Křídla moci

16. Hostinec

Seskočili z koní před vysokým, špičkou střechy ostatní stavení převyšujícím, bílým domem. Stál na konci prostranství a zář z jeho nízko posazených oken ho celé trochu osvětlovala.
Ïrien odvázal od obou sedel brašny. Svou si hodil přes rameno a Kimmaře tu její podal výměnou za uzdu jejího koně.
Oba hřebce odvedl do malého dřevěného přístřešku hned vedle stavení. Až na kopku sena a žlab plný vody byl prázdný.
Uzdy koním obtočil kolem dřevěného břevna a poplácal je po krku.

Když Kimmara vstoupila spolu s Ïrienem do hostince, udeřil jí do nosu silný puch alkoholu, tabáku a nemytých vesničanů.
Celou místností se rozléhal hlahol a veselé pokřikování přiopilých mužů.
Na levé straně stály bytelné dřevěné stoly, vždy s několika židlemi, které byly teď zpola obsazené.

Napravo zakrýval celou stěnu bar s všemožnými alkoholickými nápoji.
Obsluhovala tu hovorná hostinská v puntíkaté sukni a bílé halence.
Pod jejíma rukama se rychle plnily korbely piva, malá štamprlata i hrnky s čajem.

Nikdo si příchodu mladé dvojice ani nevšiml. Kim toho využila a prohlížela si všechny muže v místnosti. Kromě hostinské a jí samotné tu nebyla jediná žena.
Poznala jen místního kováře Kerra ale jinak jí byly všechny tváře cizí.

Jedna osoba úplně vzadu u posledního stolu si ale jejich příchodu všimla a teď je oba propalovala pohledem.
Byl to postarší muž vysokého vzrůstu s bílými, rozčepýřenými vlasy a krátkými vousy.
Jeho tvář byla velmi ušlechtilá, trochu se podobala té Ïrienově. Ostré rysy, užší rty, vystouplé lícní kosti...
Celkově vypadal vznešeně a moudře. Kimmara ho tu ve vesnici nikdy neviděla.
Měl ale neskutečně modré oči. Modré jako letní obloha, jako mořská hladina a stejně tak i proměnlivé. 

Kdy už jsem tyhle oči viděla?

Pohledem přeskakoval z Ïriena na Kim, načež se zastavil na jejím přívěsku. Mužovu tvář ovládl nečitelný výraz. Něco mezi překvapením a nedůvěrou.

Kim ovládlo znepokojení.

Ten chlap něco ví.

Svou pozornost ale obrátila k hostinské.
,,Dobrý den," zdvořile pozdravila.
,,Dobrý, dobrý," zašvitořila žena s úsměvem na rtech. ,,Copak si budete přát?"
,,Mohli bychom vás poprosit o dva talíře bramboračky s krajícem chleba? Nebo nám bude muset stačit nějaká alkoholická polívka?" s úšklebkem na rtech kývla hlavou směrem k nespočtu lihovin.
Na svém krku ucítila teplý proud vzduchu, když se Ïrienova ústa pootevřela v tichém uchechtnutí.
Ošila se.

,,Ale jistě, bramboračku dodáme vcukuletu! Jen se posaďte!" hostinská se nepřestala usmívat.
,,Děkujeme. A můžu se vás ještě na něco zeptat?"
Kim se naklonila blíž k barové desce.
,,Co se zač tamten muž?" Střelila pohledem k poslednímu stolu.
Žena přivřela oči a odpověděla:
,,Místní podivín. Raději se k němu moc nepřibližujte."
Naklonila se ještě víc ke Kimmaře.
,,Říká se, že prý používá magii," šeptla s významným pohledem.
Kim přikývla a otočila se na Ïriena.
V jeho očích bylo to samé.

S tím mužem musí mluvit.