Křídla moci

38. Proměna

Modřina na krku však nebylo to jedinné, čeho si na dívce Angus povšiml. Byly tu i její jasné oči, které měly stále zářivě zelenou barvu.

,,A asi bys měla vědět, že tvá proměna už začala," řekl.
Kim nejprve zalapala po dechu, poté však zakývala hlavou, již se vším smířená.
,,Jdi si lehnout a zkus usnout. Odpočívej," kladl jí stařík na srdce. Jeho vážný pohled ji strašil.
,,Dobře." Sebejistě na něj kývla, ale v sdrci cítila strach, který se navrátil jako lusknutím prstů.
Angus však již vycházel z chalupy ven.
,,Pošli za mnou Ïriena, prosím," houkl mezi dveřmi a poté je s třísknutím zavřel.
Cítila se zvláštně; nedal jí žádné konkrétnější informace a to jí znejisťovalo.
Kim nasucho polkla a obrátila se. Myšlenkami naprosto mimo si to namířila do pokoje a mezi dveřmi se málem srazila s Ïrienem.

,,Jéé, promiň," vyjekla unaveně.
Mladík ji chytl kolem ramen ušklíbl se, poté však zvážněl, když uviděl, jak se tváří.
,,Jdeš si lehnout?"
Dívka lehce kývla hlavou a on si ji pevně přivinul na prsa. Kim zhluboka nasávala vůni jeho košile a cítila, jak jí vlhnou oči. Vzlykla.
,,Nebreč," řekl Ïrien a jednou rukou ji pohladil po vlasech.

Znovu zavzlykala.
,,Ty jsi nás slyšel, viď?"
Neodpověděl.
,,Všechno bude v pořádku, uvidíš." Políbil ji na čelo a otřel slzy z tváří.
V objetí setrvali ještě hodnou chvíli, dokud mladík nezašeptal:
,,Půjdu za tím Angusem."
Kim se od něj odtáhla a pokývala hlavou.
,,Jdi," řekla, i když chtěla pravý opak.
Ïrien se na ni naposledy podíval a poté vyšel z pokojíku a tiše za sebou zavřel dvířka.

Dívka osaměla. Zhluboka vydechla a svlékla se z tlustého oblečení. Odepla si i svůj stahující hrudní pás a zalezla do postele jen v krátkých kalhotách a bílé halence.
Zachumlala se do tlusté peřiny a přemýšlela. Bylo jí divné, že zatím necítí na svém těle a zádech žádné změny. Doufala, že pokud usne, bude spát hodně hodně dlouho a vzbudí se až bude proměna dokončená. Snažila se ignorovat narůstající znepokojení.
Její dech se pomalu uklidňoval a Kim se nakonec úspěšně pohroužila do říše snů.

A právě tehdy, když usnula, se její tělo začalo pomalu měnit.
Každá, každičká její buňka s postupujícím časem nabývala na síle. Veškerá hmota uvnitř se vzdouvala a bublala.
Dívčiny svaly se navenek nezvětšovaly, ale jejich síla narůstala.

Kůže na jejích zádech nejprve zčervenala, pak se na ní udělaly puchýře a nakonec popraskala a zčernala.
Kimmara se ve spánku svíjela v agónii, plakala a často se bolestí budila, neboť jí kůže svědila a ona si ji ve spánku škrabala do krve.

Vždy, když se po delším časovém úseku vzbudila, musel ji Ïrien záda namazat jemnou a chladivou mastí, které Angus již léta schovával pro tento moment.
Ve bdělém stavu špatně slyšela a před očima se jí dělaly mžitky. Potila se jako ještě nikdy.
Celé tělo jí bolelo - i ten nejmenší sval; kůže brněla a úporná bolest hlavy jako by ji za každou cenu nechtěla opustit. Snažila se většinu času prospat, ale někdy prostě usnout nešlo.

Po pěti dnech utrpení se její kůže na zádech konečně začala hojit a regenerovat.

A poté se konečně jedno ráno vzbudila bez bolesti.

Bylo to jako probuzení do jiného světa, který volá a čeká, než ho začnete objevovat.

Pomalu otevřela víčka. Dýchala k jejímu vlastnímu udivení velmi klidně.
Zpod hustých, černých řas pohlédla na strop - a obraz, který uviděla, ji zaskočil.
Její zrak byl několikrát ostřejší, dokázala zaostřit i na tu nejmenší prasklinu v bílé barvě, kterou byla místnost vymalována. Cítila se jako nějaký dravý pták, jako ostříž, který vidí mrknutí oka své kořisti na kilometr daleko.
Vnímala svět kolem sebe úplně jinak.
Ze světnice slyšela tiché praskání kamen. Její sluch natolik zesílil, že dokonce přes zdi vnímala malé červené ptáčky venku v lese, jak zpívají.

Pomalu se na posteli posadila. Všechny její pohyby byly ladné a plynulé, vypadalo to, jako by nebyla na vzduchu, ale ve vodě.
Svaly na jejích nohou- a nejen tam- byly větší a výraznější. Rukama přejížděla po své sametově jemné kůži na předloktích a obdivovala své tělo. Byla s ním a s tím, jak vypadala, vždy naprosto spokojená. Změna ji přiváděla do rozpaků a Kim měla pocit, že už to není ona sama.

Byla však tak zabraná do sebe, že si nevšimla postavy na druhém lůžku. Když zaslechla tiché oddechování, zamračeně vstala- opět překvapená ladností svého pohybu a přikročila k posteli. Zpod peřiny se ozvalo tiché a skučivé zamručení. Kim uchopila její roh a zatáhla za něj.
Když však uviděla, kdo se pod peřinou nachází a co má na kůži, zalapala po dechu a zakryla si dlaní ústa. Roztřeseně pustila peřinu a ona pomalu sklouzla zpět na Ïrienova záda.
Kůže na nich byla černá a popraskaná; mezi prasklinami se na ní v růžových oblastech zjevovaly části obrovské kresby křídel.