Křídla moci

46. Teplo je tu

Ledová bouře bylo to poslední, na co se zima zmohla.
Už panovala moc dlouho a bylo načase, aby korunu předala dál.

Nejprve začal tát veškerý sníh.
Malé i velké potůčky a říčky se rozvodnily, jak byly nuceny pojmout tu spoustu vody, jež stékala ze všech lesů a hor do údolí.
A jakmile sníh zmizel, země se zazelenala.

Stále silnější sluneční paprsky lákaly zelené lístky prvních květin a trávy ven ze země. Stromy a keře rozvíjely své pupeny, které dřímaly celou zimu a trpělivě čekaly na příchod jara.
Holé větve všech listnáčů se pokryly zelenou dekou listí a jehličnany doplňovaly své pichlavé větvičky o nové jehlice.
Pod korunami stromů rozkvétaly barevné koberce květin všech známých i neznámých barev a tvarů. Z všemožných děr a dutin vylézal hmyz: motýli i včely, brouci, vážky i mouchy, komáři a ovádi; ti všichni se těšili teplému počasí.

Ptáci začali pořádat hotová pěvecká představení při namluvách, až se jejich zpěv rozléhal celou zemí.
A i ostatní zvířata nelenila, aby se spářila a přivedla na svět nové pokolení.

Kimmara s Ïrienem také nelenili, ale trochu jinými způsoby než zvířata v lese.

Celou tu dobu se učili a zdokonalovali svůj let.
Bylo potřeba získat sílu, jistotu, hbitost, rychlost a koordinaci.
První jarní dny trávili všechen volný čas na obloze či mezi stromy a oba cítili, že se na létání mezi mraky stávají závislí.
Kimmara si s oblíbila kličkování a honičky mezi kmeny stromů, Ïrien zase rád brázdil oblohu s pocitem bezmezné volnosti.

Slunce se na nebi drželo čím dál déle a bylo stále tepleji.

A dny ubíhaly.

Jednoho studeného rána, kdy se lesem po mechu povalovaly bělavé chomáče mlhy, se Angus při snídani tvářil nezvykle vážně.

,,Děje se něco?" zeptala se Kimmara opatrně. Takhle zachmuřený býval jen málokdy.
Stařík zvedl hlavu a unaveně se na dvojici zadíval.

,,Ach ano, děje," přitakal.
Když spatřil jejich zvědavé pohledy, rezignovaně vydechl.
,,Teď už máte plné právo se vše dozvědět."

,,Dozvědět se co?" zeptala se Kim.

,,Je tu několik mocných lidí, kteří by se rádi zbavili Murgorda a jeho krutovlády," začal Angus pomalu.
,,Organizují většinu odbojových aktivit tady v zemi a říkají si Schenai."

Kimmaru tato informace nepřekvapila. Byla si jistá, že tady někde musí něco takového existovat.

,,I já jsem členem této ,organizace'. Stejně jako tvá matka, Ïriene," otočil se na mladíka, který trochu pobledl.

,,Aha, takže vy máte nějaké problémy - jestli hádám dobře. Murgord vám chce asi pěkně zatopit pod kotlem, co?" uchechtla se.

,,O tom se nežertuje, Kimmaro! To je seriózní věc!" nabubřele se na ni podíval.
Kim stáhla hlavu mezi ramena.
Pak pokračoval.

,,Každopádně, jestli si ještě pamatujete na ten týden, kdy jsem vás tu nechal osamotě, jsem doletěl do Oleminu a zpět - právě tam máme své sídlo - na jedno z velmi důležitých zasedání.
A budu muset odletět znovu."

Kim semknula rty do úzké čárky. Zase tu budou sami. Ale pokud tam ti lidé pracovali na svržení krále, nechtěla Angusovi v žádném případě bránit.

,,Ví... Schenai o mně?" zeptala se po chvilce ticha.
,,Ano."
Asi ani nečekala jinou odpověď. Byla přeci dědička trůnu. Museli o ní vědět.

,,A setkáme se někdy s nimi?"
,,Hned jak přiletím, poletím zpět do Oleminu i s vámi."

