Křídla moci

35. Křídla

Ta křídla byla obrovská. Jejich rozpětí by Kimmara tipovala na osmnáct stop.

Z Angusových lopatek vyrůstaly dvě zvláštně, ba nepřirozeně tvarované kosti, jež byly na povrchu zdobeny ornamenty zářící bleděmodrou jasnou barvou.
Z nich dále vyrůstala jemná pera ve všech odstínech modré, od té světlounké jako čistá voda, až po tu tmavou jako noc; a také ve všech velikostech.
Ta největší, po okrajích křídel, mohla být i dva lokty dlouhá, zatímco ta jemná a chmýřovitá, která kryla přechod mezi kostí a samotnými perutěmi, by sotva zakryla bříško dívčiného prstu.

Křídla vypadala velmi těžce, vzduch kolem nich se lehce tetelil. Angus s nimi pomalu pohnul a ona se lehce zakrývala. Upřel na dvojici zkoumavý a soucitný pohled. Kim byla zelená v obličeji a křečovitě svírala Ïrienovo rameno, o které se opírala.

,,Ne," vypustila z úst zoufale a tiše, když Angus zamával perutěmi s větší silou a dívku ovanul ledový poryv vzduchu.
Zamával křídly ještě jednou a vznesl se několik stop nad zem. Znovu jimi několikrát mávl a to už se již vznášel ve stejné výšce, kam dosahovaly holé špičky stromů.

Kimmaře se dole zatočila hlava. Angus ještě pár sekund setrval na obloze, poté však přitáhl perutě k zádům a vrhl se střemhlav dolů. Těsně před přistáním křídla doširoka roztáhl, aby zbrzdil pád, elegantně dosedl do sněhu a pocuchal Ïrienovi i Kim vlasy poryvem vzduchu, který máváním křídel po přistání zvířil kvůli rovnováze.

Dívka neměla co říct. Otupeně na staříka a to, co mu vyrůstalo ze zad, zírala. Poprvé však pocítila nejen zášť a úzkost, ale i vzrušení, když perutě viděla na vlastní oči.
Jako malá si vždy přála létat, mít křídla a být volná a nespoutaná jako pták. Prohánět se v oblacích, stíhat tažné husy, navštěvovat místa po zemi nepřístupná, kam lidská noha ještě nikdy nevkročila, pozorovat pasoucí se srnky z vršků stromů s kůrou bez záhybů, na které se nedalo vyšplhat.
Z toho mísení pocitů se jí dělalo špatně.

,,Kde jsou schovaná, když nejsou potřeba?
Když musí zůstat skryta?" zeptal se mladík kousavě a vytrhl ji ze zamyšlení; nemohl však zakrýt zájem ve svém hlase.
,,Jsou v jakémsi meziprostoru," odpověděl mu pohotově Angus ignorujíc Ïrienův nepěkný tón.
,,Stále je mám, jsou v podstatě schovaná v mé kůži na zádech. Jde o velmi složitý a prastarý typ magie."

Pohlédl na Kimmaru. Z jejího úzkostného pohledu hned vyčetl, co jí dělá starosti. Otevřel ústa, ale již nestihl promluvit - ona ho předběhla.

,,Byl můj otec jedním z Okřídlených?" zeptala se tiše, s vyrovnanou tváří.
Angus čekal s odpovědí.

,,Ano. Byl."
Kimmara smířeně stiskla víčka k sobě.
,,Kdy se křídla objeví i u mne?"
,,To závisí na tvém psychickém a fyzickém vývoji. Zjednodušeně až budeš připravena. Samotná proměna trvá několik dní."
Kim otevřela oči.
,,Je tu ještě něco, co bych se mohla dozvědět?"
,,Rozhodně.
Křídla nejsou to jedinné, co se na tobě změní. Zlepší se ti všechny smysly, budeš citlivá na mnohem více podnětů než doposud. Tvé svaly i magické schopnosti nabydou na síle. Budeš hbitější, rychlejší a obratnější."
Kim svěsila s údivem a strachem ramena.
Bude ze mě zrůda.

Poté sebou však trhla, neboť Angusova křídla zmizela jako mávnutím proutku. Zamrkala.

,,Neboj," řekl stařík s úšklebkem.

Další dny probíhaly již v klasickém tempu. Výcvik byl stejně náročný, ale pro Kimmaru velmi stresující a vyčerpávající, protože se neskutečně bála. Bála se, kdy to přijde. Kdy přijde ten den, kdy se stane jednou z Aleqas.

Každý úder jejího meče, každá střela z luku byly čím dál víc nepřesnější a slabší, dívka měla svaly v těle jako z rosolu.
Celé noci nespala, neboť jí to myšlenky nedovolovaly a ráno se probouzela s kruhy pod očima, až jí Ïrien začal říkat, že vypadá jako smrtka. Úporná bolest hlavy ji sužovala ve dne v noci.
Angus si toho také všímal, a když už se Kim nedokázala soustředit ani na sekání dříví a málem si sekyrkou poranila holeň, řekl Ïrienovi, aby si odpočinuli od neustálého výcviku a odreagovali se neboť není možné, aby se Kimmara takto utápěla v depresích a kvůli tomu strádala.

Ïrien se tedy rozhodl ji vzít na celý den do lesa.
Věděl o jednom termálním jezírku hluboko ve hvozdu, ve kterém by se šlo možná vykoupat. Doufal, že horká voda přivede Kimmaru na jiné myšlenky.

Vyrazili ráno s tím, že se večer vrátí.
Pomalu kráčeli lesem a povídali si, den ubíhal v líném tempu. Kim čerpala z přírody ztracenou energii a  konečně cítila, že se jí dělá lépe. Negativní pocit v její mysli však přetrvával a dívka se snažila ho nedávat najevo.

Ïrien po několika hodinách chůze dostal nápad.
,,Dáme si závod?"
Kim se na něj otočila s tázavým pohledem.
,,Ve běhu?"
Mladík pokýval hlavou.
Dívka nejprve jen pokrčila rameny, ale v další vteřině se s rozpustilým obličejem rozeběhla vpřed.
,,Hej!" křikl Ïrien a chvátal za ní. Uslyšel však jen její smích a sám se také ušklíbl. Těšila ho její dobrá nálada, neboť nesnesl pohled na to, jak se trápí. Nevěděl ale, že své starosti pouze pohřbila hluboko do své mysli, aby si mohla užít chvíle s ním.
Kimmara běžela rychle a snažila se nad ničím nepřemýšlet a soustředit se na běh; přeskakovala všechny kořeny a větve, vyhýbala se kmenům stromů a ohlížela se za sebe na Ïriena, který ji pomalu doháněl.
V zápalu úporného snažení nemyslet na svojí budoucnost si však nevšimla asi deset metrů širokého kruhového otvoru v zemi, který se před ní zčistajasna zjevil. Když spatřila, že povrch před ní padá kolmo dolů, už nestihla zabrzdit.

AN:/

Určitě jukněte do médií, abyste měli představu, jak Angusova křídla vypadají ;)