Křídla moci

3. Záchrana

Běžela lesem dál, vyhýbala se tlustým kmenům stromů, přeskakovala větve a užívala si tak vytoužené volnosti.

Po chvilce však narazila na malé mlází, ze kterého se ozývaly bujaré mužské hlasy. Dívka prudce zabrzdila a žaludek se jí zhoupl znejistěním.

Prosím, prosím, ať to nejsou ti vojáci. Nechci zpět do cely.

Pomalu a tiše začala mlází obcházet, když se z něj najednou se šustěním jehličí vynořil jeden z těch vojáků, kteří jí den předtím sledovali. V ruce držel malou kuši.
Právě toho se nejvíce obávala!
Dívka v úleku klopýtla vzad a zavrávorala.

,,Co ty tady!?" optal se muž překvapeně.
Rychle se ale vzpamatovala a rozeběhla se opačným směrem. Bylo jí úplně jedno kam, prostě někam.
Hučelo jí v hlavě a pomalu podléhala strachu.
Byli tři a ona neměla ani koně. Hnědák zmizel kdesi v lese.

Voják na dívku namířil svou kuší a po několika sekundách stiskl spoušť. Střela proletěla pár centimetrů od dívčiny hlavy.

,,Co blázníš?! Do hradu se musí dostat živá!" křikl druhý, který se najednou zjevil mezi keři.
,,Vždyť je to jen malá špindíra," ohradil se první. Znovu zamířil a tentokrát šíp našel svůj cíl a zabodl se dívce do pravého lýtka. Ta prudkou bolestí zaúpěla a upadla do měkkého mechu.
,,Pěkná střela, Halsi," pokýval vůdce uznale hlavou.
,,Takové děcko na královské vojáky nemůže stačit," zachechtal se.
,,Ale kde je?"
,,Spadla někam do mechu."

Dívka v tu chvíli pociťovala jen bolest. Žádné zklamání nebo strach, že se opět stane vězněm.
Ležela v mechu mezi nízkými keříky.
Ta střela musela být něčím namočená, pomyslela si. Pomalu si přitáhla lýtko blíže. Zasténala. Ze svalu trčel rudý šíp do kuše, ovázaný černou nití. Obtočila kolem něj pevně své prsty a zatnula čelist. Tohle bude bolet. Zhluboka se nadechla. Trhla rukou ven a zadusila v hrdle svůj výkřik. Z oči se jí vyronily slzy a ona potlačila bolestivé zaskučení. Střelu roztřeseně pohodila vedle sebe do mechu a bledou rukou si otřela krev, vytékající z ošklivé rány.

Najednou spatřila jednoho z vojáků, jak k ní kráčí, na tváři posměšný úšklebek. Vypadal jako šelma blížící se k raněné a bezbranné oběti.
,,Helemese! Tak tady jí máme, mršku. Už máš dost?" Spokojeně se zachechtal. Dívka po něm vrhla nenávistný pohled plný bolesti.
,,Tak pojď, cela už na tebe čeká."
Nemotorně ji zvedl a svázal její ruce za zády. Dívka se ohnula v pase bolestí, vzápětí se pokusila vojákovi vysmeknout, ale byla uzemněna fackou.

,,Budeš hodná holka, ano!? Jinak by mi mohla ujet ruka a ty bys pocítila čepel mýho nože na tvým bílým krčku," zavrčel jí do obličeje. Jeho dech páchl po alkoholu.
Dívka od něj znechuceně odvrátila hlavu.

Jenže v tu chvíli uslyšela kromě vojáků ještě někoho jiného.

,,Pusť ji," přikázal zvučný hlas tónem nepřipouštějícím jakékoliv námitky. Dívka s překvapením a nadějí v očích zvedla hlavu.

Pár metrů od ní stál vysoký mladík. Nemohlo mu být víc než jí, ale vypadal mnohem zkušeněji. Stál vzpřímeně a budil v dívce pocit, že si je vším, co dělá, naprosto jist.
Tmavě hnědé vlasy s medovým nádechem měl trochu rozčepýřené kolem hlavy. Bystré a pronikavé oříškové oči doplňoval malý nos a plné, narůžovělé rty. Vystouplé lícní kosti mu dodávaly vznešené vzezření. Přes širokou hruď měl na sobě oblečenou hnědou koženou tuniku a na silných nohou černé jezdecké kalhoty s vysokými, koženými botami. U pasu se mu pohupovalo pouzdro na meč a přes rameno měl přehozenou sedlovou brašnu, podobnou té její. Vypadal jako nějaký urozený šlechtic.

Mířil na vojáka dlouhým, překrásným lukem se zlatými ornamenty.

Voják se jen zachechtal.
,,Nevměšuj se do věcí, které ti nenáleží, pískle." Na jeho tváři se na chvíli objevil posměšný škleb. Mladík ale nereagoval na jeho slova, luk stále držel napnutý ve vzduchu. Voják nebezpečně zavrčel.

,,O co se tu snažíš? Skloň ten luk," přikázal, jako by nepočítal s jinou možností.

Mladík místo odpovědi povolil palec a šíp opustil tětivu luku. Dívka se otřásla leknutím, když střela našla místo ve vojákově krku, jen kousek od jejího ucha. Oči měla vypoulené - vždyť ji málem trefil! Vrhla po mladíkovi vystrašený a nazlobený pohled. Její věznitel však zachrchlal, z jeho úst se vyhrnula krev, jeho bezvládné ruce pustily dívku a ona tělo od sebe s odporem odstrčila.
Vojákův poslední ,smrtelný skřek' však slyšeli i jeho druhové, mezitím chystající koně na cestu kdesi v mlází.
První voják se z mlází rovnou rozběhl s vytaseným mečem, následující dalším. Jakmile zahlédli dívčina neznámého zachránce, neváhali. Mladík si vmžiku hodil luk přes rameno a z pouzdra u pasu vytáhl dlouhý meč.

Lesem se rozlehl třesk kovu o kov.

Mladík odrážel jejich údery lehce a zasazoval oběma tvrdé, přesné rány. Chvilkami kolem sebe obě strany jen kroužily a čekaly na příležitost.

Přecejen byl na dva vojáky sám, a tak se jednomu podařilo ho škrábnout do nechráněného boku. Sykl bolestí, ale hned byl opět ve střehu. Hbitě kopl vojáka do břicha, na které si muž nedal pozor. Zapotácel se a máchl mečem před sebe do prázdna. Druhý mezitím mířil čepel na mladíkovu hlavu. Hoch se úderu vyhnul jen taktak. První znovu nabyl rovnováhu a chtěl opět pomoci svému druhovi zaútočit.

Na zem ho však skolila veliká zelená ohnivá koule.