Křídla moci

26. Skoro normální dopoledne

,,Nooo,'' protáhla a hmátla po vzkazu.
,,Čti."

Podala mu papír a sledovala jeho reakci. Ïrienovo obočí se nejdříve zvedlo a poté prudce kleslo.
Když dočetl, zadíval se na ní takovým zvláštním pohledem, ze kterého se nedalo vyčíst absolutně nic. Sjel jí pohledem od hlavy až k patě, hezky pomalu, až z toho dostala husí kůži.
,,Sluší ti to."

,,Oh, děkuju," lapla po dechu. Čekala od něj nějakou reakci na Angusův dopis, ale on jí místo toho řekne, že jí to sluší. Vždyť je to jen černá halenka... V Irienově mysli je těžké se vyznat a ani za ty roky to očividně plně nezvládám. Kdo by taky, uchechtla se sama pro sebe.

,,Půjdu udělat něco k snídani," řekl s hlubokým nádechem a vytrhl jí ze zamyšlení.
,,Jenom takhle?" polkla a pohledem sjela jeho nahou hruď.
,,Vždyť je tu teplo."
,,Ty jseš idiot."
Ïrien se uchechtl a založil si ruce na hrudi.
,,Nějaké speciální přání, milostivá?"
,,Hmmm..." zamyslela se a přimhouřila oči. Většinou nebyla ten člověk, který by rád poroučel, ale dnes měla jasno.
,,Ovesnou kaši s nakrájenými jablky a oříšky. A k tomu bylinkový čaj," udělala na Ïriena psí pohled.
,,Prosím, prosím," dodala.
Jeho koutky úst se nepatrně zvedly.
,,Vypadáš rozkošně, když takhle prosíš, víš o tom?" prohodil laškovně.

Kim se snažila zamaskovat rozrušení a protočila oči. Co se mu sakra stalo?
,,Pomůžu ti loupat ořechy," řekla místo odpovědi s protáhnutím poslední samohlásky.
,,Neřekl jsem, že to neudělám," uculil se.
,,Ale s těmi ořechy mi pomůžeš."
,,Ráda," rozzářila se Kim a po tváři se jí rozlil široký úsměv.
,,Nejdřív ale dojdu pro vodu na čaj."
Popadla dřevěné vědro, jež stálo vedle kamen a přešla místnost. U dveří přes sebe hodila tlustý kabát. Ïrien se mezitím chopil krájení podzimních jablek u kredence.
,,Za chvilku jsem zpátky," řekla mezi dveřmi a rychle vplula ven do zimního lesa, aby nevyvětrala moc tepla.

                                    ***

Pomalu přešlápla kozačkami ve sněhu a s hlubokým nádechem pozvedla dlouhý, bohatě zdobený luk. Pevněji stiskla konec šípu a natáhla tětivu. Klidně dýchala a soustředila se na své postavení. Zamířila. Povolila palec a šíp jako blesk opustil ohyb luku.

Zabodl se do okraje slaměného terče, jež stál opodál opřený o tenký buk, mezi již pár vstřelených šípů. Ani jeden z nich však nenašel svůj cíl ve středu terče.
Kim povolila svaly na rukou a zaklonila hlavu. Z úst jí unikl otrávený povzdech.
Nabručeně se sehnula pro další střelu. Ve sněhu jich měla zabodnutých pár, hned u své pravé nohy. Jeden vytáhla a jeho špičkou klepla do své kozačky, aby bodec očistila od bílých vloček.
Založila šíp do tětivy a pravou rukou natáhla luk. Snažila se přesněji zamířit.
Uvolnila stisk.
Střela se zadrnčením opustila tětivu a po tichém letu se zaryla někde mezi středem a okrajem terče.
,,Ugh!" Kim naštvaně zavrčela.

,,Vůbec se nesoustředíš."
Otočila hlavu a vrhla po Ïrienovi odevzdaný pohled. Stál metr za jejími zády, ruce založené na hrudi, nohy široce rozkročené. Mračil se.
,,Stojíš hrozně shrbená a ruce máš moc svěšené. Nohy víc rozkroč, zapři se do stehen abys byla stabilnější. Snaž se cítit tu střelu, jako kdyby jsi jí byla ty sama a přesně věděla, kde najdeš svůj cíl."
Kim se promnula čelo.
,,Je to moc složité," postěžovala si.
,,Založ šíp do tětivy," řekl Ïrien.
,,Napni luk, ale střelu nepouštěj."

Kim udělala, co jí řekl, pohled zavrtaný do terče mezi stromy. On k ní zezadu přistoupil a přejížděl pohledem její postoj. Udělal ještě jeden krok, až Kim cítila jeho blizoučkou přítomnost na svých zádech. Rukou jí trochu nadzvedl pravý loket.
,,Takhle to má být..."
Poté jí přiložil bříška prstů krytá rukavicemi na ramena a palcemi zatlačil do lopatek. Kim stiskla pusu a napřímila se, takže jí jeho prsty přestaly bolestivě tlačit do zad. Koutkem oka vnímala, jak se k ní pomalu naklonil.
,,Teď můžeš vystřelit," dýchl jí tiše do ucha hlubokým hlasem, obličej těsně u jejího.

Hrudník se jí pomalu a trhaně nadzvedl. Zatnula zuby. Najednou cítila splašený tep svého srdce až v konečcích prstů. Poprvé zalitovala té ovesné kaše, jak se jí zhoupl žaludek. Co se to se mnou děje?
Všimla si, že její ruka svírá šíp trochu křečovitě, a tak ho vypustila.
Tětiva zadrnčela. Vzduch byl pročísnut.
Střela minula terč o pár centimetrů a skončila mezi zasněženými křovinami, kdesi v lese.
Kim rychle sklonila luk a chvilku jen zírala na to místo, kde šíp zmizel.
Poté pootočila hlavou a rozpačitě k Irienovi vzhlédla.

Ten jen tiše vydechl a mlčky vykročil k terči.
,,Počkej tu," houkl.