Křídla moci

45. O vlásek

Kimmara pocítila strach. Opravdový strach. Hrudník měla sevřený, v krku se jí objevil veliký knedlík.
Zběsile mávala křídly a stále otáčela hlavu, aby se ujistila, že bouře se k nim přibližuje čím dál rychleji. Ať se s Ïrienem snažili sebevíc, nebyli s to jí uniknout.
Angus sám by jí možná uletěl, ale teď tu měl za sebou dvě závaží: a to Kim a Ïriena.
,,Rychleji!" pobízel je.

Dívku již létací svaly bolely a každé máchnutí bylo pro ni utrpením. Silný protivítr to ještě ztěžoval. Zledovatělé vločky ji štípaly do tváří jako tisíce malých jehliček.

,,Už nemůžu!" zařvala zoufale do vichru, který jí hvízdal v uších a rval slova od úst.

Všimla si, že zvolna klesá. Teď letěla jen několik stop nad špičkami stromů. Holé větve se ve větru zlověstně klátily, jako nějaké kostnaté ruce.

Zachytila Ïrienův pohled. Viděla, jak je vyčerpaný.
Jeho tvář najednou na setinu sekundy osvítilo bílé jasné světlo, blesk proťal oblohu. Nato se krajinou rozlehlo asi to nejhlasitější zahřmění, které dívka kdy slyšela. Možná proto, že se nacházela tak blízko jeho zdroje.

Hrom zaduněl a Kimmara měla chvilku pocit, že ohluchla. Před očima se jí zamlžilo a v kostech zabrnělo tak mocně, že klesla o pět stop níž a málem narazila do koruny vysokého smrku, jenž se před ní zčistajasna zjevil. Taktak se mu vyhnula a zběsile nabrala ztracenou výšku.

Začalo sněžit ještě hustěji.
Dívka se snažila soustředit jen na Angusovu siluetu před sebou a Ïrienovu po své levici, ale bolest v jejích křídlech byla stále pálivější.
Mladík se k ní přiblížil.
,,Už tam skoro budeme! Vydrž ještě!" zařval.
Chtěla mu říct, že už to opravdu nevydrží. Spodní ret měla rozedraný do krve.
Cítila tep svého srdce až v uších.
Ale mraky pročísl další blesk a uhodil kdesi do stromu za nimi. Kim sebou trhla, když se nad lesem rozlehl hrom.

Vtom Angus začal prudce klesat. Kimmara uvnitř křičela touhou stanout konečně na pevné zemi, a tak složila křídla podél těla a vrhla se za ním.
Nevěděla, jak dokázal chalupu v té vánici najít, ale když uviděla obrys její střechy, měla pocit, že se ještě nikdy necítila šťastněji.

Všichni tři se snesli na zem a oblohu osvítil další výboj energie. Blesk uhodil do statného buku, který stál jen kus od chalupy.
Kim dosedla na zem a ucítila, jak půdou proběhlo obrovské množství nashromážděné energie. Blesk doplnilo další ohlušující zahřmění, až si všichni dali ruce na uši.

,,Rychle dovnitř!" zakřičel na ně Angus, jakmile ho bylo slyšet.
Kimmara neměla skoro ani sílu na to, aby nechala zmizet svá křídla.
Nakonec se jí to podařilo a ona s vypětím doklopýtala do chalupy.
Se zachroptěním se chytila okraje stolu a snažila se uklidnit. Hruď se jí zvedala v trhavých pohybech.
Celá se třásla jak zimou, tak šokem.

Ïrien se zhrouceně posadil na židli a složil hlavu do dlaní.
Angus zabouchl dveře a rychle přešel ke kamnům. Otevřel železná dvířka a vhodil do jejich útrob několik polen. Poté natáhl ruku a dřevo za několik vteřin začaly olizovat ohnivé plameny.

Kimmara nemohla uvěřit tomu, že se to tak zvrtlo. Věděla, že za to nemůže - ovlivňování počasí nebylo v jejích silách -, ale přesto se cítila vinna. Neměla tak tlačit na Anguse, aby už mohla na oblohu. Létání jí fascinovalo, ale ten pocit zase rychle vychladl v té bouři.
Zjištění, že tam venku byli tak blízko smrti, ji naprosto ochromilo.
Kdyby jsi nebyla taková horká hlava, nic z toho by se nemuselo stát! vyčetl jí tichý hlas.
Za všechno můžeš ty! říkal.

,,Jste oba v pořádku?"
Angus se zvedl od kamen a upřel na dvojici ustaraný pohled.
Ïrien se nezmohl na víc než krátké pokývání hlavou.
Kimmara se na něj i staříka skelně podívala a se skloněnou hlavou došla do svého pokojíku na druhém konci stavení.
Nemohla se jim oběma podívat do očí s tím pocitem, že je svojí vlastní ukvapeností před chvílí ohrozila na životě. Potichu za sebou zavřela dveře a rychlým kouzlem ze svého oblečení vytáhla veškerou vlhkost, ale stejně se třásla zimou jako malý ratlík.