Křídla moci

20. Probuzení

                                             ***
Z víru Kimmařinných myšlenek a pocitů se pomalu seskupoval srozumitelný vjem.
První, co však ucítila, byla neskutečně úporná bolest hlavy. Pomalu otevřela oči, aby zjistila, kde se to vůbec nachází.
Ležela na měkké posteli s nadýchanou pruhovanou peřinou zakrývající celé její tělo.
Postel stála podél stěny v uzounké místnosti obdélníkovitého tvaru, která byla vymalována čistě bílou barvou.
Nad hlavou jí visel malý obraz, ona ale viděla jen spodní část jeho rámu.

Vedle dívčinny postele se rozkládalo to samé lože, stejně přiražené ke zdi.

Unaveně zatřásla hlavou a zamrkala zalepenýma očima. Poté konečně uviděla toho, kdo spal asi metr od ní, naproti přes malou uličku mezi postelemi.

Poznala by Ïrienovu rozcuchanou kštici i na míle daleko. To ji trochu uklidnilo.
Očima těkala mezi nízkým dveřmi u vlastních a Ïrienových nohou a mezi jeho spící postavou.
Zaposlouchala se, ale odpovědí jí bylo jen hrobové ticho. Poté tiše zašeptala:
,,Ïriene?"
Žádná odezva. Váhavě se zavrtěla. Zkusila to znovu a trochu hlasitěji:
,,Ïriene!"
Lehce sebou cuknul, zvedl se na loktech a upřel své teplé hnědé oči přímo na ní. Kim si v tu chvíli uvědomila, jak je ten jeho pohled neskutečně neodolatelný.
A nejen jeho pohled.
Jak tam tak ležel, rozespalý, s vlasy jako vrabčím hnízdem, připadal jí hrozně přitažlivě. Pak si všimla, že nemá nic na sobě, nebo spíš na horní polovině těla. Peřina mu zakrývala půlku břicha, ale i tak Kim zpozorovala jeho vyrýsované svaly.

Už už chtěla něco říct, ale on si pomalu přiložil ukazováček ke rtům a skoro neznatelně pohodil hlavou směrem ke dveřím.
Kývla na souhlas a pomalu vysunula štíhlé nohy z postele.
Zjistila, že má na sobě jenom krátké béžové kraťasy a bílou halenku se spodničkou. Trochu zrudla, když zaregistrovala Ïriena, jak jí sjíždí pohledem.
Sklonila se tedy k rohu postele a zvedla s překvapeným výrazem ze země své staré kalhoty, které byly úhledně složené a čerstvě vyprané. Vedle nich ležela její sedlová brašna. Jakmile se oblékla, zkontrolovala její obsah. Všechno zůstalo na svém místě.

Ïrien mezitím také potichu vylezl ze své postele a přes hlavu si navlékl svou hnědou halenu, která ležela opět na koberci mezi oběma loži.
Kimmara se znepokojeně mračila, ale z pusy nevypustila jediné slovo.
Pomalu přistoupila k nízkým dveřím a s tázavým pohledem na Ïriena přiložila ruku na kliku.
Kývl. Ona tedy otočila zápěstím a následována Ïrienem prudce vtrhla do prostoru za dveřmi.

Před ní se rozkládala útulná, veliká světnice, obložená ze všech stran bílým dřevem. Ve vzduchu bylo cítit příjemné teplo z vysokých kamen, jež stála po Ïrienově pravé ruce v rohu místnosti.
Podél stěny s malými okny se vedle kamen nacházel široký stůl se třemi židlemi. Naproti němu, přes celou místnost, stála malá postel s vysokým kredencem vedle sebe, přímo u dveří ven z domu.
Celá světnice byla dokola olemována na volných místech u zdí truhlami a různými skříněmi.
Kim raději ani nechtěla vědět, co s v nich nachází.
Mezi jednou z mnoha truhel a největším kredencem se v rohu místnosti, po Kimmařině levici, se nacházela malá dvířka.
Pomalu k nim přistoupila a už už chtěla vzít za kliku.
V té chvíli se otevřely hlavní vchodové dveře vedle postele a dovnitř vešla naší dvojici již známá osoba.

,,Áá, už jste se vzbudili!" Angus si pomalu sundal dlouhý, těžký kabát a pověsil ho na věšák vedle dveří. Zřejmě se tedy nacházeli v jeho domě.

Kim přiskočila zpět k Ïrienovi a výhružně se zeptala:
,,Co po nás chcete?"
,,Klid, má milá. Pojďte se tuhle posadit," poukázal na stůl,  ,,a myslím," na vteřinu se odmlčel,
,,že máte mnohem více otázek. Nemám pravdu?"