrudi.
,,Ty malá mrško, tohle mi zaplatíš!" křikl.

Lesem se nesl její smích.

Po chvilce běhu hbitě zahnula a schovala za kmen stromu.
Zády se přitiskla ke studené kůře a snažila se uklidnit svůj splašený dech. Zavřela oči. Nedokázala však potlačit úsměv, který se jí rozléval po červených tvářích.

Kromě jejího dechu nebylo slyšet nic jiného.
Otočila se a pohlédla směrem, odkud přiběhla. Ïriena neviděla a ani neslyšela. Počkala tedy ještě pár sekund a poté pomalým krokem vyrazila zpátky.

,,Ïriene?"
Její hlas se rozlehl lesem jako tiché ševelení.
,,Ïriene!"