Křídla moci

24. Malá jizva

,,Lehni si tady na postel," řekl jemně Angus a prošel dveřmi zpět do hlavní místnosti.
Kimmara ho poslechla a pomalu se položila do měkké matrace své postele. Slastně přivřela víčka a uvolnila všechny svaly v těle. Zhluboka se nadechla vůně čistě vypraného povlečení a rukou přejela po peřině. Byla by tu i usnula, nebýt té protivné bolesti v břiše.

Po chvíli uslyšela známé praskání dřevěné podlahy a cinkot skla. Spatřila Anguse, jak vchází mezi dvě postele a na zem pokládá koženou brašnu.
Kim si vyhrnula halenku a odhalila sečnou ránu u svého pupíku.
,,Tak se na to podíváme," vydechl Angus a zkoumal zranění pohledem.
Poté obrátil svou pozornost na vak. Rozvázal uzel a ohrnul okraje brašny. Kimmara spatřila veliké množství malých baňatých lahviček, plných různobarevných tekutin.
Chvíli se mezi nimi přehraboval a nakonec vytáhl zašpuntovanou baňku.
Nejdříve jí jen obracel v dlani a míchal s čirým obsahem uvnitř, ale poté jí odzátkoval a naklonil se nad Kimmaru.
Pokapal pár kapek na raněnou kůži.
,,Bude tě to trochu bolet a svědit, dokud se rána nezacelí. Toto sérum také vyžaduje maximální klid neboť obsahuje nebezpečné látky, které sice velmi rychle uzdravují vnější poranění, ale i oslabují celý organismus," kladl jí na srdce.
,,Hlavně výtažky z horských bylin, jež jsou v normálním stavu jedovaté," podíval se na ni se zvláštním výrazem v očích a zazátkoval lahvičku.

Jedovaté byliny? Nebezpečné látky? Přepadl jí divný pocit. Strach. Nedůvěřivě si prohlížela své břicho, kde se již do kůže vpíjela bílá kapalina.

Uklidni se, on ví co dělá....

Zaklonila hlavu dozadu a zavřela na pár sekund oči. Rána začínala pálit.
,,Neboj, bude to jen pár minut,"  ujišťoval ji Angus.
Kim přesunula pozornost opět na své břicho a s údivem zjistila, že se kůže začíná pomalým tempem stahovat a zacelovat. 

Zničehonic ji zavalila vlna nevolnosti a nepopsatelné bolesti.
Z úst jí unikl bolestný sten.
Stiskla víčka k sobě, své prsty pevně sevřené v dlaních, čelisti zaťaté. Na čele se jí pomalu ronily malé, lesklé kapičky potu. Pomalu cítila jak jí bolest sžírá vnitřnosti a rozlézá se do celého jejího těla. Dělaly se jí mžitky před očima.
Hlavu měla v jednom ohni a každá sekunda jí najednou připadala jako tisíciletí.

,,Angusi," zachraptěla. 

,,Co je to za sérum?"

On místo odpovědi sevřel lahvičku v ruce a jako blesk vyběhl z místnosti.
Kim rozmazaně slyšela Ïrienův hlas.
Poté přivřenýma očima spatřila jeho siluetu, jak rychle kráčí od stolu ve světnici jejím směrem. 
Přiskočil k ní, jemně jí nadzvedl hlavu a dal jí pod týl veliký polštář. Podíval se zoufale do jejích skelných očí a poté na břicho.
Samotná rána již vypadala velmi dobře.
Otřel Kimmaře pot z čela, chytl jí za ledovou ruku a vztekle a zároveň zoufale zakřičel: ,,Cos jí to dal!?''
V tu chvíli se do pokoje přiřítil Angus s něčím malým v ruce. Byla to krabička potažená hnědou kůží s výraznými zlatými ornamenty. Jeho hbité prsty si rychle poradily se zavíráním a odklopily víko. V truhličce se nacházelo několik malých kuliček čehosi bílého.

,,Dones sklenici vody, prosím Ïriene. Ale rychle!"

Ïrien pustil Kimmařinu ruku a jako blesk se přiřítil ke kredenci ve světnici, na kterém stál skleněný džbán plný čisté vody. Popadl nejbližší sklenici a roztřesenýma rukama do ní nalil trochu tekutiny.

,,Pospěš si!'' křikl Angus. 
,,Už jí nesu.''
Ïrien mu sklenku podal a jeho pohled sjel opět ke Kimmaře. Její kůže nabrala nafialovělý odstín a když se jí dotkl, ucítil ledový chlad. Žádné teplo, jen chlad. Angus jí opatrně otevřel ústa a vložil do nich jednu z těch bílých kuliček. Poté jí dal napít trochu vody a upřeně sledoval co se stane.

Chvilku se nic nedělo, ale najednou Kim rychle otevřela oči a nadechla se. Musela se posadit, aby utišila prudký kašel, který se dral z jejích plic. Ïriena zalila obrovská vlna úlevy. Podal jí sklenku se zbytkem vody a ona do sebe vmžiku kopla její obsah. Chraptivě vydechla. Její kůže začínala pomalu růžovět. 

,,Moc mě to mrzí Kimmaro. Tohle jsem opravdu nechtěl,'' řekl tiše Angus. ,,To sérum mělo být v pořádku. Nejspíš tvé tělo chová nesnášenlivost k nějaké z těch látek, co v něm byly obsaženy,'' obracel opatrně lahvičkou v dlani.

,,Ne, já se nezlobím. Vždyť jsi mi chtěl zacelit tu ránu,'' pokusila se o chabý úsměv a opět se rozkašlala.
,,Je to moje chyba,'' ozval se Ïrien. ,,To já tě zranil,'' upřel na ni zničený pohled.
,,Nechci nikoho vinit Ïriene. Už jsem v pořádku,'' řekla s úlevou.

Po chvilce pohledem zabrousila na své břicho.
Zbyla na něm jen malá jizva.