Křídla moci

36. Jezírko

S jekotem padala asi osm metrů, až přistála v hlubokém horkém lesním jezírku. Voda však nebyla ledová, jak by předpokládala. Byla teplá, jezírko muselo tedy být vyhříváno nějakým termálním pramenem.
Vynořila se z vody, aby se nadechla a zvuk jejího kašlání se rozlehl jeskyní.
Ano. Celý prostor byla podzemní vápencová jeskyně s provaleným stropem, do které z podloží protékal horký pramen. Po okrajích z kamene vystupovaly malé plošiny, na které se dalo vylézt z vody.
Jeskyně na jedné straně pokračovala dál pod zem.

Dalo by se tudy projít suchou nohou zpět nahoru? Musí.

Při myšlence na suché nohy se Kimmara však kysele usmála. Vše, co měla na sobě bylo teď skrz naskrz nasáklé vodou a mokré oblečení ji táhlo ke dnu. I její vlasy jí visely zplihle u hlavy.
Příjemné teplo sálající z vody však dívku uklidňovalo. Z vody do vzduchu stoupaly obláčky páry.
Jezírko bylo docela hluboké, ale i přesto dívka dokázala dohlédnout na dno, které bylo tvořeno jí neznámými bleděmodře zářícími kameny podobnými safírům. Bylo úplně čisté, bez větviček či listů, které by dolů do vody padaly z lesa. Kim cítila na špičkách prstů letmé doteky proudu, který se na dně točil a všechnu špínu jistě odnášel pryč.

Vzápětí však uviděla Ïrienovu postavu, jak skáče shora a s cáknutím dopadá na blankytnou vodní hladinu vedle ní.
Když se vynořil a nadechl se, začal se rozpustile pochechtávat. Jeho hlas se s ozvěnou nesl celým prostorem.
Kimmara se na něj obořila:
,,Tys věděl, že je tady ta jeskyně?"
Ïrien se škodolibě smál na celé kolo.
Kim se zamračila a cákla na něj vodu.
,,A já husa do ní skočila."
,,Ale musíš přiznat, že je to nádhera," rozhodil rukama.
,,To jo..." řekla rozhlížejíc se po dně pod sebou. Jak zvláštní a přitom tak nádherné.

,,Je tu teplíčko," řekl slastně mladík a položil se na vodní hladinu. Mokrá vesta ho však táhla ke dnu. Když Kim spatřila, že plave k okraji, vylézá z vody a z těla svléká všechno přebytečné oblečení, zanadávala si, proč ji to také nenapadlo. Připlavala k němu, ale on už jen v lněných kalhotách skákal šipku zpět do vody, aby nenastydl. Vylezla na břeh a otřásla se zimou. Ještě nebylo jaro, stromy stále měly bílé čepice sněhu.

Rychle ze sebe shodila vodou nasáklé oblečení- tuniku a tlusté kalhoty společně s botami a skočila za Ïrienem.
Ten si již užíval teplého pramene; potápěl se a zase se vynořoval.

,,Ááách tohle jsem potřeboval," ozval se po vynoření a pohodil hlavou tak, aby mu mokré vlasy nepadaly do obličeje. Kim sledovala svaly na jeho krku, jak se napjaly, a když jí poté obdařil svým zářivým úsměvem, hryzla se do rtu. Rukama čeřil vodu kolem sebe a sledoval ji, jak se usmívá. Položila se na záda a nechala vodu, ať ji nadnáší. Teplá voda z jejího těla smývala všechny chmury a starosti, které si po celé minulé dny dělala. Cítila, jak z ní všechno padá a zůstává ležet na dně jezírka. Uvolnila se a zavřela oči.

Setrvala takhle několik dlouhých minut. Byly to minuty? Nebo hodiny? Ztratila pojem o čase a nechala se kolébat teplou vodou.

V jedné chvíli však ucítila mladíkova jemná bříška prstů na svých zádech. Pomalu otevřela oči a zjistila, že se nachází pod převisem skály přesně v místě, kde se kámen nořil do vody. Přetočila se do svislé polohy a spojila svůj pohled s mladíkovým. Ne však nadlouho. Rychle ji popadl kolem pasu a přitáhl si ji na svou nahou hruď. Stál ve vodě sahající mu po prsa na malém výstupku, a jen tak tak na něm dívku držel. Položil si ukazováček na ústa a upřel na Kimmaru vážný pohled. Kim otevřela pusu, ale mladík ji chytl dlaní kolem brady a znemožnil jí tak mluvit. Ještě pevněji ji k sobě přimkl. Rozzlobeně ho spalovala pohledem; poté však přišla na důvod jeho počínání.

Nahoře mezi stromy uslyšela nějaké tlumené hlasy.

Povolila své zkroucené obočí a vyděšeně se na Ïriena podívala, on však zachovával chladnou hlavu a stáhl ruku z jejích úst, místo toho Kimmaru k sobě ještě pevněji přivinul. Kdyby nebylo těch zvuků nahoře, byla by si jeho objetí užívala.

,,Hej!" křikl neznámý mužský hlas kdesi nahoře.
,,Pojďte sem!"
Ozvalo se obdivné táhlé hvízdnutí.
Vedle Kimmary s Ïrienem spadlo do vody zeshora několik větévek a trocha sněhu.

,,Zajímavé," ozval se druhý hlas.
Kim měla za to, že patří královským vojákům. Co tady ale dělají, v Temném hvozdu?
,,Nic tu není, jen voda," slyšela dívka tlumeně mluvit znuděného vojáka.
,,Jdem' dál!" křikl ten druhý a jejich další konverzace zanikala v tichu, jak se vojáci od jámy vzdalovali.

Když si Ïrien byl po chvilce jist, že jsou opravdu pryč, povolil své sevření a umožnil Kim se pohnout.
Dívka ulehčeně vydechla.
,,Co tady dělali vojáci? V Temném hvozdu?"
,,To opravdu netuším a z celého srdce doufám, že nehledali právě nás nebo Anguse," řekl mladík.

Kim se k němu schoulila.
,,Je tu tolik věcí, které mi dělají starosti a teď ještě toto."
,,Co tě trápí?" něžně šeptl.
,,Všechno.
Bojím se té proměny. Co když se něco stane? Co když nebudu schopna létat? Angus říkal, že zesílím a zlepší se mi smysly. Bude ze mě zrůda, Ïriene," upřela na něj zmučený pohled.
,,Bojím se, že už to nebudu já, kdo tu s tebou bude."
Vzal její obličej do dlaní a zadíval se jí hluboko do očí.
,,Jedno si pamatuj," šeptal.
,,Co se má stát, stane se. Ale já tu pro tebe budu vždycky. Vždycky.
A i kdyby svět spěl k zániku, budu stát po tvém boku a podporovat tě. Rozumíš?"

Kimmara se dojatě usmívala a zadržovala slzy štěstí, které se jí draly zpod víček. Nemohla si přát nikoho jiného po svém boku.

Ïrien jí zastrčil pramen vlasů za ucho a ruku nechal sklouznout po hraně její čelisti až k bradě. Palcem se dotkl jejích rtů a zvedl od nich zrak. Kim ho hypnotizovala zelenýma žhnoucíma očima a ještě chvilku si užívala jeho horkého doteku na své chladné kůži.
Pak se však k ní naklonil, zavřel oči a spojil dívčiny rty se svými.

Jsem pyšná na svojí rychlost, co jí říkáte? :3