Křídla moci

31. Jeskyně

Nenávistně přivřela víčka a našpulila rty.
Ïrien však hned věděl, že to nejsou její pravé pocity.
Ušklíbl se, jako by s Kimmařiným úsudkem souhlasil.

,,Máš namířeno do té jeskyně?" změnil téma.
Kývla hlavou na souhlas.
,,A víš jakým směrem jít?"
Skousla si ret. ,,Šla jsem, kam mě nohy vedly. Už od včerejška mám pocit, jako by mě to místo nějakým způsobem přitahovalo."
Ïrien se na ní nechápavě podíval.
,,Nevím, co to je, co mě tam tak táhne. Ale vždy, když zavřu oči, cítím...," řekla zamyšleně s jakýmsi náznakem zmatenosti v hlase.
,,Cítím něco." Odmlčela se.
,,Promiň, je to těžké obsáhnout slovy," unaveně vydechla.

Lesem zavládlo podivné ticho. Kim zavřela oči a hledala to nenápadné, však silné vábení v změti svých pocitů a myšlenek.
Ïrien využil chvilky, kdy na něj nemohla vrhnout svůj vyčítavý pohled a podrobně začal studovat její obličej. Vnímal její dech, který zklidnila, aby se mohla ponořit do své mysli.

Po chvilce Kimmara otevřela oči a s leknutím narazila na jeho zvědavý pohled.
Zavrávorala a chytla se mladíkovy paže.
,,V pořádku?" zajímal se.
,,Vím, kudy máme jít," vydechla v odpověď.
,,Tak jdeme, ne?" mrkl na ni.
Otočila se a mezi stromy hledala stejný obraz, který se jí před chvílí ukázal v hlavě.
Vyrazila kupředu a Ïrien ji následoval.

Cestu strávili hovory o všem možném. Pomalu kráčeli zasněženým lesem a užívali si vzájemnou společnost, stejně jako poslední volný den.
Zítra opět začne tvrdý Angusův režim, povzdechla si Kimmara. Někdy si říkala, proč se vlastně toto vše musí učit, proč jí osud přichystal tak obtížnou cestu.
Proč nemohla zůstat tou malou vesnickou holkou bez starostí o své zodpovědnosti, která se objevila spolu s odhalením jejího původu. Nevěděla, co vše se od ní očekává a ta nejistota jí ubíjela. 

Najednou zaslechla tichou melodii. Ïrien si začal pobrukovat jednu ze starých, vesnických písní. Hluboké tóny mladíkova barvitého hlasu se tiše linuly z jeho úst a Kim neodolala- začala zpívat spolu s ním. Píseň postupně nabývala na hlasitosti a proháněla se lesem jako vítr. Kimmara otočila svůj obličej na mladíka. Ve zpěvu se na ni zeširoka usmál a ona spatřila řadu čistě bílých zubů. Opětovala mu úsměv a užívala si ten moment plnými doušky. Začali zpívat další sloku a Kim se odpojila od původní melodie. Několikrát zavýskla, až dvojice ptáků se se šuměním křídel opustila své hřady v korunách stromů. Dívka hodila po Ïrienovi rozpustilý pohled. Byla šťastná, že ji přivedl na jiné myšlenky. 

 Dozpívali poslední tóny melodie a Kim na pár sekund zavřela oči, aby si plně užila opojující pocit.
 
,,Tak to bylo úžasný,'' uslyšela Ïriena vzápětí.
,,Bylo,'' spokojeně vydechla a věnovala mu svůj úsměv.

Po krátké chvilce se však před nimi mezi stromy zjevila vysoká skála. Byla kolem dokola pokryta šedivým lišejníkem a vypadala, jako kdyby měla jeden obrovský plnovous. Kámen byl také porostlý stromy, keři a spoustou mechu- to vše teď ale leželo pod sněhem.

,,Tak jsme tě našli," vydechla Kim. Otočila se na Ïriena.
,,Pojď, někde tu musí být vchod do nitra." Začala skálu pomalu obcházet z levé strany a mladík ji pomalu následoval. 

,,Ano, už si taky vzpomínám," řekl si pro sebe a s úctou si prohlížel celý objekt. Kdysi tu opravdu byli.

Nestihl však sledovat dvě věci najednou a tak v chůzi zakopl o jeden z mnoha kořenů, které se tu všude vynořovaly ze země. Pádu zabránil na poslední chvíli. Nabroušeně se na kus dřeva podíval, jako by ho nejraději rozmetal na tisíce kousíčků a spolkl nadávku. Prudce vydechl, aby se uklidinil. 

Poté zvedl hlavu a chtěl pokračovat dál v chůzi. Kim, která však ještě před několika sekundami stála přímo před ním, najednou zmizela. 

,,Kimmaro?" zvolal. 

Odpovědí mu bylo tiché úhúúú za kterým následovala ozvěna. Uchechtl se. Určitě našla tu jeskyni. Rychlým krokem se šel dál podél skály a nenávistným pohledem propaloval všechny kořeny, které míjel. Před ním se najednou zjevila obrovská díra do skály. Kimmara stála u vchodu do ní a v rukou vytvářela ohnivou zářící kouli plnou energie. S výkřikem jí mrštila do hloubi skály a pozorně naslouchala. Došel až k ní a ona tiše zašeptala:

,,Vzduch je čistý."