Křídla moci

39. Čekání

Kimmara ve světnici Anguse nenašla, a tak se rozhodla konat na vlastní pěst.
Na stole mezi zašpiněným nádobím uviděla malou, osamělou nádobku s bílým mazlavým obsahem a dovtípila se, že toto je ta uklidňující mast, kterou jí byla několik dní mazána záda.
Sáhla po ní, ale rychlost pohybu její ruky jí překvapila a ona mast málem shodila na zem.
Kimmara se zamračeně podívala na své ruce. Cítila se divně. Ve spánku se vše proměnilo, a ona přemítala, jestli k lepšímu.
Dráždil ji také její sluch - slyšela každičký zvuk, vše, co se kde šustlo a každý ten zvuk byl od těch ostatních dobře rozeznatelný. Mohla stát u dveří světnice na druhém konci stavení a stále by jí připadalo, že leží s Ïrienem v posteli a jeho ústa má přímo u svého ucha.
Na orlí zrak si pomalu začínala zvykat, koneckonců vidět jako dravec bylo jakýmsi způsobem povznášející. Cítila se výjimečná - však jen v jednom z mnoha ohledů.

Ze všeho nejpronikavější byl však čich: Kim stála uprostřed místnosti a cítila tolik různých pachů a vůní - skoro jako někde na tržišti ve městě.
Byla tu vůně čerstvě nasekaného dřeva, kožešin, ohně, čaje a všemožných bylinek, husího peří, brambor a mrkve, starých knih a pergamenů rozložených na stole.

Přitiskla si ruce na spánky a se zakňučením stiskla víčka pevně k sobě. Ten chaos v hlavě ji vyčerpával. V tu chvíli nechápala, jak to Angus dělá, že je stále tak klidný a uvolněný.
Vztekle popadla mastičku, ale jakmile vkročila do malé ložnice a spatřila spícího Ïriena, sevřelo se jí srdce.
Každou chvíli sebou škubl a zaskučel ze spaní. Byl celý zpocený od hlavy až k patě. Kim si umínila, že ho po namazání otře studeným hadříkem.
Nemohla si však nevšimnout výrazných svalů a šlach na jeho ruce, která mu bezvládně visela z postele. Stejně jako ona i Ïrien hodně zesílil.

Sedla si na kraj lože tak, aby měla dosah na všechna místa jeho zad.
Kimmara nabrala malé množství masti na dva prsty. Na vteřinu zaváhala neboť nevěděla, kde začít. Rozhodla se pro ramena.
Pomalu a s opatrností nanášela mast na popraskanou odlupující se kůži a dávala pozor, aby s ní moc nehýbala a netahala za ni. Postupovala po pokožce dolů a sledovala, jak se mast vstřebává a chladí svraskalá záda.
Poslouchat Ïrienovo bolestné skučení každou chvilku jí dralo uši, ale pokračovala v práci - věděla, že se mu uleví.

Po okrajích zčernalé kůže na celých zádech se již vyskytovala zdravá místa s hotovou kresbou. Kim už od probuzení toužila vidět svoji.
Když teď měla čas si prohlédnout zblízka těch několik málo pírek na mladíkově pokožce, udivila ji jemnost, se kterou byla vryta pod kůži.

Odolávala pokušení po nich přejet prsty.
Angus říkal, že kůže na zádech bude po dokončení proměny několikrát citlivější na dotek.
Ucítil by to Ïrien v bezvědomí, že se ho dotýká?

Neodolala. 

Pomalu zvedla ruku a prsty opatrně přejela po Ïrienově hladké pokožce na okraji jeho zad. Byla velmi jemná, skoro bez chloupků.

Svaly na bocích jeho těla se napjaly a Kimmara uslyšela o něco hlasitější výdech, který mladíkovi unikl z úst.
Povzdechla si, načež se rozhodla mladíka omýt hadříkem od potu a poté počkat, dokud se neprobudí.

Na mysl jí vytanula otázka, proč se vlastně mladík proměnil? Měl snad nějaké Aleqas mezi předky? Na oba jeho rodiče si matně pamatovala, ale neseděl jí k nim fakt, že by byli Okřídlení. Umínila si, že se na to Ïriena zeptá.

Nevěděla přesně, kdy jeho proměna začala, ale předpokládala dva tři nebo čtyři dny čekání. 

Na tu dobu měla zakázáno od Anguse kouzlit nebo se nějakým způsobem pokoušet vyvolat svá křídla.
Čas si krátila střelbou z luku, prací s mečem, sekáním dříví a luštěním svitků, jež byly staré jako ona sama.

Když poprvé ten den po dokončení proměny vzala luk do ruky, měla pocit, že v dlani svírá pírko. Napínání tětivy bylo několikrát snadnější, dívčiny ruce dokázaly najednou ovládat lukostřelbu se smrtelnou přesností.
Kimmaře se díky tomu podařilo vystřílet všechny šípy do středu terče bez nějaké větší námahy. Nebylo teď pro ni nic přirozenějšího.

Jednoho dne se rozhodla navštívit to jeskynní jezírko, které jí ukázal Ïrien. Teplá voda měla úžasně uklidňující účinky a pomohla dívce vyčistit si hlavu od všech starostí.

Tam si však uvědomila, jak jí ve skutečnosti mladík chybí. Chtěla, aby tu byl ve vodě s ní, aby zase mohla poslouchat jeho chechtání a pozorovat, jak se šklebí.
Postrádala jeho hlas, který by jí dodával klidu.
A nejen jeho hlas. Chtěla zase pohlédnout do těch teplých očí, vdechovat jeho osobní vůni, ze které ztrácela hlavu, a zajíždět mu rukama do lesklých vlasů, když ho líbala.

Bez něj se cítila jako prázdná váza - sice krásná, ale bez květin.