Křídla moci

15. Rhöna

Dvojice černých královských koní vjela pomalu mezi nízké k sobě těsně nahuštěné vesnické domy. Po několikrát pečlivě natíraných bílých zdech se vinuly tmavě zelené popínavé rostliny, které domkům propůjčovaly tajemné vzezření.
Na jejich slaměných střechách rostly malé, fialové houbičky, jež v nastávajícím soumraku začínaly lehce zářit. Slunce už dávno schovalo své teplé paprsky za obzor a tma pohltila okolí.

Kimmara cítila smíšené pocity, když opět po několika měsících znovu vjížděla do své rodné vesnice.
Radost a potěšení, ale zároveň i strach a nejistotu.
Nechtěla, aby ji vesničané poznali.
Došly sem už zprávy o odměně, která byla vypsána za její a Ïrienovo dopadení?

Bylo to asi před čtyřmi týdny, kdy ranila Navrikana.
A jako odpověď na ní a Ïriena byla vypsána odměna.

Jiskernýma očima po něm pokukovala neboť seděl na koni hned po její levici. V jeho očích se zračily podobné pocity. Lehce se mračil a těkal oříškovýma očima po okolních domech. On tu koneckonců nebyl několik let. 

,,Pamatuješ si to tu ještě?"

,,Je to tu úplně jiné, než si vzpomínám," odpověděl.

Nikde však ani živáčka, celá Rhöna ponořená do zlověstného ticha. Občasné štěknutí psů by se zdálo jako vysvobození, ale spíš ještě víc podtrhávalo ten nepříjemný dojem.

Po chvilce pomalého klusu se dostali až na malé prostranství uprostřed všech těch domů.
Rozpoznávala malou nefunkční kašnu, vysoké lípy, pumpu, odkvetlé a seschlé záhony květin.
Celé náměstíčko působilo velmi ponuře a sklesle.
Na jedné z několika starých laviček, které stály okolo kašny seděla stará paní s malým nemluvnětem v náručí. S láskyplným pohledem ho lehce kolébala na rukou.

Jakmile ale spatřila přijíždějící dvojici, její obličej zahalil temný stín.

Kim zastavila koně a jen na ní hleděla. 

Tuhle ženu já znám. Vždyť bydlela jen pár domů od nás.

Ona přivřela oči, zamračila se, dítě obrátila obličejem k sobě a přitiskla si ho k hrudi.
Beze slova se zvedla a rychlým krokem přešla náves.
Zmizela v jednom z bílých domků a div že neroztřískla dveře. Ostrý zvuk se nesl celým náměstím a Kim sebou prudce trhla, když dorazil k jejím uším.

Otočila hlavu k Ïrienovi a jejich pohledy se střetly.
Mluvily za vše.

Co se to tu stalo?

      ***

Jakmile se vynořili z temného lesa na kraji Rhöny, spatřili před očima hotovou spoušť. Celá vesnice byla zahalena do šedočerného kouře. Spoustu domů hořelo. Všude se rozléhal křik žen a dětí.

Mezi domky probíhali královští vojáci, odění celí v černém, a rozsévali mezi obyvateli hrůzu. Zabíjeli všechny, na které přišli bez rozdílu pohlaví a věku. 

Vesničané se statečně snažili bránit svá obydlí, ale co zmůžou sekery a cepy proti šípům a mečům zkušených vojáků? 

Kim dýchala trhaně, nohy a ruce se jí třásly.

,,Kimmaro, musíme za rodiči!" Ïrienův křik ji probral. Ztěžka polkla a oba se dali do běhu.

Nedoběhli však daleko. Cestu jim zatarasila skupina černých vojáků. Začali couvat.

,,Pojďte sem, děťátka," lákal je jeden z nich. Šli pomalu a opatrně - bylo patrné, že je nechtějí vyplašit.

,,Nechte nás být, prosím," vzlykla Kim tiše.

,,Nic jsme neprovedli!" přidal se pro změnu Ïrien, v jeho hlase nebylo však znát tolik strachu.

Vojáci najednou udělali několik rychlých kroků dopředu.

,,Utíkej!!" zakřičel klučina zoufale.

Kimmara ale nenašla sílu a odvahu na to, aby pohnula nohama. Jeden z vojáků po ní chňapl a sevřel její malou dětskou ručku v ocelové pěsti.

Na zjištění, že jí jde o život, bylo už pozdě. Začala sebou šít, ale voják jí držel pevně.

Zavzlykala. Ïriena už také polapil jeden z královských.

Voják vytáhl malou dýku ze svého pouzdra a připravoval se na finální bodnutí, když z lesa nepozorovaně vystoupila mužská postava, zahalená v tmavém plášti. 

Muž třímal v ruce dlouhý luk a v ten moment, kdy Kim zavřela oči s tím, že je s nimi oběma amen, vystřelil.

Střela našla svůj cíl v hrdle vojáka, který držel dívenku. Muž zachroptěl, pustil ji a svezl se k zemi, kde našel smrti.

Ten tajemný na nic nečekal, s nadpřirozenou rychlostí zasadil do tětivy druhý šíp, jenž ve vteřině usmrtil dalšího vojáka a zachránil tak malému Ïrienovi život. Ostatní tři muži dali nohy na ramena, aby utekli jisté smrti, ale nebylo jim to nic platné. Tajemný stihl ještě třikrát vystřelit, tři smrtelné skřeky se nesly vesnicí a také zanikly ve všeobecném zmatku, jako vše ostatní.

Kimmara byla otřesená šokem, ale i přesto chtěla vědět, kdo jim zachránil život. Když však otočila hlavu, aby si neznámého prohlédla, spatřila jen dvě nepřirozeně ledově modré oči plné síly a energie. 

Muž se otočil a zmizel v lese jako stín stejně tak, jako se objevil.