Křídla moci

33. Tak jednoduchá otázka

Kimmařino tělo sebou škublo a dívka procitla z bezvědomí. Doširoka otevřela oči a prudce vyletěla do sedu. Čelo měla orosené kapičkami potu a zrychleně dýchala. Před jejími zraky se zjevil malý pokoj- nacházela se v Angusově chalupě na své posteli. Z malého okna na druhé straně sem proudilo bílé světlo a ozařovalo celou místnost. Kim si uvědomila, že neví, kolik je hodin; naprosto ztratila pojem o čase. Promnula si víčka a otřela čelo od potu. Unaveně vydechla a se zavřenýma očima zaklonila hlavu. Jak dlouho jsem asi byla v bezvědomí? Cítím se divně. Je se mnou něco špatně? Co se vlastně stalo? 

Vtom se se zavrzáním hnula klika u dveří. Dívka rychle otevřela oči a spatřila Ïrienovu postavu, jak vzchází. Jakmile Kimmaru uviděl, ulehčeně si oddechl.

,,Ty jsi mi nahnala strach," vydechl na pozdrav, zavřel dvířka a přistoupil blíž k posteli.

,,Taky tě zdravím," ušklíbla se. Když jí však její vlastní hlas dolehl k uším, zarazila se. Byl takový nějaký... jiný. Zmateně zavrtěla hlavou a chtěla vstát z postele, ale jakmile vysunula své nohy přes kraj a vztyčila se na nich, zavrávorala. Mladík k ní hbitě přiskočil, chytl ji za ruku a zabránil tak nepěknému pádu.

,,Huuu!" vydechla s údivem, aby zakryla své rozpaky a pevně se držela jeho paže. Cítila se zvláštně. Točila se jí hlava. Kůže jí brněla po celém těle. Ošila se.

,,To ta nová energie," položil jí Ïrien konejšivě ruce na ramena.

,,Nová energie?" zarazila se se svraštělým obočím.

Lehce, skoro neznatelně pokýval hlavou. Pohledem jí přejížděl po obličeji, jako by se chtěl ujistit, že je to stále ta samá Kim. Podíval se opatrně do jejích zelených očí. Vyzařovala z nich únava; v jejich středu však bylo vidět změnu. Kolem zornic byly jasnější, zářily větší energií. Ty oči nebyly ty samé, které znal a děsilo ho to. Pohledem ho netrpělivě pobídla, aby odpověděl na její otázku.

,,Ehmm..." odkašlal si.

,,Ty si nic nepamatuješ?"

,,Něco ano. Poslední, na co si vzpomínám byl-" zarazila se, když si uvědomila, co vlastně chce říct. ,,Tvůj polibek," ostýchavě mladíkovi zvedla zrak.

,,Dobře," řekl. Kim si oddechla, že tu situaci nehodlá nijak rozpitvávat.

,,Poté praskl tvůj přívěsek."

Dívka svěsila ramena a okamžitě si sáhla na kůži na své hrudní kosti- opravdu, přívěsek tam nebyl. S údivem pootevřela svá ústa. To by opravdu mohl být ten důvod té vší nevolnosti! Nová energie. Vzhlédla k Ïrienovi. Konečně tedy objevila - pardon - objevili ten klíč. Angus bude spokojen.

Angus. 

,,Už je tu Angus, viď?" zeptala se.

,,Je," přisvědčil mladík. Poté však pokračoval: ,,A asi by si zasloužil vědět, co se stalo."

,,Tys mu to neřekl?" ptala se, když vycházeli z pokojíku. Mladík jí však neodpověděl, neboť vešli do světnice.

Angus seděl u stolu a loupal brambory. Jeho citlivé smysly však dvojici ihned zaregistrovaly a on zvedl hlavu. Když dívka spatřila jeho oči, byly nepřirozeně modré. Zmateně zamrkala, ale když se do nich podívala podruhé, měly zase normální barvu.
Blouzním? Asi se mi to jen zdálo.
Na sobě měl bílou upnutou košili, přes to koženou vestu, na nohou černé kalhoty a vysoké boty. 

,,Kimmaro!" zvolal a vstal rychle od stolu. 

,,Tenhle tvrdohlavý ňouma mi již den odmítá říci, co se vám dvěma stalo!" rozhodil rozzlobeně rukama.

,,Chtěl jsem, abychom tu byli oba," šeptl mladík. V tu chvíli však Angus spatřil dívčin prázdný výstřih. Pomalu vydechl a upřel na Kim svůj pronikavý pohled.

,,Jak?" 

Tak jednoduchá otázka, ale přeci tak složitá odpověď.