Křídla moci

9. Pomsta

Hlavní síň. Tma prozářená ohni. Chlad, vlhko a strach.

,,Tak mi sakra řekni jak se to mohlo stát?!" temný hlas se rozlehl místností.
,,Jak je možné, že takový malý ČERV, taková nicka, může zabít tři královské vojáky první třídy?!" křičela postava, stojící uprostřed hlavního sálu hned vedle majestátního trůnu.
Velitel hlídky sklopil hlavu. Proč si bral ten den, co našli ta mrtvá těla službu?
Teď snese všechen Murgordův hněv on.

,,Našli jsme několik stop, pane. Šíp neznámého původu a také okolí incidentu naznačovalo jen jednu věc. Té holce někdo pomohl. Máme podezření na jistého mladíka, co se v té době pohyboval v okolí.
Už několikrát přepadával dopravníky, co vezli zboží do hradu," snažil se o pevný hlas.

,,Pche! Tak mladík, říkáš?"
Murgord přešel k nízkému stolku a z misky na něm ležící sebral několik žlutých bobulí na krátké stopce.
,,Smrti neujde."
Nasypal si bobule do pusy.
,,Stejně jako ta holka. Už mě tyhle hry nebaví, Täline," řekl po chvíli.
Odmlčel se.
,,Zavolej mi sem Navrikana, mám pro něj úkol," rozkázal kráčejíc zpět k trůnu.

Velitel hlídky se zkoprněle uklonil a spěchal co nejrychleji z komnaty. Strážní mu otevřeli a on vystřelil ven.
To si jednou zase oddechl.

                                                    ***

Ke dveřím do hlavní síně šel rychlou chůzí vysoký mladík. Mohlo mu být tak přes dvacet. Černé pramínky ofiny mu stále padaly do tmavě hnědých očí. Vyzařovala z nich jistota, cílevědomost, síla a neústupnost. Ušlechtilou tvář doplňovaly úzké rty a malý nos.
Na sobě měl černou tuniku a kožené kalhoty s tmavým pouzdrem na meč u pasu. Kolem ramen měl připevněný černý plášť, který se při každém kroku lehce zavlnil.

Stráže poslušně zasalutovaly, jakmile ho spatřily. On jen kývl hlavou a už vcházel do síně otevřenými dveřmi.

Místnost byla asi dvacet metrů dlouhá, deset široká. Z levé strany do prostoru pronikaly stříbrné měsíční paprsky z vysokých, protáhlých oken, ze stan překrytých černými závěsy.
Na pravé straně zakrývaly cihlovou zeď tlusté zašedlé tapisérie.
Podél stěn byly rozestavěny železné stojany s miskovitými prohlubněmi na vrchu, ve kterých plápolaly tmavě červené ohně.

Na konci síně stál vysoký královský trůn. Z černého dřeva, rudě vypolstrovaný, osázený drahokamy.
Postavu na něm sedící zakrýval stín sametového přehozu.

,,Navrikane," ozval se hluboký, panovnický hlas.
,,Pane," sklonil mladík hlavu.

,,Mám pro tebe malý, téměř bezvýznamný úkol. Jen takové rozptýlení.
Jistě se k tobě doneslo, že jedna z vězněných dívek uprchla."
,,Ano, to je pravda," zamračil se mladík, kterého Murgord nazval Navrikanem.

,,Není to jen tak někdo, je nebezpečná. Tři vojáci byli pověřeni ji chytit," na chvilku se odmlčel.
,,Ale neúspěšně. Včera našli jejich mrtvoly.''

Murgord vstal z trůnu a světlo ozářilo jeho urostlou postavu, zahalenou v černém hábitu.
Vypadal velmi mužně, ale zároveň z něho vyzařovala ta chladná krutost muže, který naprosto pohrdá láskou a lidskostí.
Upřel na Navrikana až nezvykle tmavě modré oči.
,,Vezmi si vojáků kolik chceš. Ale do týdne se tady ta holka bude plazit," ukázal na studenou dlažbu.

,,A já si vychutnám její pomalou smrt."

Navrikan ani nemrkl a s kamennou tváří se pomalu uklonil. Dunění jeho jezdeckých bot ho doprovázelo až ke dveřím, kde ho do uší udeřil Murgordův hlas, zavánějící zuřivostí.
,,Pošlete mi sem někdo hlavního generála! Už mám DOST těch neschopných krys!!"

Jeden ze strážných u vchodu do komnaty vyvalil oči a překotně vyběhl do hloubi Usarského ledového hradu.
Navrikan na něj ještě křikl: ,,Ať připraví koně! Vyrážíme!!"

Voják se v poklusu otočil a kývl. Poté se chodba stočila a on Navrikanovi zmizel z dohledu.