Ïrien našpulil rty a založil ruce na hrudi.
,,A to bychom nemohli letět rovnou teď?"
Bylo vidět, že Angus tu otázku čekal.

,,Odlétám zítra ráno, Ïriene," řekl klidně spoléhajíc na mladíkovu lenost.

,,Není problém!"

Stařík se zhluboka nadechl.
,,Navíc zasedání Rady nejsou pro vás nijak přínosná."

Kim přivřela víčka.
,,Jak to, že bych se já, jako právoplatná dědička trůnu, nemohla podílet na zasedání, které se očividně týká svržení krále?"
Angus se nafoukl.

,,Nemáš dostatek zkušeností, abys mohla zasahovat do tak důležitých rozhodnutí i přes tvůj původ," usadil ji nazlobeně.

V světnici se rozhostilo ticho.

,,Poletíme až se vrátím. Tečka."

Ïrien si povzdechl a zvedl se od stolu. Kim ho napodobila a odnesla špinavé nádobí na kredenc.

,,Teď běžte a zkuste si kouzelnický duel ve vzduchu."

Dvojice se na sebe překvapeně podívala. Kimmaru zasvrběly dlaně, jak v ní narostlo vzrušení. Na obloze ještě nikdy nekouzlili, ale předpokládala, že taková bitva dostane úplně jiný rozměr.

,,Dobře," kývl Ïrien a ani si nevšiml, že Angus řekl zkuste a ne zkusíme si.
Čekal, že se stařík zvedne a půjde s nimi, aby jim dával instrukce, plísnil je za pokřivená zaklínadla a chválil při akcích - jako to ostatně dělal vždy, když trénovali.
Tiše stáli a upírali na Anguse nedočkavé pohledy.

,,Na co ještě čekáte? Řekl jsem běžte!" vyjel na ně.
,,Ale-"
,,Běžte!" zahřímal.

Oba vystřelili z chalupy jak nejrychleji dokázali.
Když stanuli venku na zelené trávě, mlha už se dávno rozpustila pod teplými slunečními paprsky.

Ïrien se na Kimmaru úzkostně zadíval.
,,Určitě to souvisí s tím odbojem," zašeptala. Angus na ně křičel jen málokdy.

Dívka zatřásla hlavou a pohledem dala mladíkovi najevo, že by bylo dobré začít.

Zkoncentrovala se a za několik sekund jí ze zad vyrostla dvě veliká křídla - avšak doprovázená zvukem trhající se látky.
Kim ztuhla a podívala se na své paže. Copak si nevzala tu starou halenu?

V úleku zjistila, že má na sobě svůj oblíbený černý kousek. Rukou si sáhla na záda a nahmatala v látce dvě díry v místech, kde jí křídla vyrůstala ze zad.

Zoufale se podívala na Ïriena.
Ten měl obličej zkroucený do podivné grimasy.
Pak vybuchl smíchy.

,,To není vtipný!" naštvaně sykla.

Jenže Ïrien se nepřestával smát.

,,Blbečku," ulevila si Kimmara.

,,Co prosím?" Jeho smích nejednou utichl.

,,Ale nic," řekla otráveně.
,,Jdeme?"

Ïrien s úšklebkem na rtech vyvolal svá křídla.
Od jejich prvního okřídlení už uteklo spoustu času. Oba byli mnohem silnější, rychlejší a hlavně zkušenější
Kimmara se jako laň odrazila od země a několika máchnutími se vyhoupla nad koruny stromů pokryté zelenými listy.
Pak se otočila na Ïriena, který ještě setrvával na zemi.
Vytvořila kolem sebe skelnou bariéru, která se v momentu zneviditelnila a v případě ohrožení by Kimmaru uchránila od smrtelných zranění.

Viděla, jak se Ïrien zvedá ze země a letí přímo k ní. Mezi prsty vytvořil žlutou elektrizující kouli a mrštil jí po dívce.

Kim na nic nečekala, rychlým stočením do strany se útoku vyhnula a začala prudce stoupat mezi mraky.

AN/:

Tak jo, máme tu léto a s ním odboj! :D

A taky dvě díry v Kimmařině halence, hah :D

#ničitelkadobréhooblečení :DD